Uniwellsity: Jak si udržet duševní zdraví během vysokoškolského studia?

Jak si udržet duševní zdraví během vysokoškolského studia? Odpověď na tuto otázku celoživotně hledá a nabízí Jana Kočí, odbornice na vzdělávání a well-being z Univerzity Karlovy, která se už více než deset let věnuje výzkumu duševní pohody studentů. Je zakladatelkou inovativní platformy Uniwellsity, která prostřednictvím digitálních nástrojů, herních principů a pozitivní psychologie pomáhá mladým lidem najít rovnováhu, smysl a radost ze studia i života. V rozhovoru mluví nejen o alarmujících trendech v oblasti duševního zdraví vysokoškoláků, ale i o tom, proč potřebujeme „trochu jinou univerzitu“, která se nebojí dělat věci po svém – lidsky, s láskou a úsměvem.

Co vás osobně přivedlo k tématu duševního zdraví vysokoškolských studentů?

Bylo mi sedmnáct. Seděla jsem v lavici v přípravném kurzu na vysokou školu a poprvé jsem slyšela o pozitivní psychologii a možnosti studovat „jak být šťastnější”. A v tu chvíli se mi změnil život. Zamilovala jsem se do tématu well-beingu a nemohla uvěřit, že existuje věda, která se zabývá tím, jak lépe žít. Od té doby už uběhlo dvacet let a já se každý den tímto tématem s láskou zabývám. Když jsem nastoupila jako pedagog na univerzitu, přišla druhá velká láska mého profesního života: studenti. Učím je už patnáct let a pokaždé, když s nimi sedím v místnosti, vím, že jsem přesně tam, kde mám být. Well-being a vysokoškoláci. To jsou dvě srdeční linie, které mi sám život propojil v jeden puls. A ten dnes tvoří můj každodenní profesní i osobní svět.

Proč jste se rozhodla vytvořit tuto jinou formu univerzity? Co vám ve stávajícím systému nejvíce chybělo?

Uniwellsity je pro mne přirozeným vyústěním všeho, čemu se věnuji a kudy mě život dlouhodobě vede. Je to prostor, který vznikl z denních setkání se studenty, z poslouchání jejich potřeb, z hluboké lásky k učení a z touhy dělat věci více srdcem, více flexibilně a s větší lehkostí. Akademické prostředí hluboce respektuji a velmi si ho cením. Především jeho kvality, tradice a hloubky. Ale jako v každé velké instituci i zde trvá nějakou dobu, než se prosadí nové myšlenky, změny a jiný styl myšlení. Uniwellsity mi dává možnost dělat věci okamžitě tak, jak je cítím. Reagovat na potřeby studentů tady a teď. A tvořit univerzitu, která je hravá, otevřená, laskavá, a kde se student nemusí bát být zranitelný, protože ví, že je přijatý přesně takový, jaký je.

S čím nejčastěji zápasí vysokoškoláci v oblasti duševního zdraví dnes, zejména při studiu v digitálním nebo hybridním režimu?

Jednoznačně s přetížením, které se postupem času mění v chronické vyčerpání. A z něho vyrůstají další potíže: poruchy spánku, snížená koncentrace, emoční nestabilita, pocit nedostatečnosti. Mnoho studentů denně zažívá vnitřní chaos a tlak, nejen ze strany společnosti a rodiny, ale často i z vlastních, mnohdy neudržitelných nároků, které se na sebe naučíme klást sami.

V čem je podle vás online prostředí naopak příležitostí?

Digitální prostředí nám dává možnost nabízet kurz BEwell studentům odkudkoli – napříč univerzitami, časovými pásmy i jazyky. A ideálně jako plnohodnotnou součást jejich studijních plánů. Tedy za kredity a po světě uznatelné mikrocertifikáty. Díky technologiím mohou do kurzu vstupovat studenti z různých kultur a koutů světa, a přesto se potkávat v tématech, která jsou pro všechny univerzální: smysluplnost, vztahy, autenticita, zdraví a radost. Akademické prostředí si je v mnohém podobné napříč zeměmi a BEwell se tak stává propojujícím prostorem. A co považuji za klíčové: vzdělávání o duševním zdraví a well-beingu by mělo být přístupné každému studentovi, který o něj projeví zájem. Nezáleží na tom, jaký studuje obor, odkud pochází, ani jaké má finanční možnosti. Online svět nám to umožňuje. A my toho s pokorou využíváme.

