Höschl: Korona zahnala lidi do depresí, úzkosti a úvah o konci života

ROZHOVOR S CYRILEM HÖSCHLEM

Höschl: Korona zahnala lidi do depresí, úzkosti a úvah o konci života
Vnímám to tak, že se znovu vrací strašení ve veřejném prostoru. Foto: Foto: Jan Zatorsky
Týdeník

Lenka Zlámalová

Česká republika zažívá téměř nejvyšší nárůst nakažených čínským koronavirem z celé Evropy. Vláda Andreje Babiše v chaosu tápe a neví, co dál. Objevují se už také úvahy o zavření škol v Praze a částečném opakování tvrdých jarních omezení. Psychiatr Cyril Höschl varuje, že při rozhodování o restrikcích je vedle šíření nákazy a dopadů na ekonomiku třeba vzít v úvahu i to, jak moc izolace a omezení zasahují psychiku lidí. Podle nového výzkumu Národního ústavu duševního zdraví už jarní fáze zvedla počet lidí s depresemi a sebevražednými sklony až na trojnásobek.

Jaký dopad má epidemie koronaviru na psychiku?

Jedna věc je, jak to já osobně vnímám, a druhá, na co už máme nějaké objektivní údaje. Vnímám to tak, že se znovu vrací strašení ve veřejném prostoru. S tím zároveň přirozeně narůstají obavy lidí, určitá míra úzkosti a změny chování, které to vyvolává. Zároveň ale už máme objektivní data, která pocházejí ze studie, kterou provedl náš tým kolem kolegy Winklera. Ten měl souhrou náhod v roce 2017 založenou terénní studii na zjišťování výskytu různých duševních poruch v naší populaci. Nikoli ze zdravotnických statistik, ale z přímého průzkumu mezi lidmi. Terénní pracovníci kontaktují podle metodiky, která je podobná průzkumům veřejného mínění, takže odráží reprezentativní vzorek společnosti, lidi a zjišťují s použitím různých standardizovaných metod výskyt příznaků takových poruch, jako je deprese či úzkost, sebevražedné myšlenky a mnoho dalšího. Studie pracuje s obrovským vzorkem tří tisíc respondentů. To je třikrát víc než běžný reprezentativní průzkum veřejného mínění. Druhé kolo té studie mělo probíhat na jaře tohoto roku. A do toho přišel koronavirus. Takže se nám krásně ukazuje, co s těmi výsledky udělal. Jde o stejnou kohortu lidí jako v roce 2017, vyšetřovanou nyní stejnou metodikou. Výsledky jsou sice teprve připravený do odborného, přísně recenzovaného tisku, ale data jsou již nyní spočítaná. Takže můžeme říct, že pod vlivem té situace, zejména obav a restrikcí či zákazů po nástupu epidemie, došlo ke skutečně velmi významnému nárůstu úzkostí a deprese.

Jak významný ten nárůst byl?

Když si položíme otázku, jaký byl nárůst jakékoli duševní poruchy, a bylo jich zjišťováno hodně, tak je ten nárůst zhruba z 20 procent lidí s duševní poruchou v roce 2017 na letošních jarních 29 procent. U afektivních poruch, mezi něž patří třeba deprese, je nárůst trojnásobný. U úzkostných poruch je asi dvojnásobný. U zneužívání alkoholu je to komplikované.

Čím?

Obvykle se spotřeba alkoholu měří tak, že se zjišťuje, kolik se ho prodalo v přepočtu na obyvatele. Do koronaviru bohužel přišlo uzavření hranic, takže skončily nájezdy Dánů, Irů a Angličanů na alkoholické víkendy do Prahy a navíc se zavřely hospody, takže pití se přesunulo do soukromí. Nárůst spotřeby alkoholu v domácnostech se teprve teď vyhodnocuje. To se dělá jinak než z průzkumů, protože vám to na sebe nikdo spolehlivě nepoví. Sledují se zdravotní dopady, jako je počet steatóz a cirhóz jater. Výraznému vzestupu konzumace alkoholu ale nasvědčují zkušenosti na různých psychologických linkách pomoci, kde přibylo během jarních restrikcí a karantény případů domácího násilí. To jde s tím domácím pitím ruku v ruce. Takže na rozdíl mezi objektivně zjišťovanou spotřebou (prodejem) alkoholu ve společnosti a jeho skutečnými dopady (cirhózy, úrazy) je třeba dávat při interpretacích pozor.

Upozorňujete, že restrikce nejvíc zvýšily deprese.

Pokud jde o depresi jako takovou, velkou depresivní epizodu, tak ta narostla zhruba třikrát. Víc než třikrát narostl výskyt sebevražedných myšlenek. Nikoli dokonaných sebevražd. Tady zatím nemáme statistiky, budou nejdřív na začátku příštího roku. V terénním průzkumu se ale dávají otázky typu Uvažoval jste někdy, že život nemá cenu? Že by bylo lépe nežít? Takové suicidální myšlení narostlo víc než třikrát. Zrovna tak narostly jednotlivé typy úzkostných poruch. Ať už Panická porucha – její výskyt v populaci se zvýšil zhruba čtyřikrát – nebo generalizovaná úzkostná porucha, jejíž výskyt narostl asi o polovinu. Přibývaly i různé typy fobií jako agorafobie (strach z otevřeného prostoru – pozn. red.). Tam ale ten růst nebyl zdaleka tak velký jako u depresí a úzkostí, i když byl také statisticky významný. Poměrně malý je nárůst posttraumatické stresové poruchy. Nesmíme ale zapomenout, že ta navazuje na nějakou stresující traumatickou událost.

Celý rozhovor s psychiatrem Cyrilem Höschlem vyjde ve čtvrtek v novém čísle Týdeníku Echo. Přečíst si jej však můžete už nyní na EchoPrime.

Foto: Týdeník Echo

 

 

 

Související články