Naše „apokalypsa“

KOMENTÁŘ

Komentáře

Ondřej Štindl 26. února 2022

Ukrajina

Související články

Hlavní zprávy

Francii ochromila desátá generální stávka, v ulicích je rekordní počet policistů

STÁVKY VE FRANCII

čtk

Ve Francii se dnes koná již desáté kolo stávek proti nepopulární penzijní reformě, která mimo jiné zvyšuje věk odchodu do důchodu. Od chvíle, kdy vláda schválil ...

28. března 2023

15:54

Dvě ženy usmrtily v Praze muže, prý na jeho přání. Případ samy nahlásily

NEPOVEDENÁ EUTANÁZIE

28. března 2023

15:32

Jak se připravit na jízdu do pekel

Marian Kechlibar

28. března 2023
00:01
TikTok a vleklý konflikt s Čínou

Ondřej Šmigol

28. března 2023
00:01
Mocenské cestičky z Hradu

Dalibor Balšínek

28. března 2023
00:01
Prezident jako generál na právním poli

Václav Vlk

27. března 2023
00:01
Pozoruhodný outsourcing prezidentských pravomocí nové hlavy státu

Lenka Zlámalová

27. března 2023
00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Francii ochromila desátá generální stávka, v ulicích je rekordní počet policistů

15:54

28. března 2023
15:54
Dvě ženy usmrtily v Praze muže, prý na jeho přání. Případ samy nahlásily

15:32

28. března 2023
15:32
„Nevíme, která tam bije.“ Europoslanec Zahradil se obul do Pekarové za cestu na Tchaj-wan

15:06

28. března 2023
15:06
Pavel přijel do Ostravy, kde ho volil primátor i hejtman. „Není to důležité,“ řekl prezident

14:21

28. března 2023
14:21
Školské odbory hrozí stávkou. Chtějí 130 procent průměrného platu pro všechny pedagogy

13:49

28. března 2023
13:49
Poplatky za výfuk. Po roce 2035 se v EU bude platit za veškeré emise nových aut

13:15

28. března 2023
13:15
Kauzy Zemanova Hradu. Poslanci sbírají podpisy pro vznik vyšetřovací komise

12:39

28. března 2023
12:39
Twitter přitvrzuje se zpoplatněním. Kdo nezaplatí, bude mít chudší kanál zpráv

12:03

28. března 2023
12:03
Nechtěl v čele Skotska bělochy. Teď se Yousaf stane prvním ministrem země

11:18

28. března 2023
11:18
Jedna ulice za druhou padají v Bachmutu do rukou Rusů. Zbývá jedna cesta k ústupu

10:31

28. března 2023
10:31

Další zprávy

Během jednání o sankcích proti Rusku od evropských politiků i v médiích zaznívala povzbudivá slova o nově nalezené jednotě, o tom, jak Putin přiměl státy Unie, aby se konečně semkly. Může tak působit i pohled na českou politickou scénu. Nejvýše postavený zdejší obhájce ruských zájmů –⁠ prezident Miloš Zeman –⁠ včera vystoupil s projevem protiruským tak, že byl i v současném evropském kontextu docela radikální (a nemá cenu zrovna v tuhle chvíli řešit, jestli tím vykoupil svá jiná vyjádření, dlouhodobě zastávané postoje i dlouhodobou praxi, zrovna teď se docela hodí, že řekl, co řekl). Po oznámení podoby těch diskutovaných sankcí a jejich zjevné opatrnosti až nedostatečnosti se ale vnucuje otázka: V čem jsme to vlastně tak jednotní? Mezi symbolickým gestem a otevřenou válkou s nukleární velmocí přece existuje spousta dalších možností.

Kromě těch povinných optimistických, povzbudivých, navenek akčních prohlášení totiž zaznívají i jiné hlasy. V něčem až apokalyptické. Bývalá německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová mluví tom, že Západ, Evropa „historicky selhaly“. Významný novinář a znalec Ruska Edward Lucas v rozhovoru pro Deník N připouští možnost „konce Západu“.

A jistým způsobem apokalyptická dnešní situace skutečně je, slovo apokalypsa totiž pochází ze starořeckého výrazu pro odhalení. A skutečně my, Evropané, jsme dnes svědky velkého odhalení. Ne v tom smyslu, že by bylo odkryto nějaké velké tajemství. Jen jsme se dostali do situace, kdy je stav věcí odhalen v míře, v níž už přestává být možné ho nevnímat, sice ho třeba vidět, ale najít si vždycky dost důvodů nereagovat. Také proto, že ten stav byl v mnoha ohledech příjemný –⁠ nejenom pro politické a další elity, ale i pro „obecný lid“. Dnes už nás ale skutečnost doběhla, krizi kolem Ukrajiny je možné brát také jako útok hmotné reality na civilizaci uvyklou žít ve světech různými způsoby virtuálních.

Teď už ale přestává být možné nevnímat, že surovinová závislost na Rusku, do níž se Evropa (v různých zemích různou měrou) uvrhla, aniž by k tomu byla donucena, je neudržitelná. Že není možné přehazovat odpovědnost za bezpečí na kontinentě na Spojené státy, které z různých důvodů mohou ztratit kapacitu či zájem se na našem kontinentě angažovat jinak než symbolicky. Že jedna věc je snažit se prosazovat v politice dialog a neužívání hrubé síly, jiná tvářit se, jako kdyby hrubá síla vůbec neexistovala –⁠ ani jako nástroj odstrašení. A dopustit proto redukci mnohých evropských armád na míň než minimum. Že významná evropská mocnost, Německo, udělala ze svého strašného historického dědictví alibi pro nečinnost (přilby pro Ukrajinu), nebo ještě hůře výnosnou spolupráci s agresory. Dohnat a jakž takž napravit všechna ta „historická selhání“ je otázka mnoha let práce a velikých nákladů –⁠ a také obtíží. Ta změna navíc není jen věcí politiky a vůbec rozhodování elit, ale také vnitřního nastavení lidí dole. Alternativou je ale ne nutně zánik, určitě ale naprostá irelevance a přijetí role hříčky v rukou cizích mocností, což může pro někoho být přijatelná perspektiva, pokud podložena (pochopitelně klamnou) perspektivou „klídku“.

Kdo se s takovou možností nespokojí, může doufat ve dvě věci: Buď že to za nás vyřeší Ukrajinci, ne tím, že Rusko porazí, ale tím, že mu dají pocítit, jak moc mohou stateční a motivovaní lidé komplikovat něčí imperiální plány. Anebo se může zkusit –⁠ aspoň v něčem a aspoň trochu –⁠ těm Ukrajincům přiblížit.

Naše „apokalypsa“

Související články

Hlavní zprávy

Podobné články