Macronovy komplexní volební myšlenky

KOMENTÁŘ

Macronovy komplexní volební myšlenky
Nepochopitelné Macronovo rozhodnutí pro předčasné parlamentní volby je připisované právě jeho komplexnímu rozhodovacímu procesu. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Není nad dobře natočenou vraždu

PODCAST MUŽI ZA PULTEM

Muži za pultem se rozplývají nad filmem MaXXXine, závěrečným dílem hororové trilogie režiséra Ti Westa, oblíbence Martina Scorseseho a dalších veličin. Trpěli ...

00:01

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

„Moje myšlenky jsou pro novináře příliš komplikované.“ Tak zní parafráze výroku Emmanuela Macrona z roku 2017. Tehdy jeho kancelář zdůvodnila, proč se francouzský prezident nezúčastní tradičního interview na Den Bastily, tím, že Macronův „složitý myšlenkový proces se špatně přizpůsobuje hře na otázky a odpovědi s novináři“.

Na první pohled nepochopitelné Macronovo rozhodnutí vyvolat po oznámení výsledků evropských voleb předčasné parlamentní volby je připisované právě jeho komplexnímu rozhodovacímu procesu.

 

Zatím se jedná o jediný konkrétní dopad eurovoleb, který navíc vyvolal paniku napříč kontinentem. Ve Francii jasně zvítězilo populistické Národní sdružení Marine Le Penové, získalo 31,2 % hlasů. Promacronovská koalice vedená jeho stranou Obnova obdržela 14,6 % a skončila druhá. Vypsání předčasných voleb v takové situaci se jeví jako politická sebevražda a předání vládních klíčů údajné krajní pravici.

Na Macronovi je sympatická jeho nezastíraná arogance. U hlavy nejarogantnějšího evropského národa je to logické. Pomáhá tomu i současná podoba francouzského prezidentství. Několik století zuřící konflikt mezi monarchisty a republikány se nakonec vyřešil ustanovením voleného krále. Prezidenti, kteří hráli na monarchistickou notu obsaženou v úřadě, bývali populární, či alespoň vážení. Proto Francouzi rádi vzpomínají na Charlese de Gaulla i Françoise Mitterranda. Naopak François Hollande, který působil jako šedivý úředník, příliš nezapůsobil a skončil po jednom volebním období.

Macron rozhodně umí monarchistickou notu rozehrát. Uspořádal tak společnou schůzi obou parlamentních komor ve Versailleském paláci. Výrostkovi, který na něj zavolal „Jak se vede, Manu?“, vynadal, že ho má oslovovat „pane prezidente“. A muž, který vrazil Macronovi facku, dostal čtyři měsíce vězení a doživotní zákaz zastávat veřejný úřad. Kvůli odtažitému způsobu vlády se Macronovi přezdívá Jupiter, podle krále římských bohů.

Jedno z vysvětlení předčasných voleb tak je, že francouzský lid zklamal svého prezidenta, ten ale jako milostivý vládce se rozhodl dát mu šanci na reparát. „Prezident přenáší odpovědnost zpět na francouzský lid. V evropských volbách hlasovali hloupě, teď je na nich, aby rozhodli,“ řekl Financial Times senátor a Macronův člověk François Patriat.

Moc francouzského prezidenta je velká. Britové, jejichž premiér musí zvládat rozhádanou sněmovnu, často považovali třeba de Gaulla téměř za diktátora. Ale ani jeho moc nebyla neomezená. Bez většiny v parlamentu má francouzský prezident omezený prostor k manévrování. Od roku 1958, kdy byla přijata současná ústava, tato situace nastala třikrát. Říká se tomu kohabitace. V roce 2000 bylo prezidentské období zkráceno ze sedmi let na pět, aby prezidentské a parlamentní volby probíhaly krátce po sobě a tím se zmenšilo nebezpečí kohabitace.

V roce 2022 macronovci sice vyhráli, ale nezískali absolutní většinu. Od té doby vládnou menšinově. Nebezpečí vyslovení nedůvěry a vyhlášení předčasných voleb tak bylo neustále přítomné. Předpokládalo se, že by to mohlo nastat na podzim, pokud by parlament neschválil návrh státního rozpočtu. Macron se rozhodl, že nejlepší