Ředitel NCOZ: Jdeme po korupci prorůstající do veřejné moci, Dozimetr je démonizovaný

ŠÉF NCOZ PLUKOVNÍK MAZÁNEK

Ředitel NCOZ: Jdeme po korupci prorůstající do veřejné moci, Dozimetr je démonizovanýROZHOVOR
Ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu plukovník Jiří Mazánek. Foto: Jan Zatorsky
1
Domov

Jakub Fujáček

Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) je elitní policejní útvar, který vyšetřuje nejzávažnější případy korupce, organizovaného zločinu a finanční a hospodářské kriminality. Ředitel útvaru, plukovník Jiří Mazánek, v rozhovoru pro Echo24 poodhaluje zákulisí největších korupčních kauz a ohrazuje se proti tvrzení o zpolitizovanosti útvaru. „Stane se, že zločinec může mít někdy i politickou funkci, ale náš cíl nejsou politici. Náš cíl jsou zločinci, kteří politickou moc zneužívají a ovlivňují pro kriminální aktivity,“ odráží Mazánek kritiku. V rozhovoru také prozradil, kdo v Česku pere špinavé peníze, jak probíhá vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině nebo kde NCOZ sbírá informace.

Plukovník Jiří Mazánek pracuje u policie od roku 1998. Postupně prošel několika útvary zabývajícími se korupcí, hospodářskou trestnou činností a organizovaným zločinem. Jako vyšetřovatel Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality se podílel mimo jiné na kauze nákupu údajně předražených vojenských letounů CASA, ve které byla po deseti letech zproštěna obžaloby bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová i její náměstek Jiří Staněk.

V současné době máte na Národní centrále proti organizovanému zločinu otevřených zhruba 280 kauz. Jaká z nich je pro vás nejsložitější? Čeho se týká? Můžete o tom mluvit?

Ty kauzy vám mohu vymezit. Ty nejsložitější jsou veřejnosti známé. Jsou to Vrbětice (útok na muniční sklad ve Vrběticích na Zlínsku z roku 2014, z něhož jsou podezřelí dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU), je to kauza Dozimetr (kořistění ze zadávání a plnění veřejných zakázek pražského dopravního podniku) a dneska jsou to i ty brněnské kauzy (kauza Taxis kolem neoprávněného získávání městských bytů v Brně) a další známé kauzy týkající se korupce a organizovaného zločinu. Není tam co skrývat.

Takže jsou to zároveň kauzy, které jsou nejzávažnější i z hlediska společenského dopadu?

Určitě. Organizovaný zločin teď představuje několik oblastí. Jsou to ty nejrozsáhlejší korupční kauzy, které prorůstají do veřejné moci na komunální i celostátní úrovni. Na to se napojují největší daňové kauzy, které mohou také částečně prorůstat do veřejné moci, ale jde tam především o miliardy korun, které stát nevybere a nemůže je použít. A zbytek jsou kauzy, které se týkají třeba mezinárodního obchodu s lidmi, investičních podvodů nebo veřejných zakázek.

A na které z kauz dnes pracuje největší tým vašich vyšetřovatelů?

Největší tým je nasazen na kauzu Dozimetr a kauzu Taxis.

O kauze Dozimetr se mluví jako o největším korupčním skandálu v historii samostatné České republiky. Odpovídá takové označení skutečnosti?

My jsme si ji teď zařadili mezi naše největší a nejsložitější kauzy. Tak to je. Ale nemějme krátkou paměť. Myslím si, že za posledních třicet let tady byla řada stejně velkých korupčních kauz. Je jednoznačné, že je to rozsáhlá a závažná kauza. V současné době je ve veřejném prostoru až démonizovaná. My se ale nemůžeme moc bránit: prověřování a vyšetřování je neveřejné, proto o těch kauzách nemůžeme říct skoro nic. A bohužel nemůžeme reagovat ani na to, co o nich říkají do médií jiní lidé. Někdy to říkají z hlouposti, jindy si ale myslíme, že jde o snahu narušit a ovlivnit vyšetřování.