Digitální svět nabízí nepřeberné množství aplikací a platforem. Které nástroje podle vás duševní zdraví skutečně podporují – a které naopak přispívají k přetížení?

Nejde ani tak o konkrétní platformu, jako spíš o způsob, jakým ji používáme. Jedna a ta samá aplikace nám může být podporou, nebo přítěží. Záleží na obsahu, kterému se vystavujeme, i na našem záměru. Sociální sítě jako Instagram či Facebook mohou být nástrojem propojení, inspirace a odpočinku, pokud si vědomě nastavíme, co sledujeme. A stejně tak i aplikace s podpůrným obsahem, například Calm, Headspace, Coursera, UCLA Mindful nebo Berkeley Well-Being Institute mohou být cennou pomůckou. Ale pokud je začneme používat neuvědoměle, ve chvílích, kdy jsme už přehlceni, mohou naopak přispět k dalšímu zahlcení.

Důležité tedy není jen „co“, ale hlavně „jak“. A právě v tom je naše každodenní síla. V tom, jak si digitální svět nastavíme tak, aby nám sloužil. Ne my jemu.

Vaším hlavním produktem je BEWell – interaktivní kurz duševní pohody. Jak reagují studenti na výuku s využitím AI a gamifikace?

Aktuálně jsme ve fázi TRL5 – máme tedy plně funkční prototyp, který jsme testovali s českými i zahraničními studenty. Kurz jsme nabídli jako reálnou výukovou alternativu: místo jednoho z běžných témat v rámci mého předmětu měli studenti možnost absolvovat část vedenou avatarem. Poté jsme vše společně reflektovali. A reakce? Nadšené i konstruktivní. Studenti byli překvapeni, kolik emocí a porozumění se dá do digitálního kurzu vložit. Sdíleli s námi, co na ně zapůsobilo, co je překvapilo i co bychom mohli ještě vylepšit. A právě jejich zpětná vazba nám umožňuje BEwell dál rozvíjet.

Čerpáte i z pozitivní psychologie – jaké konkrétní přístupy využíváte a které z nich mají podle vás největší dopad?

Celý kurz BEwell stojí na vědeckých základech pozitivní psychologie. Vycházíme z výzkumů a metaanalýz, které ukazují, co skutečně funguje, a zároveň, co mají účinné intervence společného: možnost volby, pocit autonomie, bezpečí, důkaz místo domněnky a smysluplnost. Všechny tyto principy jsme vetkli do designu našeho kurzu. Kurz BEwell stojí na vědecky podložené, novodobé teorii well-beingu, která hovoří o deseti oblastech našeho života, o něž, když pečujeme, se nám jako výsledek generuje spokojený život. Konkrétně se jedná o model PERMA5 (Seligman, 2011; Donaldson et al., 2019 & Kočí, 2023), který jsem dále rozpracovala a adaptovala do vysokoškolského vzdělávání ve své knize Well-being and Success for University Students (Kočí & Donaldson, 2024). Tento model tvoří základní strukturu celého kurzu a slouží jako metodické východisko pro všechny jeho části.

Kurz tedy pokrývá deset klíčových stavebních kamenů well-beingu v rámci jednotlivých týdenních modulů, které se v kurzu systematicky rozvíjejí: pozitivní emoce, zaujetí a zapojení, vztahy, smysluplnost, úspěch a dosahování cílů, fyzické zdraví, nastavení mysli, prostředí, ekonomické bezpečí a autenticita.

V kurzu se věnujeme také psychohygieně, nastavení zdravých hranic, spánku i finančnímu zdraví. Ukazujeme studentům, že well-being není luxus ani odměna za výkon, ale mnohdy naopak výsledek zpomalení, odpočívání a že je to základní dovednost, která jim pomáhá zvládat nároky studia i každodenního života. Stejně důležité jako napsat seminárku nebo složit zkoušku je umět si do diáře zapsat čas na sebe. Na procházku v parku, na hudbu, na své koníčky. Protože právě v těchto chvílích se často tvoří to nejdůležitější, naše vnitřní rovnováha.

Daří se vám balancovat mezi akademickými nároky a well-being přístupem? Je pro univerzitu těžké tyto dva světy propojit?

