Srpen – sexuální výklad

KOMENTÁŘ

Srpen – sexuální výklad
Snímky ze srpna 1968. Publikováno exkluzivně na Echo24. Foto: Josef Ráž
2
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Tento týden tu máme zase srpnové výročí. Našim mladým už není jednoduché vysvětlit, o co tehdy šlo. Tak zkusme jednu interpretaci sexuální povahy. V ní naše vlast vystupuje jako vagina (ostatně svým prodlouženým tvarem ji Československo skutečně připomínalo), do které 21. srpna pronikl železný penis (neposmívejte se autorovi) států Varšavské smlouvu, přesněji řečeno, byl to penis ruský čili sovětský, tedy chuj.

Tato penetrace byla násilné povahy: výraz „znásilnění pražského jara“ byl kdysi hojně rozšířený, především mezi reformisty, kteří věřili v konsenzuální styk. Jenže na to ruský samec moc nebyl. Stalo se tak ostatně v noci, bez varování, s rozepnutým poklopcem a vztyčenou hlavní.

 

Vlast byla rozvalená na posteli, přikrytá srpnovou tmou, sny měla sice trochu divoké, ale hluboce spala a odfukovala. Násilník jí vnikl rovnou do dělohy – z letadel, která přistávala v Ruzyni, se vyrojily ruské tanky jako spermie –, a to už se i od hranic blížily kolony, které tělo země během krátké doby spoutaly, takže si ten mužik mohl za chvíli dělat, co chtěl.

V počáteční fázi se vlast trochu bránila a snažila se násilníka alespoň verbálně přemluvit, ukazovala mu nějaké nápisy, že má jet jinudy. Její povaha však není právě vytrvalá, navíc má trochu masochistické sklony a jistý druh ponižování se jí snad i líbí. Tato perverzní touha útočníkovi se zalíbit a vyhovět jeho každému hnusnému přání pak na dlouhá léta převládla.

Podle sexistických předsudků si ostatně ženy za své znásilnění mohou samy, neboť se chovají vyzývavě, násilníka provokují či ho jen tak svádějí tím, že jsou.

Tyto výmluvy pak ukojený násilník často také po činu používal, přičemž měl poněkud pravdu: skutečně docházelo před jeho útokem k jistým necudnostem, například v té době se poprvé objevil v Praze striptýzový bar a je známa fotografie Alexandra Dubčeka, na níž pózuje v plavkách, čímž byla dokumentována homosexuální složka útočníkovy osobnosti.

Dalším zdrojem deviantova pocitu, že má na prznění právo, byla skutečnost, že znásilněná osoba, tedy naše vlast, mu dlouhá léta předtím sloužila dobrovolně, ba snad i ze zamilovanosti jako šlapka, ale nyní z emancipačních důvodů tento pravidelný úkoj odmítala poskytnout a říkala si, že se zkusí na chvíli věnovat sama sobě.

Naivně se domnívala, že to samec přijme a bude si onanovat v klidu svých asiatských pustin. To byl omyl. Bude se to někdy opakovat? Mohlo by: davaj zajebať…

Foto: Týdeník Echo

 

×

Podobné články