Úvahy o dělení ČEZ dělají z jeho akcií vysoce žádané zboží

KOMENTÁŘ

Úvahy o dělení ČEZ dělají z jeho akcií vysoce žádané zboží
Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře

Lukáš Kovanda

Schodek rozpočtu se letos zvýší zcela jistě, minimálně na 350 miliard korun. Stane se tak letos v létě, v rámci sestavování upraveného rozpočtu. Pokud by došlo na přerušení dodávek ruského plynu, bude schodek ještě vyšší, nejspíše kolem 400 miliard korun. Už nyní je třeba připočítat k původnímu schodku 280 miliard korun částku vynaloženou na pomoc ukrajinským uprchlíkům a také jiné výdaje související s válkou na Ukrajině. Tyto výdaje budou nakonec činit dle odhadu minimálně 70 miliard korun.

Je proto vysoce pravděpodobné, že daně se zvyšovat budou muset. Vláda je totiž v pasti svých slibů. Buď poruší předvolební slib a zvýší daně, přičemž ovšem dodrží slib jiný, totiž postupné ozdravení veřejných financí. Nebo poruší předvolební slib právě ozdravení veřejných financí, přičemž ovšem daně nechá víceméně tam, kde jsou – zvýšila by třeba jen spotřební daň z cigaret.

Existují ale řešení, která vládě umožní z pasti slibů potenciálně vyváznout. Jedním z nich je dělení společnosti ČEZ. Její akcie akcie představují v měsíci květnu naprostého suveréna pražské burzy. Od začátku měsíce zhodnotily o zhruba 17,2 procenta. Dramaticky více než kterýkoli jiný titul, který se v Praze obchoduje.

Akciím ČEZ se tolik daří z podstatné míry proto, že Fialova vláda vážně uvažuje o rozdělení ČEZ. Mluví o něm ministr financí Zbyněk Stanjura, a dokonce sám premiér Petr Fiala. Scénář dělení ČEZ je tak po pěti letech opět zde.

V roce 2017 se o dělení polostátního kolosu uvažovalo v souvislosti se zamýšlenou výstavbou nových jaderných bloků. ČEZ se tehdy měl rozdělit na takzvanou konvenční část a část regulovanou.

Konvenční část měla obsahovat uhelné a jaderné elektrárny, včetně nově stavěných bloků. Regulovaná část pak distribuci, prodej a také výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Stát měl podle plánu v konvenční části odkoupit zhruba 30procentní podíl od menšinových akcionářů, a kompletně ji tak ovládnout. V regulované části měl část svého celkově zhruba 70procentního podílu naopak prodat a ponechat celý takovýto balík akcií na burze.

Lze předpokládat, že nyní zvažované dělení ČEZ by probíhalo podle podobného scénáře. Důvod je dnes ale poněkud jiný. Nikoli primárně výstavba nového jádra, ale příliš vysoké ceny elektřiny.

Jestliže by stát plně ovládl výrobní část ČEZ, tedy tu „konvenční“ z doby před pěti lety, bude moci snáze ceny elektřiny regulovat a snižovat je tedy domácnostem i firmám. Žádný jiný akcionář by mu do toho už jako nyní nemohl mluvit, protože by ani žádný jiný akcionář neexistoval. Nikdo by výhledově vládě nemluvil ani do výstavby nových jaderných bloků, jichž je po invazi Ruska na Ukrajinu třeba více než kdykoli předtím. Dělení ČEZ by tak vládě umožnilo snížit lidem ceny elektřiny, aniž by se musela zadlužovat a aniž by musela zvedat lidem daně.

Akcie na úvahy o rozdělení ČEZ reagují příznivě, jelikož výstavba jaderných bloků představuje nesmírně rizikovou záležitost. Pokud by ji však na sebe po rozdělení ČEZ kompletně vzal stát, menšinovým akcionářům odpadne potenciální bolehlav. Navíc stát by v rámci dělení mohl za konvenční část nabídnout menšinovým akcionářům poměrně zajímavou cenu – tedy poměrně citelnou přirážku k tržní ceně.

Ta část ČEZ, jež by zůstala na burze, „regulovaná“ z doby před pěti lety, by si kvůli svému zaměření na obnovitelné zdroje, jež je třeba jako jádro dále a důrazněji rozvíjet, udržela z pohledu investorů atraktivitu. Ve spojení s distribucí a prodejem, které těží z vysokých cen elektřiny, které poměrně vysoké zůstanou i v příštích letech, by tak šlo o stabilní dividendový titul.