Ti, kdo se covidu opravdu bojí, hodně koukají na televizi, říká sociolog Prokop

ECHOPRIME

Ti, kdo se covidu opravdu bojí, hodně koukají na televizi, říká sociolog Prokop
Týdeník

Lenka Zlámalová

Od března zpracovává v pravidelných intervalech velký průzkum, jak žijí Češi v pandemii čínského koronaviru. Zjišťuje nejen, jak hodnotí a přijímají vládní restrikce, ale hlavně to, jak jim ty restrikce proměnily život. Jaké mají motivace, jak se rozhodují, čeho se bojí. Daniel Prokop z agentury PAQ Research je aktuálně hlavním sociologem lockdownu.

Už od března děláte průzkum, v němž detailně sledujete chování a rozhodování lidí v pandemii koronaviru. Jdete o dost hlouběji než jiní výzkumníci.

Na jaře jsme si s kolegou řekli, že takový ten běžný výzkum, jak lidé hodnotí restrikce a rozhodování vlády, budou dělat agentury, které sledují politické preference. A že my chceme něco jiného. Že by bylo dobré dát dohromady panel zhruba tří tisíc lidí, jejichž chování a rozhodování v pandemii budeme detailně sledovat. První idea byla, že budeme měřit, jakým aktivitám se ti lidé v pandemii věnují. Jak moc se stýkají s jinými nebo se naopak sami izolují. A budeme u toho sledovat a měřit, jestli mají pozitivní test na koronavirus nebo symptomy nemoci covid-19. Chtěli jsme z toho modelovat, které aktivity vedou k tomu, že se lidé nejvíc nakazí. V první jarní vlně se ale nakazilo málo lidí, takže ta zjištění se do modelování toho, kde se nákaza šíří, nedala moc využít. Tak jsme do našich otázek přidali i ekonomické problémy.

Tím jste dost suplovali stát, který až do října, než je pro Ústav pro zdravotnické informace a statistiku profesora Duška omylem pustil do Echa, odmítal dát přesná data, kde se lidé nejvíce nakazili.

Na jaře to z našich dat nešlo zjistit, protože těch nakažených bylo mezi těmi dvěma a půl tisíci lidí v našem vzorku velmi málo. Teď už v něm ale máme kolem deseti procent lidí, kteří buď během posledních čtrnácti dnů byli v kontaktu s někým nakaženým, nebo mají symptomy covidu. To neznamená, že deset procent lidí z našeho vzorku mělo covid. Je tam ale už hodně těch, kdo byli s nějakým nakaženým v kontaktu. Máme tam zhruba tři čtyři procenta lidí, kteří byli na testech na koronavirus v posledních čtrnácti dnech. To zhruba odpovídá oficiálním datům, kolik procent lidí se testuje za stejnou dobu. Ukazuje to, že opravdu jen menšina z těch, kdo byli s někým nakaženým v kontaktu nebo mají symptomy, šla na test.

To je důkaz, jak slabě se testuje. Říkají vám, proč na test nejdou?

Všichni tihle lidé by se měli nechat otestovat. Symptomy i kontakt s nakaženým jsou důvod k testování. V té poslední vlně průzkumu se teď i přímo ptáme, proč se nenechají testovat. Nejčastější odpověď je, že jim je vlastně jedno, zda to mají. Další nemají žádanku a nechtějí platit nebo není dostupné místo v jejich okolí. Tenhle stav má víc důvodů. Jedním je, že stát nestíhal trasovat kontakty nakažených. Lidem se neozývala hygiena po kontaktu s infikovaným. Tím pádem neměli žádanku na test a museli by si ho zaplatit. To nechtěli. Pořád ale lidé mají bloky, proč se nenechají testovat. Jedním z nich je, že z některých míst v Česku se prostě není snadné na test dostat. Když bydlíte v Tachově, tak vás pošlou do Plzně. A to je padesát minut cesty tam a padesát zpátky. Připočtěte si nějaké čekání a strávíte tím dohromady třeba tři hodiny.

Celý rozhovor si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: Týdeník Echo