Pravicová Strana pokroku má šanci vést Norsko. Jeho předsedkyně varuje před no-go zónami i „bílými monstry“

Norsko v pondělí čekají klíčové parlamentní volby, které mohou zásadně proměnit tamní politickou mapu. O premiérské křeslo se utkají stávající premiér Jonas Gahr Støre z levicové Strany práce a Sylvi Listhaugová z opoziční Strany pokroku (FrP), která sází na tvrdou azylovou politiku, pravicovou ekonomickou agendu a prezentuje se mnohdy provokativní výroky. Podle německého listu Die Welt by se tak poprvé v historii severských zemí mohlo stát, že funkci předsedy vlády obsadí kandidát vnímaný jako "pravicově populistický".

V předvolební průzkumech sice s 27 procenty vede Strana práce, Strana pokroku ji ale následuje na druhém místě. Uskupení Listhaugové má s 21 procenty výrazný náskok před tradičně nejsilnější konzervativní stranou Høyre (Pravice), kterou vede někdejší premiérka Erna Solbergová. Ta má podle průzkumů už jen 15 procent.

Mezi 4 a 6 procenty se poté pohybuje šestice menších stran, pohybujících se napříč politickým spektrem. Existuje tak reálná možnost, že po volbách se podaří sestavit pravicovou většinu prostřednictvím koalice Strany pokroku, Høyre a právě některého z těchto menších subjektů. Kdo v tomto případě, kdo bude novým premiérem, si Listhaugová se Solbergovou musí ještě vyjasnit mezi sebou.

ČTĚTE TAKÉ: „Miluji vůni deportací po ránu.“ Trump naznačuje vyslání armády do Chicaga

Šéfka FrP zatím na post premiérky nárok výslovně nevznesla, během kampaně ale opakovaně zdůrazňovala, že největší strana budoucí koalice musí vést vládu. Po parlamentních volbách v letech 2013 a 2017 byla Strana pokroku součástí koalice, v jejímž čele stála právě Solbergová, kvůli sporu o návrat příslušnice Islámského státu s norským občanstvím do země však vládu opustila.

Ve volební kampani Listhaugová a její spolustraníci akcentují zejména domácí bezpečnostní a ekonomická témata: omezení migrace a snížení sociálních dávek pro přistěhovalce na nejnižší úroveň v Evropě, tvrdší tresty pro mladistvé zločince, výrazné snížení daní, ukončení "plýtvání" prostředků státního rozpočtu na ochranu klimatu nebo rozvojovou pomoc a posílení těžby ropy.

Listhaugová již během svého předchozího vládního působení, kdy postupně zastávala pět různých ministerských postů, často budila rozruch svými více či méně neortodoxními výroky. Jako ministryně zdravotnictví doporučila, aby lidé "kouřili, pili a jedli maso tolik, kolik se jim zachce". Předtím jako ministryně pro integraci si stěžovala na „godhetstyranniet“ - pojem, který lze doslova přeložit jako "tyranie dobra", v českém kontextu by však přiléhavější bylo označení "tyranie sluníčkářů". Pokud jde o norskou azylovou politiku, varuje před „švédskými poměry“, protože podle ní vedla migrace ve Švédsku k vzniku no-go zón. V nedávné předvolební debatě Listhaugova zase označila klimaaktivistku Gretu Thunbergovou za vůdkyni "zločineckého gangu", zatímco větrné turbíny jsou podle ní "bílá monstra".

Díky této kombinaci tvrdé azylové politiky a liberální ekonomické agendy se FrP podařilo přetáhnout voliče hlavně od Høyre, která se profiluje více umírněně. V zahraniční politice se však Strana pokroku, založená v 70. letech minulého století jako protestní libertariánská strana, drží hlavního proudu norské politiky - například podporuje dodávky vojenské pomoci Ukrajině a zvýšení výdajů na obranu v rámci NATO.