Záře arabského zlata

KOMENTÁŘ

Záře arabského zlata
Existuje rčení, že je obtížné přimět člověka něco pochopit, pokud jeho výplata závisí na tom, aby to nepochopil. Přesně toto rčení můžeme uplatnit na současné vztahy mezi zeměmi, jako je Bahrajn či Katar na jedné straně, a západoevropskou politickou vrstvou na straně druhé, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zpráva o vlivu Muslimského bratrstva ve Francii, která přednedávnem unikla na veřejnost, byla ze strany obvyklých podezřelých (levicoví politici, imámové, část akademické obce) odsouzena coby „alarmistická“. Nám ostatním nezbývá než se chmurně zasmát. Před takovým vývojem varoval už Pim Fortuyn kolem roku 2000 a jediné, co vidíme, je, že mainstreamová politika konečně dospěla svým obvyklým tempem lenochoda tamtéž.

 

Existuje rčení, že je obtížné přimět člověka něco pochopit, pokud jeho výplata závisí na tom, aby to nepochopil. Přesně toto rčení můžeme uplatnit na současné vztahy mezi zeměmi, jako je Bahrajn či Katar na jedné straně, a západoevropskou politickou vrstvou na straně druhé. Arabští vládci mají svoje zájmy všude možně a těm zájmům uhlazují cestu štědrými – uh – dotacemi? Správně řečeno tedy úplatky.

I ta špička ledovce, která vyjde najevo, je dost masivní. Do velkého korupčního skandálu v Evropském parlamentu byla zapletena i jeho viceprezidentka Eva Kailiová a bývalý francouzský prezident Sarkozy putuje od soudu k soudu jako figurka v Člověče, nezlob se!, přičemž historky o převážení milionů eur v hotovosti v narvaných igelitkách z Libanonu do Paříže by docela slušely každému mafiánskému filmu. Nedá se úplně vyloučit, že mimořádná francouzská ochota válčit proti Kaddáfímu byla motivována snahou umlčet nepohodlného „investora“ a „věřitele“.

Kaddáfí, při všech svých hříších, aspoň netlačil do zbytku světa islámský fundamentalismus. Katařané a spol. tak bohužel činí. Máme nezasloužené štěstí aspoň v tom, že nejbohatší ze všech ropných království, Saúdská Arábie, se pod faktickou vládou prince Muhammada bin Salmána rychle mění v běžnou sekulární diktaturu. To znamená, že dřívější podpora Rijádu pro wahhábisty poněkud vyschnula.

Ale Katar a další stále ještě podporují Muslimské bratrstvo, organizaci, která byla před sto lety založena právě proto, aby vyvíjela nátlak a získávala politický vliv – takže, světe, div se, dělá takové věci i v Evropě, a dosti efektivně k tomu. Podceňovat takové lidi se nevyplatí, aspoň z hlediska dlouhodobých zájmů naší civilizace.

Bohužel se to vyplatí krátkodobě – těm politikům, kteří jsou na penězovody z arabského světa navázáni. A tak dostává hrdá Marianne pomalu, ale jistě na hlavu hidžáb. Sice je lemovaný zlatou nití, ale jeho podstata je pořád stejná: podřízení pouštnímu bohu, pro jehož následovníky je lidská svoboda hřích.

Ještě uvidíme, zda pofiderní bitcoin dokáže „sestřelit“ českou vládu. U zlata z Kataru ale se nedá vyloučit, že „sestřelí“ staleté státy a národy jako takové.

 

×

Podobné články