Když vědci kazí vědu. Akademická cenzura ve jménu dobra

„A přece se točí!“ Zvolání, jež z úst Galilea Galilei pravděpodobně nikdy nezaznělo, se stalo symbolem nezlomného vědeckého ducha, prahnoucího po pravdě tváří v tvář tmářství církevního dogmatismu. Osvícenský mýtus neposkvrněné vědy, která vzdoruje mocenskému útlaku a pověrčivosti, přežil staletí a promítá se i do dnešních diskusí o dezinformacích a roli expertů ve společnosti. Jenže ani zde, ani u Galilea to není úplně tak přímočaré, jak se traduje. Galileo se sice stal obětí inkvizičního procesu, ale nemalou vinu na tom nesli jeho učení kolegové – aristotelovští profesoři, jimž zkoumání toskánského vědce bořilo světonázor a kteří si na něj u církve stěžovali.

Odpor začal již při jeho působení na Univerzitě v Pise, kde mu proto roku 1591 neprodloužili angažmá. Zlovolná opozice nabírala různé podoby – od slepého odmítání jeho závěrů s odkazem na Aristotelovu autoritu až po obviňování, že vědomě šíří bludy. Někteří dokonce tvrdili, že zakřivené sklo hvězdářského dalekohledu zkresluje vidění a že se nechal oklamat obyčejnými optickými iluzemi. „Můj drahý Keplere,“ napsal Galileo svému spojenci v srpnu 1610 do Prahy, „kéž bychom se mohli zasmát pozoruhodné tuposti prostého stáda. Co říkáte na přední filozofy této akademie, již jsou zatvrzelí jako zmije a odmítají pohlédnout na planety, Měsíc či teleskop – přestože jsem jim tu možnost nabídl svobodně a opakovaně, snad už tisíckrát?“

Když o tři roky později publikoval spis o slunečních skvrnách, kde se poprvé v tisku přihlásil ke koperníkovské astronomii, dostali jeho nepřátelé do rukou novou munici – mohli do sporu zatáhnout náboženství a nařknout Galilea z toho, že podporuje názory odporující Bibli. To se zprvu nedařilo, odpůrce za útoky dokonce pokáral sám florentský arcibiskup. Později se však našli kněží, kteří stížnost vyslyšeli a poslali římské inkvizici podnět k vyšetřování. Zbytek příběhu je známý. „V cestě nestál jen náboženský konzervatismus, ale i ješitnost celé intelektuální tradice, která byla přesvědčena, že dokáže vysvětlit úplnost všehomíra jediným velkolepým plánem,“ konstatoval americký historik Stillman Drake, jenž o Galileovi napsal více než tucet knih.

K případu se předloni vrátil odborný článek s názvem Prosociální motivy jsou základem vědecké cenzury ze strany vědců – autoři zde tvrdí, že ani v současnosti není největším ohrožením svobodného zkoumání represe ze strany moci, ale pokoutný nátlak zevnitř akademické obce, který je veden ve jménu vyššího dobra a mnohdy se maskuje jako legitimní kritika nebo ochrana proti lživým a nebezpečným informacím.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.