Co tím myslíte? Na jaký útok na práci vašeho útvaru narážíte?

To, že nám někdo třeba podsouvá, že útočíme proti vládě. My neděláme apriori kauzy proto, abychom útočili na některé politiky nebo podnikatele. My je děláme prostě proto, že jdeme tam, kde je zločin. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale nám je vlastně jedno, jak se jmenuje premiér nebo konkrétní ministr. Nejdeme po premiérovi nebo ministrovi. Jdeme po lidech, kteří na státní správě a samosprávě kořistí — buď proto, že si rozdělují veřejné peníze, nebo že stát o peníze krátí. Stane se, že zločinec může mít někdy i politickou funkci, ale náš cíl nejsou politici. Náš cíl jsou zločinci, kteří politickou moc zneužívají a ovlivňují pro kriminální aktivity.

Současná kritika NCOZ je spojena s údajnými úniky informací z policejních spisů v aktuálních korupčních kauzách v Praze a Brně. Zejména v pražské kauze Dozimetr se v médiích krátce po červnové razii na magistrátu objevily velmi rychle podrobné přepisy z odposlechů a sledování podezřelých. Šňupání kokainu, večírky, rozdělování peněz atd. Trváte na tom, že to všechno pochází z usnesení o zahájení trestního stíhání, takzvané „sdělovačky“, dokumentu, který dostali obvinění a jejich právníci, nikoli přímo z vašeho spisu?

Ano. Často se nás ptají, proč v tom usnesení musí být třeba napsáno, kde je nejlepší kokain. Bylo to tam proto, že v tomto případě stíháme obviněné mimo jiné i za drogový delikt. Pokud nezajistíme drogu ihned po aplikaci a provádíme jen skryté sledování, musíme to přesně popsat. Vychází to z judikatury Nejvyššího soudu, takže jsme neměli na výběr. Nejen po této realizaci zpracovávalo oddělení vnitřní kontroly útvaru analýzu, kdy a co se objevuje na veřejnosti a z jakého to pochází zdroje. Za tu dobu, co jsem ředitel, jsme při velkých realizacích neodhalili případ, kdy by informace nepocházely buď z příkazu k domovní či jiné prohlídce, nebo z usnesení o zahájení trestního stíhání. Proto se to obvykle začne objevovat několik hodin po doručení obviněným. A jsem přesvědčen, že týmy policistů, které dělají tyto velké kauzy, za těmi úniky nejsou. Za každého policistu ruku do ohně ale nedáte. I v minulosti se stalo, že jsme sami několikrát oznamovali Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) nějaká podezření, ale rozhodně se to netýkalo týmů, které dělají velké korupční kauzy.

Naši vyšetřovatelé jsou pod strašným tlakem a stresem, a to i kvůli médiím. Dozimetr i Taxis jsou atypické jednou věcí. Sice to vedli zkušení policisté, ale většinu týmu tvoří lidi, kterým je okolo 30 let a byla to jejich první velká kauza. Moc dobře vědí, že jejich práci jako vedení sledujeme a že za nimi stojíme. Ale zase, když zjistíme, že je policista lump a vzal úplatek, tak je další řízení na GIBS. Mimochodem, ta velká ostravská kauza GIBS (inspekce v roce 2021 obvinila dva důstojníky ostravské expozitury NCOZ kvůli vynášení informací podnikatelům) vznikla mimo jiné na základě naší vnitřní kontrolní činnosti. Když ale naši policisté pracují tak, jak mají, nenecháme je tahat blátem jenom proto, že na ně nějací advokáti nebo politici křičí, že vynášejí informace. To je pak potřeba říct: Takhle to není, vy se pletete. To je jedna z mých rolí.

To samé platí i pro neveřejné informace z vyšetřování, které byly otištěny v souvislosti s kauzou kolem privatizace městských bytů v Brně, v níž mají být mezi obviněnými či podezřelými i někteří politici?

