Tragický let Praha-Bratislava přežili jen tři lidé ze 79. Komunisté okolnosti zamlžovali

TRAGICKÝ PÁD DO JEZERA

Tragický let Praha-Bratislava přežili jen tři lidé ze 79. Komunisté okolnosti zamlžovali
Let ČSA z Prahy skončil před 45 lety v jezeře Zlaté písky u Bratislavy. Zadní část trupu při vyprošťování. Snímek z knihy: Nehody dopravních letadel v Československu, díl 3. Foto: Ladislav Keller, Václav Kolouch
Domov

Echo24

Bylo slunné letní ráno 28. července 1976. Do čtyřmotorového letadla Il-18B nastoupilo na pražském letišti v Ruzyni k letu ČSA do Bratislavy celkem 79 lidí: 69 pasažérů, jeden letecký mechanik, čtyři členové posádky, dvě palubní průvodčí a tři pracovníci aerolinií, kteří se vraceli do místa bydliště na Slovensku. Pro většinu z nich to byl poslední let v životě. Před 45 lety skončil těsně vedle svého cíle: v jezeře Zlaté písky u Bratislavy.

Letoun vzlétl v 8:52. „Start byl klidný. Za chvíli jsme se vznesli nad Prahu. Asi po dvaceti minutách ale začal hořet motor. Málokdo si toho všiml, lidé byli ještě rozespalí. Dál jsme letěli jen se třemi funkčními motory, v nouzovém stavu,“ vzpomínal po letech pasažér letadla Jaromír Kratochvíl, jenž jako jeden ze tří osudový let přežil. Kapitán letadla podle něj chtěl nouzově přistát v Brně.

„Na to však nedostal povolení, protože v té době tam byla vietnamská delegace. Vzápětí se tedy spojil s letištěm ve Vídni, kde mu nabídli nouzové přistání. Komunističtí pohlaváři ale tuto možnost zatrhli z prestižních důvodů. Raději riskovali naše životy, než aby letadlo ze socialistického Československa nouzově přistálo na Západě. Zůstávala nám tedy jediná možnost – letět až do Bratislavy,“ řekl v roce 2005 Kratochvíl pro slovenský list Nový čas.

Let až do Bratislavy plynul z pohledu běžného cestujícího celkem normálně. Před půl desátou dostal kapitán z věže letiště v Bratislavě-Ivance povolení k přistání. Letadlo jej ale nedokončilo a začalo opakovat přiblížení. Stroj pokračoval v letu ve velmi malé výšce zhruba čtyřiceti metrů. Motory číslo tři a čtyři, které byly na pravém křídle, už nefungovaly a letadlo se i přes úplné vychýlení kormidel doleva prudce stočilo doprava a jen těsně minulo řídící věž letiště.

Přeletělo areál a při velkém náklonu vpravo spadlo v 9:37,30 do jezera Zlaté písky u Bratislavy. Po třech hodinách se pak jeho trosky potopily na dno jezera. Při katastrofě zahynulo 76 osob, přežili pouze tři lidé. Dlouho se tajilo, že smrt většiny cestujících nastala utopením. Tehdejší komunistický režim zamlžoval i příčiny havárie. Byly jimi pravděpodobně nejprve problémy se dvěma motory a následná chybná reakce pilotů. Vyproštění všech trosek trvalo osm dní.

Mezi záchranáři tehdy nechyběli svazarmovští potápěči, ale když se dostali k jezeru, tři šťastlivci už byli na břehu a záchranka je vezla na chirurgii. „Byli to ti, kteří se v době pádu nacházeli v zadní části letadla a neztratili duchapřítomnost,“ vyprávěl jeden z potápěčů Gustáv Jendek. Iljušin dopadl na hladinu křídlem a vzápětí se přelomil, ocas však zůstal celý a trčel z vody. Ti, kteří uvnitř zůstávali naživu, křičeli a tloukli na stěny letadla. „To je vlastně zachránilo, tak přivolali pomoc ještě před ponořením celého trupu do vody,“ řekl Jendek.

V roce 2014 byl poblíž místa nehody odhalen pomník obětem této druhé nejhorší letecké katastrofy na území Slovenska. Více obětí si vyžádala jen nehoda bulharského letounu nedaleko Bratislavy z 24. listopadu 1966, při níž zemřelo 82 lidí (událost je rovněž nejhorším leteckým neštěstím na území bývalého Československa).