Může být hajlování vtipné? Kde jsou hranice humoru? A proč je Filip Turek marně hledá

Má humor nějaké hranice? A mohli bychom je, prosím, vidět? Kauza příspěvků Filipa Turka ukazuje, že najít je nebude žádná legrace. Pokusí se o to tři stand-up komici, marketérka a právník. To není začátek vtipu. V salonu redaktora Jakuba Peřiny diskutují Jaroslav Cerman, stand-up komik, Jan Géryk, právník a stand-up komik, Jen Julie, stand-up komička, Petra Rösslerová, marketérka, a Jan Vučka, právník.

Filip Turek ke své kauze řekl: „Humor nemá hranice – a už vůbec je neměl, když mi bylo čtyřiadvacet.“ Dnes, když natáčíme, vyšlo video, ve kterém působí už tak trochu posmutněle a odchází s taškou směrem na Strahov, na stadion. Možná tedy ty hranice nakonec našel. Na úvod se vás tedy zeptám – zasmál se někdo z vás u nějakého příspěvku Filipa Turka? Musím říct, že u těch tří vagonků pro Popelku jsem se tak jemně pousmál. Ale jinak je to dost slabé, pokud to tedy má být humor.

Cerman: Já se, když už, směju spíš uvnitř – někdy tak, jak to autor asi nezamýšlel. Ale jinak ne, nezasmál jsem se. Nechci tím říct, že tam vůbec nic vtipného není, ale mě to prostě nerozesmálo. Možná je to jen mnou.

Jen Julie: Nejsem jeho cílovka, naštěstí. Jediné, co jsem zaznamenala, bylo to, jak zvedl pravici v autě – a to mě teda vůbec nerozesmálo.

Rösslerová: Už se bojím ráno otevřít skříň, aby na mě někdo nevykoukl s tím, že Turek je nacista. Celé se to překlopilo do úplného absurdna. Takže se vlastně už nesměju ani jedné straně. Anebo bych se musela smát oběma.

Dá se vůbec hajlovat z legrace? Nebo třeba hajlovat proti fašistům?

Cerman: Určitě, na světě se dá udělat cokoli. Vždy záleží na tom, kdo to říká, před kým a za jakých okolností. Můžu třeba prohlásit: „Zabijte toho pána“ (ukazuje na moderátora), a nikdo z vás to neudělá. Kdybych ale byl někým jako Caligula, byla by to jiná situace – má slova by nesla moc a symboliku a našel by se někdo, kdo by takový příkaz vykonal. Jde tedy o pozici, z níž to zazní. Lidé často říkají, že ti na vrcholu by nikdy neměli mluvit špatně. To je odporná poučka a moc ji nemusím, brát ji jako zcela neměnné pravidlo by bylo hloupé. Kontext je rozhodující a věci z něj nelze vytrhávat. Na druhou stranu těm, kdo se spoléhají jen na tvrzení „vytrhli jste to z kontextu“, ten kontext často stejně moc nepomůže.

Géryk: Tvrzení „jde o kontext“ je taková floskule, kterou dnes říká skoro každý. Ale na každé floskuli bývá něco pravdivého.

Cerman: A tak si řeknu: Tak já se na ten kontext podívám – a je to furt blbý.

Géryk: Samozřejmě je rozdíl, když někdo v rámci nějakého pubertálního žertu zahajluje z auta a když to udělá třeba u hrobu nějakého nacisty.

Rösslerová: Všichni se smějí, pozor.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.