Nad každou kauzou si vytváříme analýzu a já se v tuhle chvíli nemám vůbec důvod domnívat, že by ti policisté, kteří na tom dělají, někomu předávali informace. Usnesení o zahájení trestního stíhání se dává obviněným a jejich obhájcům, případně poškozeným. Ale příkazy k prohlídkám často doručujeme i lidem, kteří třeba jen obývají byt, kde je prohlídka. V podobných kauzách rozdáme desítky příkazů a usnesení. Průšvih by byl, kdyby se informace, že někam jdeme, objevila už před realizací. Bylo by strašně pěkné vytahovat se v médiích s tím, koho vyšetřujeme, ale neděláme to. Uvědomte si, že nás po zahájení trestního stíhání čekají měsíce výslechů svědků. Nejvíc mi na tom, když uniknou části sdělovačky, vadí, že to může následně ovlivnit výpovědi svědků. Jak máme vědět, že už dávno nejsou ovlivněni tím, co si před dvěma měsíci přečetli v novinách? To je velmi nebezpečné. A může to být motiv pro některou ze stran, aby tu sdělovačku zveřejnila a narušila tím dokazování a paměťové stopy svědků.

To, co se objevilo na veřejnosti, je jen malý výčet z toho, co skutečně v přepisech odposlechů máme. Nenašli jsme nic, co by nebylo ve sdělovačce, takže nedošlo k úniku přímo z odposlechů — ty čítají třeba tisíce stran textu, ale k úniku té části odposlechů, kterými jsme odůvodňovali zahájení trestního stíhání. A ještě jedna věc. Prověřuje to i Generální inspekce bezpečnostních sborů. A vím, že Bezpečnostní rada státu byla informována, že se nám podařilo zadokumentovat, jakými způsoby to usnesení uniklo. Nechci je blíže popisovat, ale ani jedna z nich nejde za NCOZ.

Vy víte, kudy to první usnesení uniklo do médií?

My to víme a předali jsme to GIBS. Další prověřování je už na nich. Můžeme pouze říct, že známe dvě konkrétní cesty, jak to usnesení uniklo. Našla je NCOZ ve spolupráci s dalšími policisty.

A z jakého důvodu jste to dali GIBS?

Protože existuje podezření na trestnou činnost policistů. Našli jsme dvě konkrétní cesty, kudy to usnesení šlo. Ty cesty jsou podle mě velice dobře zadokumentovány. Předali jsme to GIBS a další řízení je už na nich. Nechci říkat, jaké to byly cesty, od koho a přes koho. Nebylo to od policistů z týmu Dozimetr.

Takže to mohli vynést jiní policisté?

Nebylo to od policistů z týmu Dozimetr.

Razii následující po rozkrytí korupce v rámci kauzy Dozimetr jste připravovali v režimu takzvaného skrytého prověřování. Kolik dalších kauz má NCOZ rozpracováno v tomto režimu?

Jsou to desítky. Za poslední dva roky máme rozpracováno konstantně mezi 260 a 280 kauzami. Z toho okolo 40 procent řešíme v rámci skrytého prověřování. Je to fáze, kdy není zahájeno trestní stíhání, velmi často nasazujeme tajné operativně-pátrací prostředky. Pokud bychom zaznamenaly úniky ze skrytého prověřování, byl by to pro nás problém.

Přesuňme se k problematice kybernetické kriminality. Její nejzávažnější formy dosud řešila jedna z pěti sekcí na NCOZ a od ledna ji má převzít nově vzniklý útvar (Národní centrála pro boj s terorismem, extremismem a kybernetickou kriminalitou). Co se v této oblasti za dobu vaší služby změnilo?

