Švejnar ukazuje naprostou neznalost širších ekonomických souvislostí, píší studenti

DOPISY ČTENÁŘŮ

Švejnar ukazuje naprostou neznalost širších ekonomických souvislostí, píší studenti
Václav Klaus. Foto: Jan Zatorsky
2
Názory čtenářů

Pavel SmolákLubor Šimůnek

NÁZORY ČTENÁŘŮ Na serveru Echo24 dne 15. června 2022 vyšel článek, jehož autorem je Jan Švejnar. Ač je široké veřejnosti osoba Jana Švejnara prakticky neznámá, jeho názory publikované ve článku „Švejnar odpovídá Klausovi: Ukazujete zamrzlost“ ho představují jako ekonomicky pomýlenou osobu. V této rádoby odborné reakci na Klausovu polemiku s jeho předchozím článkem publikovaným 20. května 2022 opouští prof. Švejnar (profesor v americkém kontextu, tedy nejmenovaná akademická funkce, která neodpovídá české ekvivalenci vysokoškolského profesora) racionální rovinu debaty a pouští se do osobních útoků na prezidenta Klause.

Tvrdit o Václavu Klausovi, že „špičkovým ekonomem nikdy nebyl“, je minimálně nepravdivé. Václav Klaus je ekonomem s patřičným teoretickým vzděláním i celoživotními praktickými zkušenostmi. Jako ekonom působil v Ekonomickém ústavu ČSAV, ve Státní bance Československé a Prognostickém ústavu ČSAV. Reálnou hospodářskou politiku pak realizoval jako ministr financí a později jako předseda vlády, kdy provedl úspěšný transformační proces. Svůj hospodářsko-politický vliv uplatnil i jako prezident v letech 2003-2013 mimo jiné tím, že v té době jmenoval členy bankovní rady ČNB. Kromě studia na Vysoké škole ekonomické v Praze studoval i v Italské Neapoli na Università degli Studi Federico II a ve Spojených státech amerických na Cornell University, kde se snažil získat vzdělání i Jan Švejnar.

Jan Švejnar píše o Václavu Klausovi, že „ve světě ho jako ekonoma téměř nikdo nezná.“ Jan Švejnar tak ukazuje svou naprostou neznalost širších ekonomických souvislostí. Václav Klaus je mimo jiné členem Mont Pellerin Society (mezinárodní sdružení ekonomů založené F. A. Hayekem). Václav Klaus byl osobním přítelem nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana, se kterým trávil kromě odborných diskusí i volný čas, hráli spolu tenis, lyžovali, vzájemně se navštěvovali. Václav Klaus vedl Friedmanovo laudatio při udělování titulu doctor honoris causa na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze či hovořil o jeho práci na vzpomínkovém setkání v roce 2011 na Univesity of Chicago.

Vývoj HDP na osobu vyjádřeného v paritě kupní síly vzhledem
k průměru zemí EU (EU = 100) v zemích bývalého východního bloku
Vývoj HDP na osobu vyjádřeného v paritě kupní síly vzhledem k průměru zemí EU (EU = 100) v zemích bývalého východního bloku Foto: VŠE

Václav Klaus byl mimo jiné i osobním přítelem Garyho Beckera, dalšího nositele Nobelovy ceny za ekonomii, a mnoho dalších významných ekonomů, s kterými se každoročně setkával na výročním zasedání Mont Pellerinské společnosti. A aby toho nebylo málo, Gary Becker byl mimo jiné členem jmenovací komise na pražské VŠE, která udělila Václavu Klausovi titul profesora.

Tvrzení, že Václav Klaus nikdy nebyl špičkovým ekonomem, lze mimo jiné zkoumat také na počtu čestných doktorátů, které byly emeritnímu prezidentovi uděleny. Těch Václav Klaus obdržel mezi lety 1990–2020 celkem 49. Z nich 42 získal na zahraničních univerzitách a z toho 6 na univerzitách ve Spojených státech. Oproti tomu Janu Švejnarovi byly uděleny dva čestné doktoráty, a to na Západočeské univerzitě v Plzni a na VUT v Brně. Nepodařilo se nám dohledat, že by mu kdy byl udělen čestný doktorát na jakékoliv zahraniční univerzitě. Václav Klaus kromě čestných doktorátů dále obdržel mnoho významných ocenění, jako například Čestnou medaili T. G. Masaryka či Mezinárodní cenu Nadace Friedricha Augusta von Hayeka z rukou prezidenta Německé spolkové republiky za své neúnavné angažmá pro věc svobodného tržního hospodářství a blízkost k principům, které Hayek ve svých vědeckých dílech zastával. Toliko o Václavu Klausovi, který podle Švejnara není ekonom a kterého údajně ve světě nikdo nezná.

Zarážející je, že Jan Švejnar, pasující se do role ekonomického odborníka, je schopen podsouvat Václavu Klausovi, že je: „dobře znám jako tvůrce ekonomické recese v Česku v letech 1997-1998“. Tímto tvrzením potvrdil svou neznalost reálií české ekonomiky. Mimochodem jako již mnohokrát dříve. Asi zapomněl na to, že Václav Klaus v té době nebyl guvernérem ČNB.

Zapomněl, že ČNB 19. června 1996 svým „dupnutím na brzdu“, tedy zavedením restriktivních monetárních opatření, způsobila řetězec událostí, které těžce poškodily vývoj české ekonomiky. Významným krokem bylo velmi razantní zvýšení povinných minimálních rezerv z 8,5 % na 11,5 % a současně byla zvýšena základní dvoutýdenní repo sazba na, dnes již stěží představitelných, 12,40 %. Navíc ČNB zpřísnila regulaci bankovního sektoru pro poskytování úvěrů. Díky této neadekvátně restriktivní měnové politice měly ekonomické subjekty (domácnosti a firmy) k dispozici méně finančních prostředků, což mělo za následek nástup hospodářské recese. Byla to právě opatření ČNB, která tuto situaci zapříčinila.

Dále jsme si povšimli faktu, že Jan Švejnar použil zavádějící graf vývoje HDP, kdy jako bazický rok použil účelově rok 1994. Nutno podotknout, že výchozí základna byla v ČR podstatně vyšší, než ve srovnávaném Polsku a Slovensku. Česká ekonomika historicky vykazovala vyšší absolutní HDP ve srovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku. Z metodického hlediska je vhodnější použití následujícího srovnání prostřednictvím vývoje tempa růstu HDP na osobu vyjádřeného v paritě kupní síly, který lze vnímat jako jeden z nejvíce spolehlivých ukazatelů životní úrovně v mezinárodním srovnání. Tuto komparaci zachycuje následující graf:

Z uvedeného grafu vyplývá, že ze všech zemí bývalého východního bloku byla životní úroveň obyvatel, vyjádřená prostřednictvím HDP na osobu v paritě kupní síly, po celé sledované období (1995-2005) nejvyšší právě v ČR. Co více, ostatní země se životní úrovní ČR ani významně nepřibližovaly.

Tyto skutečnosti opět podporují tvrzení, že Klausův transformační proces byl proveden nejlépe ze všech zemí bývalého východního bloku. To nemohou zpochybnit ani Švejnarovi osobní invektivy.

Za skupinu studentů bakalářského, magisterského a doktorského programu Národohospodářské fakulty VŠE v Praze

Pavel Smolák a Lubor Šimůnek