Máme Ukrajině za týden nabídnout jízdní řád do NATO?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
PODCAST ECHO PORADA
Je Trump nový Hitler? Nebo je to jen masírka demokratické propagandy? Tomáš Halík má silný názor. Co se ví o chystané americké administrativě a jak může pomoct ...
Příští týden nás čeká summit Severoatlantické aliance a na něm horká otázka, jak se vyrovnat s přáním Volodymyra Zelenského na přijetí jeho země. Ale ještě před summitem se hned 1. července převzetím předsednictví EU aktivovalo Maďarsko. Viktor Orbán, četli jsme včera večer, po překvapivé návštěvě u Zelenského v Kyjevě odletí do Moskvy za Vladimirem Putinem. Je to jasná snaha rozjet jednání o míru, snaha, která může být marná, ale plno lidí v něm bude vidět přinejhorším Sisyfa, a to je sympatická postava. Opačný tábor v evropské politice je přesvědčen, že s Putinem se jednat nemá, že je to nebezpečná naivita. To jsou i slova našeho Petra Fialy.
Česká republika bude na summitu patřit k ultrajestřábům. Českou politikou je „Ukrajina v NATO co nejdřív“. Američané, na nichž nakonec záleží především, takhle daleko jít nechtějí. Ale chtějí nabídnout něco mezi, slovy ministra obrany Lloyda Austina, „kroky ke stavbě mostu, po němž Ukrajina do NATO dojde“.
Do toho vyšlo zajímavé prohlášení šedesáti vesměs amerických expertů na zahraniční vztahy a geopolitiku. Je to jasně formulovaná výzva nepřibližovat Ukrajinu k členství v Alianci ani o kousek, žádný jízdní řád jí nenabízet, protože to prostě je hloupá politika.
U nás tato argumentace bývá upozaděna nebo pomlouvána bezmála jako ruská vlivová operace, proto si dovolím části prohlášení, pod nímž se skví taková jména jako John Mearsheimer, Stephen Walt anebo Trumpův poradce pro bezpečnost Dan Caldwell, parafrázovat a citovat.
Signatáři připomínají, že prezident Joe Biden od začátku „trestuhodné“ ruské invaze vylučoval přímou účast americké armády na Ukrajině. Jak i Bidenova vláda uznává, „bezpečnost a prosperita Spojených států nejsou touto válkou dotčeny do takové míry, aby to ospravedlnilo přímou vojenskou intervenci USA. (...) Ze stejného důvodu, proč Spojené státy nemají válčit s Ruskem kvůli Ukrajině dnes, neměly by ani přijímat závazek, že budou s Ruskem kvůli Ukrajině válčit v budoucnosti.
Někteří lidé tvrdí, že přijetí Ukrajiny do NATO by Rusko navždy odradilo od vpádu na Ukrajinu někdy v budoucnosti. Přání je tu otcem myšlenky. Od roku 2014, kdy Rusko s útoky na Ukrajinu začalo, spojenci v NATO svými činy demonstrovali, že nevěří, že by to, co je válkou v sázce, jakkoliv je toho hodně, vstup do války ospravedlnilo.
Kdyby se Ukrajina skutečně do Aliance chystala, Rusko by mělo důvod pochybovat o věrohodnosti bezpečnostních záruk NATO pro Ukrajinu – a získalo by možnost otestovat, případně způsobit rozkol v Alianci. Výsledkem by mohla být buď přímá válka NATO s Ruskem, nebo rozklížení Aliance samotné. Tím, že jim před očima máváme členstvím v NATO, děláme Ukrajincům, kteří statečně bojují za svoji nezávislost, medvědí službu.“
Následuje klíčová věta: „Čím blíž NATO bude slibu přijetí Ukrajiny, až válka skončí, tím větší podnět bude mít Rusko pokračovat ve válce a zabíjet Ukrajince, tak aby integraci Ukrajiny do NATO předešlo.“
Vlastně si nemůžeme stěžovat, že by na Západě argumenty obou stran sporu o přístup k Rusku a Ukrajině nebyly vyloženy na stůl.