"Jenomže realita je taková, že právě ECB svou měnovou politikou tohle vysoké zadlužení umožňuje. Co umožňuje – ona ho přímo záměrně podporuje."
Foto: Shutterstock
2
Loď německého námořnictva, která od února pomáhala v Rudém moři chránit obchodní lodě proti útokům jemenských povstalců, dnes svou misi ukončila a vyplula zpátk ...
Před pár dny vydala Evropská centrální banka (ECB) „vtipné“ varování. Ve své pravidelné zprávě o stabilitě uvedla, že mezi největší rizika pro ekonomiku eurozóny a její oživení z recese způsobené pandemií nemoci covid-19 patří realitní bublina a vysoké zadlužení. Jedna věta a kolik se do ní vejde nesmyslů!
Zaprvé recese v žádném případě nebyla způsobena pandemií. Recese přicházela už dávno před pandemií, jak je zjevné z makroekonomických statistik z počátku roku 2020. A následně byla výrazně – ale vskutku výrazně – prohloubena regulačními opatřeními, která přijímaly vlády. Ne virus – ale opatření vlád byly zdrojem hloubky recese. To se ale veřejně neříká, protože pak by to mohlo vypadat, jako že tato opatření měla taky nějaké mouchy.
Zadruhé zmínka o vysokém zadlužení coby hrozbě pro ekonomické oživení zní ze strany Evropské centrální banky vskutku kuriózně. Působí to totiž, jako kdyby zadlužení bylo něco, co ECB neschvaluje. Jenomže realita je taková, že právě ECB svou měnovou politikou tohle vysoké zadlužení umožňuje. Co umožňuje – ona ho přímo záměrně podporuje. Nulové úrokové sazby drží tak dlouho proto, aby se jihoevropské předlužené země mohly dál financovat. Státní dluhopisy těchto předlužených zemí vykupuje také proto, aby tyto země nebankrotovaly a mohly se dál úvěrovat. Správná formulace tedy zní, že největším nebezpečím pro ekonomické oživení je sama centrální banka.
Co je ovšem opravdu stěží pochopitelné, je ona zmínka o realitní bublině coby zdroji rizika pro hospodářské oživení. Už jen to samotné slovo „bublina“ je poněkud pejorativní. Cenovou bublinou obvykle neoznačujeme žádný žádoucí jev. Centrální banka ovšem musí vědět, že tuhle cenovou bublinu natlakovala jen a jen ona sama. Za normální situace by samozřejmě ceny realit (ale zrovna tak i akcií) v době recese poklesly. Ne tak ovšem v částečně centrálně řízené ekonomice eurozóny.
Nulové a v případě některých komerčních bank dokonce záporné úrokové sazby nejen že extrémně zlevnily hypotéky, ale současně se také postaraly o to, že zmizely všechny jiné nízkorizikové investiční příležitosti. A tak se masové investice do realit staly logickou volbou. A cenová bublina zase nutným důsledkem. Pokud si Evropská centrální banka stěžuje na drahé reality, pak tím jen zloděj volá „Chyťte zloděje!“.
Foto: Týdeník Echo
Ovšem aby nedošlo k mýlce, takovou maskovací rétorikou netrpí jen ECB. Říká se, že když něco kejhá jako husa a vypadá to jako husa, bude to husa, i kdyby nám soused tvrdil, že to je kondor. Podobnou taškařici nyní sledujeme v podání americké centrální banky. Fakta jsou následující:
Z USA přednedávnem přiletěla zpráva, že meziroční růst spotřebitelských cen v USA v dubnu zrychlil na 4,2 procenta z březnových 2,6 procenta. Vzedmutá inflace se tak dostala na nejvyšší úroveň od září 2008. Trh čekal menší nárůst tempa inflace. Navíc tempo inflace v USA leží vysoko nad 2% cílem americké centrální banky Fed. Do toho meziroční jádrová inflace, tedy inflace očištěná o vrtkavé složky, jako jsou například ceny energií, za oceánem pořádně vystrkuje růžky a dosahuje 3 %. Nebobtnají ale jen spotřebitelské ceny, ale také ceny na začátku výrobního řetězce. Meziroční index výrobních cen (PPI) v dubnu v USA dosáhl výrazných +6,2 %. Pokud ceny na začátku výrobního řetězce rostou meziročně o více než 6 %, je téměř jisté, že růst spotřebitelských cen se těžko bude zpomalovat.
Takže když to vezmu opět skrze onu husu – tohle jednoznačně vypadá jako silná inflace, a proto to také je silná inflace. Jenže američtí centrální bankéři nás neustále přesvědčují, že inflace v USA není problém, protože její zvýšené tempo je prý jen dočasný fenomén. Jenže pokud by Fed přiznal barvu a začal se bát rychle sílících inflačních tlaků, těžko by mohl dál udržovat úrokové sazby u nuly a masivně vykupovat státní dluh z trhu. Aneb těžko by mohl financovat rostoucí státní dluh!
Tlačení peněz do ekonomiky je tak enormní, že bilance Fedu narostla od začátku roku 2020 o 87 % - takřka se tedy zdvojnásobila. Fed během koronakrize namlsal trhy silnou pomocí, se kterou nechce přestat. Jenže finanční trh si sice umí dlouho sedět na vedení, tak úplně hloupý ale není – cítí, že pnutí uvnitř Fedu postupně narůstá. Obavy z přehřívání ekonomiky nejde úplně zamaskovat. Strach z možného zpřísnění měnových podmínek se už projevuje v tom, že výnosy amerických dluhopisů rostou, ať si Fed tvrdí, co chce.
Na obou stranách Atlantiku je to tedy velmi podobné. Centrální banky navenek mluví, jako kdyby si z veřejnosti dělaly šprťouchlata. Ve skutečnosti ovšem jde pořád o to samé: O zoufalou snahu zamaskovat, že se vývoj centrálním bankám poněkud vymkl z rukou.
00:01
