Inflace v eurozóně i ČR klesla. Průměrný Čech ale zchudl o 3300 korun měsíčně

INFLACE A PROPAD MEZD

Inflace v eurozóně i ČR klesla. Průměrný Čech ale zchudl o 3300 korun měsíčně
Množí se kritika na ČNB v souvislosti s jejím přístupem k inflaci. Foto: Shutterstock
1
Ekonomika

Jan Křovák

Míra inflace v eurozóně v listopadu překvapivě klesla na deset procent z říjnové hodnoty 10,6 procenta. Ve svém rychlém odhadu to oznámil statistický úřad Eurostat. V Česku v měsíci říjnu ceny poklesly, a to o 1,1 procenta. Česká republika ale zároveň prochází nejprudším propadem reálných mezd ze zemí OECD i v dosavadní samostatné historii. K udržení loňské životní úrovně bude letos Čechům chybět zhruba 170 miliard korun. Vyplývá to z analýzy společnosti Cyrrus. Množí se kritika ze strany odborníku na Českou národní banku a její měnovou politiku.

V eurozóně jde o první pokles od poloviny loňského roku. V meziměsíčním srovnání ceny klesly o 0,1 procenta. I nadále se zvyšují zejména ceny energií, u kterých meziroční tempo růstu činí 34,9 procenta. V meziměsíčním srovnání už ale energie o 1,9 procenta zlevnily. Na druhém místě jsou z hlediska cenového růstu potraviny, alkohol a tabák s meziročním zdražením o 13,6 procenta. Analytici s poklesem celkové inflace počítali, ale s mírnějším. Rychlý odhad neobsahuje data za celou Evropskou unii, ta Eurostat zveřejní v polovině prosince.

Přestože ceny energií jsou i nadále na vzestupu, tempo jejich růstu polevuje. V říjnu totiž meziroční růst v této kategorii dosáhl 41,5 procenta. V Česku se cena elektřiny pro domácnosti podle Eurostatu vyvíjí za poslední rok nejpříznivěji v celé EU.

V porovnání s říjnem loňského roku stouply ceny v Česku o 15,5 procenta. To je nejnižší úroveň meziroční inflace v ČR dle metodiky Eurostatu od letošního května. Za celou EU činí meziroční inflace 11,5 procenta. V meziročním pohledu je česká inflace sedmá nejvyšší EU. Ovšem i to značí zlepšení oproti předchozím měsícům, kdy inflace v ČR patřila k těm vůbec nejvyšším v EU. Nyní už má výraznější meziroční inflaci než ČR třeba Nizozemsko.

Naopak v kategorii potraviny, alkohol a tabák se situace dál zhoršuje, říjnový meziroční růst byl totiž slabší a činil 13,1 procenta. Pokud by se nebraly v úvahu ceny energií, pak roční míra inflace v eurozóně v listopadu předběžně dosáhne sedmi procent po říjnové hodnotě 6,9 procenta. Při výraznějším zúžení, kdy se nebude přihlížet k energiím, potravinám, alkoholu ani tabáku, listopadová míra inflace v eurozóně dosáhne podle rychlého odhadu pěti procent, stejně jako v říjnu.

Nejvyšší inflaci mají i nadále pobaltské státy – v Lotyšsku míra inflace podle odhadu statistiků činí 21,7 procenta, v Estonsku a Litvě pak shodně 21,4 procenta. Nejnižší inflaci má s hodnotou 7,1 procenta Francie.

Nejprudší propad reálných mezd v historii

Česko ale zároveň prochází nejprudším propadem reálných mezd ze zemí OECD i v dosavadní samostatné historii. K udržení loňské životní úrovně bude letos Čechům chybět zhruba 170 miliard korun. Vyplývá to z analýzy společnosti Cyrrus, kterou v úterý novinářům představil její analytik Vít Hradil. Reálné mzdy podle něj ve třetím čtvrtletí klesly o 8,9 procenta, za celý rok to bude o 8,3 procenta. Důvodem je právě vysoká inflace.

„Objem mezd, který by čeští zaměstnanci v roce 2022 museli dostat navíc, aby si zachovali životní úroveň z roku 2021, dosahuje 170 miliard korun. Právě o tolik se tedy letos budeme muset ‚uskromnit‘,“ uvedl Hradil. Průměrnému českému zaměstnanci, který pracuje na plný úvazek, tak podle něj za celý rok 2022 bude k dosažení předchozího životního standardu scházet 40.000 korun, tedy 3300 korun měsíčně. Reálná kupní síla se tak vrátí zpět v čase do roku 2018, uvedl analytik.

Hlavní důvody pro výrazný převis spotřebitelské inflace nad růstem mezd jsou podle Hradila rusko-ukrajinská válka a z ní vyplývající geopolitický konflikt mezi Západem a samotným Ruskem, a pandemie covid-19. Jedním z důsledků války bylo omezení dodávek ruských fosilních paliv do Evropy a následný dramatický růst jejich ceny. Pandemie způsobila globální snížení nabídky, když se omezovaly výrobní a přepravní kapacity.

Na tuto krizi vlády a centrální banky reagovaly razantním uvolněním hospodářských politik, když obyvatelstvu dopřávaly štědré podpůrné programy a snadný přístup k úvěrům. Opatření udržela zvýšenou poptávku, jejíž náraz na omezenou nabídku způsobil všeobecný růst cenové hladiny, řekl Hradil.

Analýza na základě svého statistického modelu odhadla, že tento vývoj se projeví v letech 2022 až 2024 růstem počtu krádeží, vyšší spotřebou alkoholu, nárůstem rozvodů, zhoršením vnímaného zdravotního stavu, přibýváním sebevražd, zvýšením podílu mladistvých mimo školu i zaměstnání a snížením důvěry ve vládu. Neočekává naopak zhoršení úmrtnosti novorozenců, naděje dožití a četnosti vražd.

