Totalitarismus a dnešní svět. Hlavní nápor vede proti svobodě slova

V současné demokratické části světa převládá nebezpečně pohodlné a krátkozraké mínění, podle něhož je éra totalitních diktatur a jejich ideologického vidění života a světa nezadržitelným dějinným pokrokem již v zásadě nadobro překonanou temnou minulostí, přestože je ale třeba před jejím opakováním varovat. Je tedy zřejmé, že takto podvojný pohled na fenomén totalitarismu je vnitřně značně rozporný. Proto je namístě jej dotázat.

Položme si otázku, zda a jak v dnešním světě existují skutečnosti, jež lze právem označit jako totalitní. Ukazuje se, že rozhodně ano. V nynějším světě existují různorodé varianty prokazatelně totalitních diktatur: komunistická Čína, její trvalý chráněnec Severní Korea, Kuba, Vietnam, Laos, zčásti Rusko a Venezuela. Původně marxistické, zásadně intolerantní jádro jejich totalitních ideologií je na druhé straně i hlavním zdrojem rozmanitých totalitních doktrín, agresivně zahlcujících soudobé, již dávno nejen univerzitní, ale rovněž tak mediální, politické a společenské prostředí většiny západních demokracií.

Demokratická civilizace současného světa tak zažívá i vnitřní otevřený a nesmlouvavý útok na svou samotnou podstatu, jíž je mravně založená svoboda lidských individuí, společností, národů a států. Proto není žádná náhoda, že se hlavní agresivní nápor dnešních neomarxistických hnutí, organizací a jimi manipulovaných státních i nadstátních struktur vede proti svobodě slova a z ní vyrůstající argumentované diskusi jako fenoménu, jenž vytváří živnou půdu demokratické civilizace jako takové. V takové debatě jak marxismus, tak jeho soudobé četné neomarxistické odnože jednoduše nemohou obstát.

Esej Miloslava Bednáře si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.