Génius Kolben: Esesáci ho na nosítkách odtáhli do Terezína, zbylo po něm 180 akcií ČKD

Génius Kolben: Esesáci ho na nosítkách odtáhli do Terezína, zbylo po něm 180 akcií ČKD
Akciová společnost Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., se stala součástí koncernu Českomoravská–Kolben–Daněk (ČKD). Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Tomáš Čechtický

Dnes je ve Strančicích nedaleko Říčan Kolbenovo kdeco: základní škola, náměstí, pomník i chalupa, v níž se Emil do početné židovské rodiny domkáře a hokynáře Joachima Kolbena 1. listopadu 1862 narodil. Absolvoval gymnázium v Praze a německou vysokou školu technickou tamtéž, ale jeho skutečnými „univerzitami“, řečeno s Maximem Gorkým, byly pracovní a přátelské vztahy s kolegy vynálezci a podnikateli Edisonem a Teslou ve Spojených státech.

Vynikající student Emil Kolben totiž obdržel od Zemského výboru Gerstnerovo cestovní stipendium (1200 zlatých na dvouletý studijní pobyt kdekoli v zahraničí), obrazil několik průmyslových podniků napříč Evropou a v roce 1888 se vydal do země technice a svobodné mysli zaslíbené, za oceán. A jak už to v oněch amerických pohádkách o Velkých Osobnostech Doby bývá, pak už šlo všechno jako po másle. V deníku New York World si přečetl, že ve firmě Edison Machine Company v Schenectady vyhořela slévárna, poslal tam žádost o zaměstnání s přiloženým doposud velmi stručným „sívíčkem“ a Thomas Alva Edison se obratem ozval. Kolben si zapsal: „Lakonicky mi odpověděl: Chcete-li přijet hned, můžeme vás přijmout do práce. Téhož večera jsem přijel z New Yorku do Schenectady a ještě večer jsem byl ustanoven elektroinženýrem kanceláře Edison Works...“

Samouk Edison řešil nejtěžší technické problémy intuitivně a dokázal pracovat víceméně nonstop (stačily mu pouhé tři hodiny spánku), jenže v odborné literatuře se nijak zvlášť neorientoval a v teorii byl vůbec slabý. Tyto poznatky šestadvacetiletý přivandrovalec záhy vstřebal a hned na počátku americké mise se prosadil. Odmítl empirický přístup při kusové výrobě elektrotechnických přístrojů a navrhl produkci sériovou, založenou na technických plánech. Inovace znamenala její podstatné zlevnění. Edison zpozorněl, povolal Kolbena do vývojové laboratoře v New Jersey, jmenoval ho šéfinženýrem a později povýšil na jednoho z nejbližších spolupracovníků. O míře jejich přátelství svědčí příhoda z první dekády 20. století. Kolben, tehdy už vysočanský továrník, si pohrával s myšlenkou vyrábět suché baterie a odeslal v tomto smyslu do Ameriky dopis. Edison nesouhlasil. Takovou věc by si prý podle jeho propočtů kupovala tak dvě tři procenta obyvatel sedmdesátimilionového Rakousko-Uherska, a investice do její výroby je přitom nehorázně vysoká. „Nevyplatí se vám to,“ uzavřel. A podnikatel uložil nápad k ledu.

Celý text Tomáše Čechtického o českém průmyslovém géniovi si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.

Foto: Echo