Čína bude brzo kvůli covidu větší ekonomikou než USA

ÚHEL POHLEDU

Čína bude brzo kvůli covidu větší ekonomikou než USA
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

Zatímco západní svět vymýšlí, co všechno by šlo v rámci boje s koronavirem zakázat, zrušit a zregulovat, Čína přemýšlí, jak ze situace co nejvíc vytěžit.

Zatímco evropské makroekonomické ukazatele jsou přinejlepším slabé, když už nejsou vyloženě mizerné, čínské statistiky jsou solidní, když už nejsou vyloženě skvělé. I stalo se, že britské Centrum ekonomického a obchodního výzkumu (CEBR) vydalo zprávu, že očekává, že se čínská ekonomika do roku 2028 stane největší ekonomikou světa, a překoná tak Spojené státy.

Žebříček největších ekonomik by se ale měl měnit ještě dál. Do roku 2030 by se třetí největší ekonomikou světa měla stát Indie. Evropa z čelních příček mizí.

To, že jednoho dne bude Čína globální jedničkou ve všech oblastech, tušili asi všichni. Že to bude tak brzo, tušil asi málokdo. Číně pomohl koronavirus. Zatímco Evropu i USA položil na kolena, Čína dokáže i s virem růst.

Mnozí křičí, že to je důkaz, že se demokracie přežila a že je třeba tvrdého, centrálního vedení. Někteří Američané to berou doslova a přecházejí na cenzuru a ostrakizování všech, kteří nemají většinový názor na to a ono. Tahle politika sotva povede v USA k rychlejšímu růstu. Naopak. Ústup od svobody povede v Americe k opačnému efektu. Větší regulace ji bude ekonomicky čím dál víc dusit.

Britská analýza očekává, že v letech 2022 až 2024 poroste americká ekonomika jen o 1,9 %, aby v dalších letech ještě zpomalila. Čínská ekonomika naopak podle Britů až do roku 2025 poroste o vysokých 5,7 %. Nůžky mezi USA a Čínou se tím logicky musí přivřít a jednoho dne zavřít úplně. Trumpova politika „America first“ tímto vezme definitivně zasvé. Trumpův záměr selhal na celé čáře, nedokázal růstu Číny zabránit.

To ovšem dokazují i jiná čísla. Třeba ta, která ukazují, že v roce 2000 tvořila Čína jen 3,6 % globální ekonomiky, aby o dvacet let později tvořila 17,8 %. Čína vyrostla v moderního obra a dokázala něco, co zná Evropa z předminulého století: Začala kolonizovat třetí svět. Zatímco Britové a Francouzi kolonizovali zbraněmi, Číňané kolonizují penězi. Jsou globálním hegemonem nového typu. Stávající sebevražedný vývoj, kdy se politici tváří, že peníze lze beztrestně tisknout, a centrální banky jim v tom všemožně pomáhají, Číňanům nahrává.

Moderní měnová politika zničí rozvojové země

Planeta se předlužila. Ovšem je velký rozdíl, když se předluží velká, bohatá a silná země, anebo malá, chudá a zaostalá země. Když se předluží Amerika, vytiskne dluhopisy, které koupí do svých devizových rezerv všechny malé a chudé země. Dají tak Americe další peníze k životu na dluh. Amerika navíc roztočí své rotačky a pošle úrokové sazby k nule, takže za svůj dluh víceméně nic neplatí - a roste dál. Pomalu, ale roste.

Když se pokusí v rámci boje s koronou rozdávat peníze rozvojová země, narazí. Kromě Číny tu není moc zemí, které by jí podaly pomocnou ruku. Nikdo se nežene do nákupu dluhopisů malé předlužené země, její dluhopisy nikdo do devizových rezerv nechce. Malá země nemůže tisknout peníze ostošest. Všichni vědí, jak to dopadlo v Zimbabwe a Venezuele. A tak jsou úrokové sazby v těchto zemích kladné, nikoli záporné jako v eurozóně či ve Švýcarsku. A nejsou ani u nuly jako u nás. Jsou o dost vyšší. Rekordní dluh rozvojového světa tak vytváří spirálu, kdy tyto země nevědí, jak dluhy splatit. Jejich vazalství vůči Číně, která jim jako jediná půjčuje, roste. Čína ovládla svět bez výstřelu.

Před tím už varuje i ratingová agentura Fitch. Dluh vlád na planetě dosáhl na nový rekord. Zatímco vyspělé země se s ním kvůli záporným či skoro nulovým úrokovým sazbám nějak popasují, rozvojové země tato politika žene na útes, kde je čeká propast a pád do hlubin.

Mnoho lidí u nás nejspíš ani netuší, že bankrot států není ze světa pohádek. Vloni zbankrotovala Argentina, Ekvádor, Libanon, Surinam nebo Zambie. A letos by jich mohlo být ještě víc.

Škrtání dluhů je líbivé, ale nebezpečné

Bohužel problémy s dluhem má i mnoho evropských zemí. Největším hříšníkem je jih eurozóny. Především Řecko a Itálie. Vymýšlí se různá řešení od společných evropských dluhopisů, které rozlijí dluh po celé Evropě, až po škrtání dluhů.

Nikdo ale už neříká, že když někomu škrtneme dluh, pak někomu jinému, kdo dlužníkovi půjčil, způsobíme velký problém. Politici obvykle řeknou, že peníze půjčily banky, a dobře jim tak, protože jsou bohaté (což je v dnešní pokroucené filozofii zločin sám o sobě). Ale nebyly to „jen“ banky. Byly to třeba i penzijní fondy. Jinými slovy, neškrtá se jen dluh, ale škrtají se i úspory na důchod běžných lidí. Tato politika je nejen velmi nebezpečná, ale taky vrcholně nemorální.

Před touto politikou škrtů nevaruji jen já. Varuje už před ní kdekterý ekonom, který je nezávislý na politicích a může veřejně projevit svůj názor. Celkem nedávno před škrty dluhů varoval dokonce i šéf Banky pro mezinárodní vyrovnání Agustin Carstens. Čeká nás nová éra nového globálního hegemona a nových bankrotů.