Bez heroinu se obejdete, ale bez soli ne
KDYŽ SŮL BYLA NAD ZLATO
Sůl je pro nás běžná, laciná látka, které je ve světě nadbytek, ale ve skutečnosti už němečtí historici 19. století upozorňovali na to, že ten, kdo vlastní sůl, vytváří nejenom civilizaci, ale pravděpodobně též despocii, protože sůl je také ta nejvíc návyková látka lidských dějin. Bez heroinu se obejdete, ale bez soli ne. Na lidské tělo se totiž můžeme dívat jako na elektrochemický systém a na většinu kapalných látek, které v těle kolují, jako na elektrolyty, které při správné koncentraci přenášejí a synchronizují systém tělesných signálů a tím i funkcí. Sůl je proto pro člověka nezbytná, což je vždycky situace, která svádí k využívání, či dokonce zneužívání moci.
Odhady potřebného množství soli na osobu a rok se pohybují cca mezi dvěma až pěti kilogramy, francouzská daň gabelle (viz níže) počítala se spotřebou soli sedm kilogramů a dnešní konzumace v západním světě se běžně pohybuje kolem 10–12 gramů denně, tedy do čtyř kilogramů ročně. Existují ale velké rozdíly mezi tradičními kulturami, z nichž některé dávají přednost dvojici hořké/slané a jiné sladké/slané (či jako v jihovýchodní Asii pálivé). Je možné, že současná chuť na slané se evolučně vyvinula v dobách, kdy sůl byla drahá a nedostatková.
O vzájemném vztahu jídelníčku a spotřebě soli existuje rozsáhlá a do určité míry kontroverzní literatura. Základní hypotéza spočívá v tom, že lidé při přechodu z masité na obilnou stravu začali potřebovat sůl, tedy že od neolitu musela vzniknout nějaká strategie dovozu soli. V mnoha případech to neplatí, protože někde se k solení používá popel z rostlin s vysokým obsahem uhličitanu draselného, jinde jako ve východní Africe se sůl získává pitím krve či moči hovězího dobytka. V keltském světě se uvažuje o možnosti, že zemědělec získával dost soli přímo z potravy, protože běžně pěstovaný ječmen patří mezi nejvíc slané obilniny (a rýže nejméně), ale používání soli se rozšířilo i jako sociální status typu „mohu si dovolit tak luxusní zboží, jako je sůl“.
Celý text Václava Cílka Cesty soli si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.