Kde nejblíž od Prahy začínaly Sudety

Na kraji silnice drcené koly kamionů valících se třeba do papíren ve Štětí stojí socha Krista Světovládce. Za zády má vinici, čí spíš její zbytek, vyšší terasy s kamennými zídkami jsou zarostlé, zídky povalené. Úplně nahoře je kostelík, rovněž zpustlý a omlácený, ale malebně korunující scenerii. Vlastně je to nádherné místo, navzdory té zpustlosti. Kristus jen už možná úplně neví, proč tam stojí. Má dokonale ušlechtilou tvář, jak to mělo rádo devatenácté století, které ho tam postavilo, v levé ruce královské jablko, symbol světa, pravice možná nechtěně žehná automobilovému provozu. Ten je tady v Liběchově tak silný, že se skoro nedá přejít silnice.

Je to hlavní tah z Mělníka na Litoměřice a dál, kdysi to mohla být pěkná cesta, z níž měl Liběchov prospěch, každý se tu rád zastavil, něco pojedl, neboť nespěchal. Teď to krásné místo válcuje naše doba tranzitní, která musí pořád cosi přemísťovat, aniž z toho vzchází něco opravdu užitečného. Nic moc se s tím však nedá tady asi dělat, neboť jde o úzké hrdlo trychtýře, hned pár desítek metrů odtud teče Labe a na druhé straně se zvedají kopečky, jimiž na jihu končí bizarní krajina kokořínská.

Sluneční svahy těch vršků byly kdysi, možná už za Karla IV., osázeny vinnou révou z Burgund, kterou se císař snažil zcivilizovat zemské poměry. Pokračovali v tom barokní majitelé Libě-chova, kteří z toho krásně posazeného místa udělali místo kouzelné, dalo by se říct barokně dokonalé, neboť barokní krajina se měla podobat předsíni nebes. Naše doba si s takovými dary minulosti neví moc co počít, jsou z nich hlavně místa po cestě, která zavazí tomu rychlému přemísťování. Ani formanská hospoda, která tam na vhodném místě k zastavení stála – pamatuju si, že tam měli docela velké porce –, nevydržela a je už léta zavřená. Teď se kousek dál předělává náměstí, lze-li tak tomu místu říct, má to být hotové příští rok. Je to poněkud kvadratura kruhu, udělat z něčeho, co slouží jako průjezd, místo, kde by se chtělo člově-ku zastavit. Ale rádi se necháme překvapit. I příjemně.

Ale Liběchov je i tak opravdu krásné místo, jen mělo posledních osmdesát let poněkud smůlu.

Celý text si můžete přečíst v knize Jiřího Peňáse Výpravy v nejlepších letech, která právě vychází v Echo Media. Zakoupit si ji v předprodeji můžete zde.