EU se může rozpadnout jako Československo

Jan Rychlík byl po revoluci poradcem předsedy české vlády Petra Pitharta pro česko-slovenské vztahy a agrární reformu. Jako historik, který o rozpadu společného státu napsal knihu, tvrdí, že znovuotevření slovenské otázky se dalo očekávat. Málokdo si však dovedl představit, že počátek tzv. pomlčkové války, jejíž 30. výročí připadlo na 23. ledna letošního roku, bude prvním krokem k rozpadu společného státu.

Traduje se, že když prezident Václav Havel přišel na zasedání Federálního shromáždění 23. ledna 1990 a navrhl změnu státních symbolů, s nikým to nekonzultoval. Je to pravda?

Je, on to ostatně nikdy nepopíral. Soustředil se na to, aby z názvu státu bylo odstraněno adjektivum socialistická. Myslel si, že komunisté budou proti, ale v tom nepochopil dobu, protože tohle už nikoho nezajímalo. Pro ně to byl naprosto podřadný problém. Navíc to zapadá do Havlovy posedlosti symbolikou. Jenže on to nedomyslel. Ostatně ten název bylo třaskavé téma už od roku 1918, v těch původních dohodových dokumentech je skutečně psáno Česko-Slovensko. Což z hlediska francouzštiny není problém, přičemž to byl v té době diplomatický jazyk. Mimochodem, na Havlovi hluboce oceňuji, že v momentě, kdy viděl, že společný stát zachránit nelze, odstoupil, což mu mnozí vyčítali. Sám by nic nezměnil a lidsky po něm těžko někdo mohl chtít, aby to byl on, kdo bude podepisovat zákony, kterými se bude společný stát demontovat.

A vy jste to jako jeden z klíčových poradců Petra Pitharta dokázal domyslet?

S manželkou jsme část 80. let žili na Slovensku a uvědomoval jsem si, že jakmile vypukne nějaká krize, jako byl rok 1968, tak tyto otázky se vrátí. Nic z toho, co se objevilo na jaře 1990, nebylo nové. Často s oblibou říkám, že komunismus byl jako lednička. Husák i Jakeš se rozhodli, že s problémem Slovenska se bude hýbat. Jenomže když něco zavřete do lednice a pak odmrazíte, je jasné, co se stane... Slušně řečeno, začne to být cítit.

Petr Pithart se stal 6. února 1990 předsedou české vlády, chápal už v té době vážnost celé krize?

Byl ohledně celého problému směrem ke Slovákům velice empatický a podle mě je chápal. Počítal s tím, že k tomu konfliktu dříve nebo později musí dojít. Sám napsal v roce 1980 knihu Osmašedesátý, která tady nemohla oficiálně vyjít, vyšla v Německu, a v ní analyzuje slovenské požadavky z roku 1968. Byl si celé vyhrocenosti situace vědom. Na rozdíl od Havla. Ten měl přece jenom na Slovensku omezený okruh známých a řekněme spolupracovníků, což byli umělci a liberálové, pro které tohle nebylo velké téma. Kupříkladu neměl propojení s katolickým disentem. Na druhou stranu oceňuji, že si o celém problému hodně načetl a snažil se Slováky pochopit. Já bych ale to Havlovo vystoupení zase tolik nepřeceňoval. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by se problém neobjevil v lednu, objevil by se třeba v březnu a v nějaké jiné formě. Skutečně bylo jen otázkou času, kdy někdo problematiku Slovenska otevře.

Celý článek z nového Týdeníku Echo naleznete na webu EchoPrime nebo v prodeji na stáncích.