„Svět k utrpení drúzů mlčí. V Sýrii masakrují i křesťany, vypalují kostely“

Drúzové jsou malá (celkově okolo milionu lidí) náboženská a etnická skupina z Blízkého východu. V Izraeli, kde jich žije asi 120 tisíc, jsou dobře integrováni a například jsou nadproporčně zastoupeni v izraelské armádě. Největší drúzská komunita je ale ta syrská, kde jich žije přes 600 tisíc. V červenci syrský režim za podivných okolností zahájil ofenzivu proti guvernorátu Suvajda, kde většina syrských drúzů žije. Oficiální vysvětlení znělo: nutnost zabránit sektářskému násilí a obnovení pořádku. Ofenziva se ale rychle zvrhla v masakry drúzů, které ustaly až po izraelské intervenci, kdy izraelské letectvo bombardovalo syrské vládní pozice. O těchto událostech hovoříme s Fadim Essmaeelem, lékařem, expertem na terorismus a izraelským drúzem.

Než se dostaneme k nedávným událostem, začal bych otázkou, kdo jsou vlastně drúzové? Mnoho čtenářů, kteří nesledují podrobně dění na Blízkém východě, to vědět nebude.

Kdo jsme? To je dobrá otázka. Drúzská komunita je etnická i náboženská. Jsme skupina lidí, která pod různými jmény existuje již tisíce let. Když se podíváte do knih o historii, tak se dočtete, že drúzské náboženství bylo založeno před tisícem let. Fakt je, že tehdy vzniklo pouze označení drúzové. Jako etnická a monoteistická náboženská skupina ale existujeme již mnoho tisíc let. Víme to například díky studiím DNA, které ukazují, že jsme spolu už aspoň nějakých 10 až 15 tisíc let. Je to monoteistické náboženství, které má v sobě součásti abrahámovských náboženství, stejně tak řecké filozofie i nějaké východní vlivy, jako je třeba víra v reinkarnaci. Boha nevnímáme jako entitu, která má jméno nebo něco takového. Většinou to lidem vysvětluji jako Sílu. Bůh není objekt, není to něco, co má city a emoce jako lidská bytost. Během svého života a toho dalšího a dalšího se snažíte dostat blíž k spiritualitě. Tyto ideje nejsou jedinečné pro drúzy, ale víceméně je definují.

Kde všude drúzové žijí?

Jsou v Sýrii, Libanonu, Izraeli, Jordánsku, ale i v zemích na Západě – ve Francii, v Británii, Německu, Americe, Kanadě, Mexiku, také v Argentině a Brazílii. Není nás mnoho, ale jsme docela rozptýleni.

Může se člověk stát drúzem?

Ne. Nemáme žádný mechanismus konverze. Není to misionářské náboženství. Nesnažíme se lidi konvertovat, prostě to nejde. Částečně je to proto, že drúzské náboženství nahlíží na ostatní monoteistické víry jako na sestry. Znáte tu indickou pohádku o slonovi, kdy každá jeho část vypadá a je na omak úplně jiná, ale všechno jsou to součástí stejného slona? Křesťané to tak nevnímají, ale pro nás jsou součástí stejného slona, stejné pravdy. Například věříme, že jsme byli součástí okolí Ježíše Krista. Jan Křtitel je považován za drúzského proroka; to k němu přišel Kristus. Když půjdeme zpátky k Mojžíšovi, tak Jetro (Mojžíšův tchán – pozn. red.) je považován za našeho proroka. Mohameda zase doprovázel Peršan Salmán al-Fárisí, kterého také považujeme za proroka. Takže jsme monoteistické náboženství, které je tu již tisíce let, a hodláme tu další tisíce let být. Já sám nejsem nábožensky založený, ale zajímám se o DNA, o archeologii a podobně. To vše nám dává pocit výjimečnosti. Ale také je to občas zdrojem problémů, když ostatní nemohou vystát, že jsme jiní.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.