Piráti – strana mladá a přežitá

KOMENTÁŘ

Piráti – strana mladá a přežitá
Čeští Piráti mají nového předsedu, stal se jím náměstek pražského primátora (a také někdejší primátor) Zdeněk Hřib. Foto: Piráti
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Čeští Piráti mají nového předsedu, stal se jím náměstek pražského primátora (a také někdejší primátor) Zdeněk Hřib. Pár známějších straníků (např. Janka Michailidu nebo Marcel Kolaja) na to reagovalo vystoupením ze strany. Zdeněk Hřib nepřebírá stranu v bůhvíjak dobré kondici, jeho plánem je posunout ji blíž k politickému středu, učinit ji víc salonfähig, ne tolik iritující všelijakými výstřelky. Otázka ale je, co pak z Pirátů zbude, v čem bude spočívat jejich identita, jak se v tom přecpaném českém politickém centru odliší. Nepíšu to coby fanoušek politické radikality ani se nesnažím novému vedení poradit, co by mělo dělat, aby strana pro mě byla přijatelnější (a pak jsem ji stejně nevolil). Nevidím ale v tuhle chvíli pro tuzemské Piráty nějakou slibnou cestu. Jsou sice strana pořád ještě mladá, zároveň už ale nějakým způsobem přežitá.

 

Bez ohledu na svůj současný stav jsou tuzemští Piráti velice úspěšná strana, alespoň v rámci širšího hnutí, jehož byli součástí. Ve druhé půli nultých let v Evropě vzniklo několik pirátských stran, těšily se v té době značné publicitě. Alespoň jakousi relevanci si z nich dodnes udržela ta česká – a možná ještě... islandská. To, že tuzemští Piráti byli relativně nedávno po krátkou dobu považováni za potenciálně nejvýznamnější opoziční stranu, je v kontextu evropského hnutí ojedinělé. Ty ostatní už hrají úlohu poznámky pod čarou politických dějin svých zemí, stalo se z nich reziduum nějakého uzavřeného historického období, je pravděpodobné, domnívám se, že i české Piráty čeká něco podobného. Protože pirátské partaje patří tématy pro ně charakteristickými do minulosti.

Vznikly jako politická reprezentace online žijících mladých lidí před plus minus patnácti lety, kdy se vedly velké spory o sdílení obsahu chráněného autorskými právy (filmů, hudby, knih, programů atd.) na internetu. Tahle válka už ale dávno skončila. Jistým způsobem překonaná je i ta forma až utopického technooptimismu, který byl pro pirátské strany v době jejich vzniku typický. Internet se podle ní měl stát katalyzátorem revoluční změny politiky, díky němu se měl změnit způsob, jímž se politika „dělá“, zvýšit možnost každého občana na politice participovat, usnadnit vyvozování odpovědnosti za politická selhání, měl se stát zbraní demokracie ve vzdoru proti diktaturám a taky přinést jakousi utopii transparence – už žádné utajování, všichni budou vědět všechno o všech, nic se nebude odehrávat ve skrytu.