STAN žádá výrazné zvýšení daní z příjmů. Jde přímo proti slibům ODS a Spolu
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Máme proti prezidentovi republiky neustále operovat jeho minulostí před rokem 1989? Nechceme-li po něm jít se zastřelit, tak určitě ne. Život je šance neustále ...
Po téměř roce a čtvrt společného vládnutí čeká koaliční kabinet Petra Fialy první skutečně zásadní střet o obsah politiky. Ten nejcitlivější. O zásah do životní úrovně lidí. Stát dlouhodobě utrácí o stovky miliard korun víc, než dokáže vybrat na daních. Fialova vláda slíbila, že tu propast aspoň zmenší. A teď začíná ostrá debata, komu peníze sebrat. Technicky a mediálně se tomu může říkat konsolidační balíčky. Podstata je ale mnohem přímočařejší. Buď někdo z těch, kdo dostává peníze od státu na dotacích, platech nebo dávkách, bude brát méně. Nebo ten, kdo platí daně, bude odvádět víc. Prostě někdo skončí v minusu. A teď se hraje o to, kdo a o kolik.
Ministr financí Zbyněk Stanjura i premiér Petr Fiala mluví o snížení deficitu o 70 miliard ročně. Tato částka neřeší ani třetinu nesouladu mezi výdaji a příjmy. Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl dlouhodobě upozorňuje, že bez ohledu na to, jak se ekonomice daří, má stát trvalý schodek 220 miliard korun. Ten se prohlubuje, když přijde pád ekonomiky, vysoká inflace, jakou právě prožíváme, nebo jakákoliv jiná krize.
Těch Stanjurových 70 miliard korun tedy na první pohled neřeší ani třetinu. Ministr financí chce tuto částku seskládat z celé řady „drobnějších“ zásahů (říkat miliardám drobné je trochu eufemismus, ale když jich stát ročně utratí 2 223, není to velká úspora). Ministr financí chce většinu této částky získat úsporou výdajů. Třeba zrušením podpory nových smluv na stavební spoření nebo změnou valorizací penzí. U daní je zdrženlivější. Ale stále dokola se ve svých veřejných výrocích vrací k dani z nemovitosti, kterou chce zvednout na dvojnásobek a část přesměrovat z obecních rozpočtů do státního. Mediálně testuje i zvýšení odvodů osob samostatně výdělečně činných. Základem jeho úsporného balíku jsou ale škrty ve výdajích.
Koaliční STAN, který má ve sněmovně stejný počet poslanců jako ODS, ale ambiciózně tvrdí: je to málo. My navrhujeme schodek snížit o 150 miliard korun ročně. Víc než dvojnásobek Stanjurova plánu. Kde je rozdíl? STAN žádá výrazné zvýšení daní. O těch 80 miliard korun.
A jde po daních, které vládní ODS slíbila nezvedat. Opakovaně říkala, že jsou pro ni červenou linií. Ministr financí to nedávno zopakoval na tiskové konferenci. Nedovolíme žádné zvyšování přímých daní. Přesně to ale STAN žádá. Podle návrhu, o němž informoval web televize Nova TN Live, navrhuje STAN zvýšit sazbu daně z příjmů ze současných 15 na 17 procent. Zároveň by se měla zvýšit sleva na poplatníka ze současných 2300 na 4500 korun. Sazbou 17 procent to ale nekončí. U vyšších platů by měla být daň vyšší. STAN pracovně navrhuje 17, 21 a 31 procent. Nejvyšší sazba by se odváděla z platů nad 160 tisíc korun měsíčně. Tedy čtyřnásobku současného průměrného platu. STAN se ústy svého místopředsedy Lukáše Vlčka a šéfa rozpočtového výboru Josefa Bernarda (dříve plzeňský hejtman za ČSSD) netají, že žádá progresivní zdanění příjmů, kde ti lépe vydělávající platí výrazně více.
Vlček upozorňuje, že dnes je zdanění příjmu degresivní. Právě na 160 tisících měsíčně totiž nastupuje strop na sociální pojištění, které se právě od této hranice již neplatí. Proto tam chce STAN dát vyšší sazbu.