Kyberkriminalita a trestná činnost páchaná na internetu jsou dvě rozdílné věci. Mohu ale říct, že tak, jak se dřív kradlo na ulici, tak se dneska krade na internetu. Do virtuálního prostoru se přesunula řada trestných činů, které byly dřív pouze ve fyzickém světě. Distribuce dětské pornografie, nákupy zakázaných komodit na darknetu, jako jsou drogy, zbraně a další věci. Počítáme tam i e-shopové a další podvody, které z lidí vytahují peníze, padělky dokladů, investiční podvody na internetu. Vedle toho stojí kyberkriminalita, což je fenomén, který by tu bez internetu nikdy nebyl. Vidíme tam buď ransomwarové útoky, kdy vám útočník zašifruje počítačový systém a pak vás typicky vydírá. A pak tam máme DDOS útoky, což jsou útoky, kdy se vám útočník začne přihlašovat ze spousty IP stanic, aby vám shodil systém. A naším úkolem je rozšifrovat, kdo za nimi stojí. Zda je to někdo, komu jde jen o peníze, nebo zda je za tím státní aktér. I tyto útoky samozřejmě rostou, ale největší masu tvoří trestná činnost na internetu. Ta narůstá naprosto skokově.

Narazil jste na hackerské útoky ze strany cizích mocností. Můžete k nim říct víc?

Mohu říct, že se s nimi setkáváme, ale jsou to zrovna ty kauzy, které vedeme v režimu „důvěrné“ nebo vyšším. To znamená, že o nich nemohu hovořit. Ale ano, mohu potvrdit, že se setkáváme v kyberprostoru s nepřátelskými aktivitami cizích mocností, které mají přesah do trestního řízení. Jsou to ty útoky na prvky kritické infrastruktury.

Stojí za některými z nich i Rusko?

Ano, týká se to i Ruska.

Jak ministerstvo zahraničních věcí, tak Bezpečnostní informační služba nám potvrdily, že se zabývají skrytou činnostní čínských policejních orgánů na českém území. Podle mých informací tato kauza pochází z vlastního zjištění NCOZ. Je to pravda?

Na řadě věcí spolupracujeme se všemi zpravodajskými službami. Věc, na kterou se ptáte, bych nechal na komentáři ministerstva zahraničí.

V současnosti je aktuální téma sílící nelegální migrace ze zemí Středního Východu. To také patří do příslušnosti NCOZ. Řešíte aktuálně nějaké případy organizovaného převaděčství?

Zabýváme se několika skupinami převaděčů a máme rozpracováno několik kauz, které souvisejí s tou aktuální migrační vlnou. Dokonce máme i společné vyšetřovací týmy se zahraničními partnery a velmi úzkou spolupráci s Europolem. Cítíme ale slabinu v tom, že převaděči dostávají velmi nízké tresty. Po několika letech by se teď konečně díky ministerstvu vnitra a spravedlnosti mělo podařit prosadit ve sněmovně návrh zákona, který tresty zpřísňuje. Náš útvar k novele připravoval podklady. Doufám, že to konečně projde, protože nám to umožní postihovat převaděče vyššími trestními sazbami než doteď.

To je nelegální migrace. Kvůli válce na Ukrajině u nás ale máme i statisíce legálních uprchlíků. K překročení hranice jim stačí ukrajinský pas. U části veřejnosti panuje obava z toho, že o těchto lidech téměř nic nevíme.

Podíleli jsme se na bezpečnostních opatřeních a prověrkách válečných uprchlíků z Ukrajiny. S příchodem té masy lidí určitě hrozí riziko, že by se k nám pod falešnou identitou dostali i jiní lidé. Takové riziko tady je. V souvislosti s tou krizí jsme monitorovali některé jednání, které jsme prověřovali i s našimi partnery v bezpečnostních složkách. To riziko vyloučit nemůžeme, ale v současné době ho hodnotíme jako minimální. Z pohledu organizovaného zločinu nepozorujeme nárůst trestné činnosti páchané ukrajinskými občany. Z analýz vyplývá, že naprosto drtivá většina těch lidí jsou opravdu uprchlíci před válkou. Občas ale máme i kauzy, kde figurují Ukrajinci. A je potřeba říct, že hlavně v daňové oblasti, která souvisí s agenturním zaměstnáváním.