Když je vůle, cesta se vždy najde. A studenti nám ji často sami ukážou. Pokud se jich opravdu zeptáme, pokud jim nasloucháme a díváme se na data s otevřenýma očima, většinou velmi přesně pojmenují, co jim chybí a co by jim pomohlo. Budování well-beingu a péče o naše duševní zdraví by pro nás měly být stejně přirozené jako ranní čištění zubů. Měly by být součástí každodennosti a zakomponované do každého vzdělávacího systému. Od základních škol až po univerzity. Nemusí to být složité, pokud jako instituce reagujeme pružně a s respektem. Když pozitivní edukaci neoddělujeme od běžného studijního života, ale začleníme ji přímo do něj, stává se vzdělávání celistvým. A tím i udržitelnějším. Akademické nároky nemusí jít proti zdraví, mohou, a měly by ho naopak podporovat. A já stojím za tím, že to jde.

Vaše práce má i mezinárodní přesah. Vidíte rozdíly ve vnímání duševního zdraví mezi studenty u nás a například v zahraničí?

Měla jsem obrovské štěstí, že jsem mohla velkou část svého akademického života strávit v zahraničí. Pracovala jsem se studenty v USA, v Evropě i Asii. A přestože jsem všude očekávala kulturní rozdíly, objevila jsem něco, co mě překvapilo. Existuje totiž ještě jedna, často přehlížená „kultura“, a to kultura akademická. Ta je napříč světem překvapivě podobná. Stejné tlaky, stejné termíny, stejné nároky. Ale také stejná touha po poznání, hluboký zájem o well-being, kvalitní úroveň výzkumu a otevřenost novým technologiím. A studenti, bez ohledu na geografii, mají velmi podobné potřeby. Touží po přijetí, po podpoře, po srozumitelném vedení a po prostoru být sami sebou. A právě v tom je naše práce krásná i závazná.

Jak by podle vás měla vypadat univerzita budoucnosti z pohledu péče o duševní zdraví?

Univerzita budoucnosti? To je Uniwellsity. Místo, kde je výzkum stejně důležitý jako odpočinek. Kde se lidé neučí jen z knih, ale i ze vztahů, z pohybu, z radosti a ze smysluplného ticha. Nebudeme jen virtuální. Do pěti let otevřeme první fyzickou budovu Uniwellsity. Prostor, kde si může kdokoli z veřejnosti přijít nejen rozšířit obzory, ale také si odpočinout, načerpat, tvořit, zasmát se, dát si něco dobrého a jen tak se potkat.

Uniwellsity je místo, kde se vzdělávání stává zážitkem. Můžete si tam zajít na přednášku i na terapii, na koučink, workshop nebo jen tak zaplavat. Je to prostor, který pečuje o celé lidské bytosti, nejen o jejich hlavy. A právě taková univerzita podle mě bude a musí být budoucností vzdělávání. Protože zdravý, motivovaný a dobře opečovaný student je tím největším aktivem každé společnosti.

Letos jste se stala součástí programu Women in Tech, za kterým stojí Hospodářská komora spolu s dalšími partnery. Co vám účast v tomto programu přinesla – a jak propojujete technologie se smysluplným vzděláváním?

Jsem nesmírně vděčná, že mohu být součástí programu Women in Tech. Setkávání s lidmi na podobné vlně, kteří mají vizi a tvoří své vlastní projekty, mi přináší radost. Nejvíce si ale cením možnosti učit se od zkušených mentorů, jako jsou Linda Štucbartová, Pavel Košek nebo moje úžasná mentorka a koučka Zuzka Svobodová. To jsou lidé, kteří nejen že nám vytvářejí příležitosti, ale zároveň jsou zdrojem inspirace, podpory a autenticity.

Z pedagogického pohledu víme, že jedním z nejefektivnějších způsobů učení je napodobování. Učíme se tím, že pozorujeme druhé. A pak to prostě uděláme stejně – právě v tom je tento program tak cenný. Nejen že nás podporuje, ale naši mentoři nám ukazují, že to jde. Že je možné budovat smysluplné, technologicky inovativní a zároveň lidsky ukotvené projekty, spolupracovat a pomáhat si. Pro mě je to povzbuzení i připomínka, že technologie má největší sílu tehdy, když slouží člověku. A přesně to v BEwell děláme.