Číhošťský zázrak stál Josefa Toufara život. Zemřel po brutálním násilí StB

Číhošťský zázrak stál Josefa Toufara život. Zemřel po brutálním násilí StBHISTORIE
Domov

Umučení Josefa Toufara

Echo24

Kněz Josef Toufar patří mezi nejznámější oběti tažení československých komunistů proti katolické církvi. Předmětem zájmu bezpečnostních a propagandistických orgánů se stal poté, co se v prosinci 1949 v obci Číhošť na Havlíčkobrodsku během jeho kázání údajně pohnul kříž v tamějším kostele. Toufara následně zatkla tajná policie, jejíž výslechové metody způsobily faráři smrt: ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel před 70 lety, 25. února 1950, na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze, kam jej převezli z valdického vězení.

Komunistická propaganda označila „číhošťský zázrak“ za podvod a součást údajného protistátního spiknutí katolické církve řízeného z Vatikánu. Vyšetřování případu dostala na starost Instruktážní skupina Státní bezpečnosti (StB). Její členové Toufara v lednu 1950 zatkli a ve valdické věznici na Jičínsku se ho snažili přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Farář vystavený krutému mučení 22. února podepsal protokol, v němž se k činu přiznal.

Pochován byl do společného hrobu v pražských Ďáblicích pod jménem Josef Zoukal, příbuzným byla jeho smrt oznámena až v roce 1954. V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení. V říjnu 2014 dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně a v listopadu 2014 byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty jeho pravděpodobné ostatky. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů koncem června 2015 prohlásili, že prokazatelně patří Toufarovi. V červenci 2015 pak byl umučený kněz pohřben v číhošťské farnosti, kterou před svou smrtí v 1950 naposledy spravoval.

O metodách, jimiž se pracovníci StB snažili kněze přinutit ke spolupráci, asi nejlépe svědčí výpověď lékaře Františka Mauera, učiněná v roce 1968: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“

Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Na kněze byl vysvěcen až ve svých 38 letech. Jako farář působil nejprve v dnes už zaniklé obci Zahrádka v Posázaví, v roce 1948 byl přeložen do Číhošti.

Půl metru vysoký kříž na hlavním kostelním oltáři se údajně několikrát pohnul během mše o třetí adventní neděli roku 1949. Farář Toufar si tehdy ničeho nevšiml, neboť stál zády k oltáři. O události se dozvěděl s několikadenním zpožděním od farníků. Dodnes neobjasněný úkaz, který se měl později několikrát opakovat, vzbudil pozornost mezi věřícími a církevními hodnostáři, ale také u Státní bezpečnosti.

Komunisté se rozhodli využít událostí k diskreditaci církve, v níž spatřovali překážku na cestě ke kolektivizaci venkova. Vyšetření zázraku svěřily špičky totalitní moci takzvané Instruktážní skupině StB, která 28. ledna 1950 zatkla faráře Toufara a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. O údajném spiknutí nechal režim také natočit propagandistický film. Hrát v něm měl i Toufar samotný, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. StB v dokumentu představila údajný kladkostroj, s jehož pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo by byl na oltáři jasně viditelný. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.

Událost s údajně pohyblivým křížem v Číhošti se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením. „Můžeme se jenom dohadovat, zda akci dopředu nepřipravila státní moc, tedy zda nešlo o provokaci StB na objednávku KSČ. Víme však, komu celý případ Číhošť prospěl. Číhošť byla využita KSČ k zintenzívnění útoků proti katolické církvi, proti věřícím i proti Vatikánu,“ konstatovali autoři publikace ÚDV vydané v roce 2001. Jak tedy došlo k pohybu křížku? „Nedovedl jsem si vysvětlit, co bylo příčinou toho jevu,“ řekl například v červenci 1968 ve své výpovědi před vojenskou prokuraturou želivský opat Vít Tajovský.

StB využil kauzu k procesu s církevními představiteli. Krátce po zatčení Toufara byl zatčen Tajovský a zatčení nebo internace čekala také většinu opatů a vyšších církevních hodnostářů v republice. Tajovský byl již v prosinci 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 20 letům vězení. Režim v témže roce vyhostil papežského nuncia a přerušil diplomatické styky s Vatikánem, začala likvidace řeholních řádů.

Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na tzv. číhošťský zázrak Ladislav Mácha. V listopadu 1999 sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil. Zemřel v září 2018.

Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v monografii Jako bychom dnes zemřít měli: Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.

Čtěte také: Po Toufarovi se exhumují i ostatky Mašínové. Dočkají se i Kubiš a Gabčík?

Související články