Letos jste dostali před soud několik Ukrajinců v kauze takzvané Luhaňské brigády v Brně. Šlo o členy ukrajinské mafie, která vydírala své krajany. Jaké další významné cizinecké skupiny u nás působí a jakým druhem zločinu se zabývají?

V případu Luhaňské brigády se nám po delší době objevilo organizované vydírání. Část lidí byla odsouzena, ale někteří byli zatím zproštěni obžaloby, protože někteří svědci změnili u soudu výpověď. Jedním ze znaků zahraničních komunit je ten, že se zaměřují prioritně na své vlastní krajany. Nejsou to pouze Ukrajinci, ale to samé dělají Balkánci nebo Vietnamci. Jednou jsem si četl z výslechu vora v zákoně (označení pro jednu ze špiček organizovaného zločinu pocházející z ruštiny – pozn. red.). A ten řekl: „Když půjdeme vydírat Čecha, půjde to oznámit policii. Když půjdeme po své komunitě, máme velkou šanci, že nám zaplatí a neoznámí to.“ To prostě platí.

Česko není v Evropě izolovaným ostrovem. Dlouhodobě monitorujeme, že se u nás pohybují členové různých zahraničních zločineckých skupin, kteří tu mohou páchat trestnou činnost. Máme štěstí, že toho není tolik jako třeba v 90. letech. Trestná činnost se ale stala sofistikovanější. Sledujeme, že řada z nich používá ČR na průtok finančních prostředků. To nás velmi trápí a snažíme se s Ministerstvem spravedlnosti a Finančně analytickým úřadem přijít s opatřením, které by tyto průtokové účty zarazilo. Vidíme velkou působnost cizinců v oblasti praní špinavých peněz, ale kvůli tomu, jak máme dnes nastaven trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, tedy praní peněz, nejsme schopni na ně dosáhnout prostředky trestního práva. To je realita. Zkoušeli jsme to u soudů a neuspěli jsme. Takže musí dojít ke změně legislativy.

Dá se říct, že každá národnost má nějakou svou specialitu, oblast zločinu, v níž typicky působí?

Vidíme třeba, že komunity ze západního Balkánu se zabývají drogovou trestnou činností. Mohou páchat loupeže, krádeže a občas se podílí na obchodováním s lidmi a na nelegální prostituci nebo praní špinavých peněz. U lidí z postsovětského prostoru je zase patrné, že se zabývají neoprávněným zaměstnáváním, daňovou kriminalitou a opět praním peněz. Samozřejmě mezi tím mohou figurovat i zpravodajské vlivové operace. Třeba Číňané se nám ale spíše vyhýbají, jsme pro ně moc malí. Směřují raději do Německa, Francie a Velké Británie.

Existují v Evropě ještě organizované skupiny, které bychom mohli nazvat tradiční italskou mafií?

Určitě existují. A občas se někteří členové mohou objevit i na našem území. Velmi pravděpodobně by u nás mohli hledat zázemí pro praní špinavých peněz.

Váš útvar se začal podílet také na vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Terorismus a zločiny blízké genocidě spadají do vaší věcné příslušnosti. Můžete k dosavadnímu vyšetřování něco říct?

Pro válečné zločiny na Ukrajině už jsme zahájili úkony trestního řízení a shromažďujeme důkazy. Máme dotazník ve čtyřech jazycích, který nám přinesl desítky svědectví o válečných zločinech. V té práci pak bude pokračovat nový útvar (od 1. ledna 2023 vzniká Národní centrála pro boj s terorismem, extremismem a kybernetickou kriminalitou). V této věci jsou důležitá jednání ministra spravedlnosti a vrchní státní zástupkyně, které absolvují v Haagu.

Můžete za válečné zločiny stíhat pouze Čechy, nebo dosáhnete i na cizince?