„Objektivně sice zažíváme zhoršení, ale nedostáváme se mimo kategorii jedné z nejlepších zemí k životu. Pokud nedojde k nějaké katastrofě, příští dva roky zůstaneme zemí, kde se dobře žije,“ řekl Hradil.

Guvernér ČNB: Zvyšování úroků by vedlo k přestřelení

Čím dál častěji se ozývá kritika na ČNB, která směřuje na její měnovou politiku. Odborníci totiž opakovaně tvrdí, že by centrální banka měla zvedat úroveň základní úrokové sazby, jako tomu bylo za předchozího guvernéra Jiřího Rusnoka. Jeho následník Aleš Michl nicméně tvrdí, že úrokové sazby již jsou na úrovni, která tlumí hospodářskou aktivitu. Základní úroková sazba je od června sedm procent, což je nejvyšší úroveň od roku 1999. Od Michlova červencového nástupu do čela ČNB se sazba neměnila.

Michl na přednášce na Masarykové univerzitě upozornil, že měnová politika ovlivňuje ekonomickou aktivitu s více než ročním zpožděním. „Ekonomicky nesprávný přístup zvyšovat sazby, dokud se nákladová inflace neotočí, vede k přestřelení. Výsledná recese bude hlubší, než je nezbytně nutné,“ řekl. Viceguvernérka Eva Zamrazilová po listopadovém zasedání rady uvedla, že ekonomický model by sice vyžadoval další růst sazeb, vzhledem k malému dopadu na inflační cíl a velkému dopadu na hospodářský výkon ale většina rady rozhodla o ponechání sazeb.

ČNB předpokládá v příštím roce zpomalování meziroční inflace na jednocifernou hodnotu. Podle údajů Českého statistického úřadu meziroční inflace v říjnu zpomalila na 15,1 procenta ze zářijových 18 procent, kdy byla nejvyšší od prosince 1993. Podle ČNB by inflace v první polovině roku 2024 měla dosáhnout dvouprocentního cíle centrální banky. Michl ale upozornil, že nepředpokládá návrat k extrémně nízkým úrokům pod úrovní jednoho procenta.

„Měnová politika by v příštích šesti letech měla být relativně přísnější, respektive úroky relativně vyšší, než tomu bylo šest, deset let před covidem. Potřebujeme motivovat lidi, firmy, ale i vládu ke spoření. Jedině tak bude méně dluhů,“ řekl guvernér ČNB. Omezení dluhů by snížilo inflační tlaky a vyšší spoření vytvořilo kapitál pro budoucí investice.

Michl zároveň uvedl, že chce také, aby lidé spořili, aby se hromadil kapitál na investice. Podle expertů jsou nicméně jeho slova pouze prázdnými řečmi ve chvíli, kdy ČNB odmítá s vysokou inflací bojovat a Michlem zmiňované úspory se tak lidem v reálné hodnotě rychle zmenší.

ČNB si myje ruce, kritizuje Rusnok

Jak Michl, tak radní Oldřich Dědek nedávno v médiích naznačili, že v boji s inflací je teď hlavní tah na vládě. Ta má podle nich snížit strukturální deficit a pomoci tak stlačit inflaci dolů. Podle Rusnoka si ČNB takovými vyjádřeními myje ruce nad svým hlavním posláním, tedy udržovat cenovou stabilitu. „Ano, myje. Je to falešné vidění. ČNB má jasný mandát, má ho mimořádně silný, nikdo ji nevolí. Má léčbu inflace dělat s maximálním nasazením. Odvolávat se na to, že vláda má šetřit, je mimo realitu. Vláda se chová podle politického cyklu. Je sice třeba přijít s konceptem konsolidace veřejných financí, ale za rok, za rok a půl to nic nemění,“ řekl Rusnok serveru Seznam Zprávy.

Také podle ekonoma Lubomíra Lízala je boj s inflací čistě úkolem centrálních bankéřů. „Sazby nejsou dostatečně vysoké, aby se inflace zkrotila v krátkodobém horizontu,“ odhaduje Lízal. A varuje, že touto cestou může ČNB Česko zatáhnout do vleklé vyšší recese. „Je rozdíl mít inflaci jeden rok 20 % a pak nízkou, nebo mít tři roky v řadě 13 %. Taková nám hrozí. Dlouhodobá vleklá vyšší inflace, jako jsme viděli v 70. letech jako důsledek ropného šoku, je dražší a je dražší ji zkrotit.“

Mezi kritiky patří například bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Ten na svém Twitteru poukázal na to, že Mezinárodní měnový fond radí české vládě snížit deficity a ČNB radí zvýšit úroky. „A to zase ne, žádní cizáci nám radit nebudou! My si jdeme vlastní cestou, tohle je naše inflace a my ji nedáme! Odpovědná střední třída holt přijde o úspory. No a co? Koho to zajímá?“ napsal ironicky Kalousek.

Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda tento týden uvedl, že ČNB pod novým vedením zkrátka přijala ten pohled, že inflace v Česku je z rozhodující míry dovážená. „Proti takovému typu inflace obecně zabírá zvyšování úrokových sazeb mnohem omezeněji než proti inflaci ‚vyrobené doma‘. Neexistuje žádné spolehlivé vyčíslení toho, na kolik je současná inflace v Česku dovezená a na kolik jsme si ji tu způsobili sami, resp. naši politici svým zejména pandemickým rozhazováním,“ řekl Kovanda.