Samoty je člověku třeba víc než jídla a pití. Fotograf naplňuje slova Dostojevského

Fjodor Michajlovič Dostojevskij neměl fotoaparát, ty první se začaly vyrábět až na sklonku jeho života, a proto to vyjádřil slovy: „Občasná samota je pro normálního člověka potřebnější než jídlo a pití,“ traduje se jeho citát.

Martin Faltejsek fotoaparát má, koupil si ho jako šestnáctiletý v roce 2009, a od té doby potvrzuje Dostojevského slova svými fotografickými obrazy. Zpočátku odcházel do samoty sám, fotografoval si ji a snažil se přijít na to, proč mu snímky připadají nehotové. Až když v samotě potkal sám sebe, začaly být jeho obrazy mlčící krajiny kompletní.

„Překlenulo se to v jakousi terapii vlastním bytím v přírodě spolu s foťákem a zároveň zvěčněním aktuální atmosféry místa a pocitů sebe samého. Je to pro mě očista, restart, zen, meditace, klid, introspekce do sebe sama a především únik od roztěkané reality,“ říká o svém ztišení Martin Faltejsek.

Pro své samotářské snímky používá digitální zrcadlovku, stativ a rádiovou dálkovou spoušť nebo wifi propojení fotoaparátu a mobilního telefonu. „Někdy je to extrémně rychlé, například v zimě, kdy najdu místo, skočím do vody, během minuty pořídím snímky a běžím rychle do sucha do auta. Jindy ale třeba nic nepřinesu, protože zrovna mě nikde nic nezaujme, stává se to. Někdy mám scénu vymyšlenou, protože to místo už předem znám, ale většinou se jedná spíše o spontánní proces,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý student Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě.

Bude-li se Martin Faltejsek ještě nějaký čas na svých samotářských výpravách potkávat sám se sebou a doplní svůj soubor snímků na čtyřiadvacet, mohl by vzniknout zklidňující adventní kalendář, který by se obešel bez čokolády. Obrazy by stačily.