Ze středověkého deště pod moderní okap

KOMENTÁŘ

Ze středověkého deště pod moderní okap
Superbohatá tyranie není moc dobrou náhražkou za předešlou zaostalou teokracii, a zhruba stejně špatným spojencem jako ona, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Málokterá země na světě se mění tak rychle jako Saúdská Arábie. Země, kde leží nejsvatější místa islámu, byla dlouho jednou z nejzaostalejších teokracií na planetě, se kterou se mohl rovnat snad jenom Tálibán nebo Islámský stát. Samozřejmě, na rozdíl od Tálibánu či Islámského státu měla Saúdská Arábie hodně peněz z prodeje ropy a to se odráželo i na jejím mezinárodním postavení „váženého spojence v boji proti terorismu“. Jako kdyby 15 z 19 útočníků na World Trade Center nebyli Saúdové.

Současný saúdský král je stařec pamatující ještě Stalina a Churchilla (na Silvestra mu bude 88 let), ale na tom příliš nezáleží, protože reálnou moc nedrží. Na trůn se dostal v čiperném věku 79 let poté, co jeho poloviční bratr Abdulláh (90 let) zemřel na zápal plic. Zlé jazyky tvrdí, že už tehdy snad trpěl nějakou formou demence, což se od té doby určitě nezlepšilo a což saúdské oficiální kruhy velmi vehementně popírají. Nicméně na stavu krále Salmána asi moc nesejde, protože faktickou moc drží v rukách jeho sedmý syn Mohammad bin Salmán, zvaný též jen MbS.

 

MbS je veskrze moderní člověk, který začal pouštní království neuvěřitelnou rychlostí předělávat do zcela jiné podoby. Náboženská policie sice nebyla formálně zrušena, ale přišla o veškeré relevantní pravomoci. Ženy mohou řídit a nikdo je nenutí oblékat se jako strašidla, mládež vymetá koncerty západních skupin. A v nově plánovaném „lineárním městě“ jménem Neon, respektive v jeho počítačových vizualizacích, nezahlédnete žádnou zjevnou mešitu. Pokud tam vůbec budou, budou nenápadné.

Nicméně modernita má hodně rozměrů a v případě saúdského království to vypadá, že současná sekularizace státu má za hlavní cíl odstranit „konkurenční“ centrum moci, což jsou právě náboženské struktury. Po více než 200 let byla saúdská monarchie úzce spojena s fanatickým wahhábismem, což jí na jednu stranu dodávalo sílu, ale na druhou také omezovalo; ani král nebyl tak mocný, aby si mohl dovolit cokoli. Vždycky musel brát ohled na dogmata své víry.

Toto omezení očividně princi Mohammadovi nesedí. Buduje sekulární, moderní, ale autokratický stát po vzoru, no, snad Saddáma Husajna nebo Benita Mussoliniho; těžko to říci přesně, protože vzorů v minulosti i současnosti je bohužel dost. Projevuje se to zejména potlačováním disentu. Osmnáctiletá dívka byla právě odsouzena k 18 rokům vězení za pouhé tweetování, ve kterém vyjadřovala podporu jiným disidentům. Není to nejtěžší trest pro tweetující ženy, protože doktorandka z Leedské univerzity, Salma al-Shehab, zatčená při návštěvě rodné země, dostala za online kritiku saúdské vlády rovných 34 let. A jiný kritik vlády, Mohammed al-Ghamdi, „vyfasoval“ v srpnu za své tweety dokonce trest smrti, zatím tedy nevykonaný. Uvidíme, zda se na jeho stranu postaví aspoň jedna západní země. Za takové tresty by se nestyděla ani předválečná třetí říše, která měla ke svobodě projevu a pluralitě názorů velmi podobný vztah.

Superbohatá tyranie není moc dobrou náhražkou za předešlou zaostalou teokracii a je zhruba stejně špatným spojencem jako ona. Pravda, aspoň kohoutky penězovodů k nenávistným kazatelům džihádu se začínají zavírat. To je nepochybně dobrá věc, hlavně v Evropě s jejími problémovými muslimskými menšinami. Ale ten typ autokratů, ke kterému se současný vládnoucí princ tak touží zařadit, má zároveň neblahou tendenci začínat války k dobytí ještě větší slávy v učebnicích historie. Saúdská Arábie je už teď dlouhodobě angažovaná v dlouhé a beznadějné občanské válce v Jemenu; pokud si k tomu přidá ještě nějakou další, přesně podle Mussoliniho nebo Husajnova vzoru, stabilitě v přelidněném muslimském světě to nijak neprospěje.

Ne že bychom s tím mohli něco dělat. Maximálně tak „mít se na pozoru“ a být si vědomi, co jsou ti naši „spojenci“ zač.

×

Podobné články