U terorismu a genocidy můžeme stíhat i někoho, kdo není českým občanem a nepáchá trestnou činnost na území ČR. Prioritně teď zajišťujeme, aby nedošlo ke ztrátě důkazů, které jsme schopni zajistit — to znamená důkazy na území ČR od Ukrajinců, zajišťujeme i další typy důkazů, které teď nechci říkat. A dřív nebo později si budeme muset na mezinárodní úrovni říct, co a za jakých podmínek budeme stíhat my a co naši partneři. Spoléháme na evropskou koordinaci. Bylo by ideální, když vznikne — stejně jako pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii nebo ve Rwandě — specializovaný mezinárodní soudní tribunál. Je tady ale jeden problém. Když vznikal tribunál pro válku v Jugoslávii, bylo už rozhodnuto, zatímco konflikt na Ukrajině stále běží. A tím podezřelým je světová jaderná mocnost.

Málo se o tom u nás mluví, ale válečné zločiny mohou páchat i příslušníci ukrajinských ozbrojených sil.

Určitě. Neznamená to, že budeme prověřovat pouze zločiny ruských vojáků. Trestná činnost může být oboustranná. Je potřeba si to otevřeně říct. Pokud navíc zjistíme, že někdo z Čechů, kteří bojují na straně Ukrajiny, spáchá nějaký válečný zločin — třeba bude rabovat, tak ho budeme jednoznačně prověřovat také. Může ale jít i o znásilňování, nedovolené vedení boje a válečnou krutost, plenění nebo neoprávněné použití bojového prostředku.

Můžete vysvětlit, jak takové „nedovolené vedení boje“ nebo „válečná krutost“, kterou zmiňujete, v praxi vypadá?

Velmi hypoteticky a zjednodušeně: Pokud budete voják a dostanete úkol obsadit vesnici a někdo na vás v uniformě při tom začne střílet, vy palbu opětujete a někoho zastřelíte, tak to je zkrátka válka. Konkrétního vojáka za to postihnout nemůžeme: ten dostal rozkaz od nadřízeného. Jiná věc ale je, pokud bude ta vesnice už obsazená a voják tam zastřelí neozbrojeného civilistu. To už je zločin. A nejhorší válečný zločin je právě to, co se děje směrem k civilnímu obyvatelstvu. Dostáváme se tam ale i do právně složitějších otázek. Třeba, jestli je jaderná elektrárna legální vojenský cíl. To se bude muset vyjasnit v rámci trestního řízení.

A kolika případy válečných zločinů na Ukrajině se teď NCOZ zabývá?

Vedeme nějaké případy, ale konkrétní počty nechceme v tuto chvíli zveřejňovat. Mohu ale říct, že za necelé tři měsíce od zveřejnění dotazníků jsme dostali vyšší desítky hlášení. Není jich zatím víc než sto. Důležité nicméně je, že jsou to kvalifikovaná hlášení a reálná svědectví o tom, co se stalo. Nejsou to pouze výkřiky typu, že tam někoho zavraždili.

Úplně nakonec mě zajímá, do jaké míry policisté z vašeho útvaru pracují při vyšetřování i s otevřenými zdroji. Ptám se, protože lidé toho o sobě v dnešní době na internetu prozradí hodně.

To samozřejmě děláme také. Hodně věcí je na Facebooku, Twitteru, Googlu nebo v katastrech nemovitostí. Žijeme v době, kdy jsou někteří novináři schopni získat stejné operativní informace jako tajné služby nebo policie.

Takže říkáte, že vám internet kvůli novým formám trestné činnosti přidělává, ale zároveň i usnadňuje práci.

My říkáme, že než operativec vyrazí do terénu, tak svého člověka musí znát ze sociálních sítích a OSINTu (OSINT: zpravodajství z otevřených zdrojů a volně dostupných kanálů) tak, že pro něj nebude nic překvapením. Než vyrazíte do terénu, tak ho musíte projet v policejních evidencích, udělat si na něj OSINT a nemůže to pro vás být překvapení. To je ta změna oproti 90. létům.