To je konec, myslela si, když její dům zasáhl granát

Pokračující ozbrojený konflikt na východní Ukrajině už z domovů vyhnal statisíce lidí. Utíkají především kvůli hrozbě ostřelování, zničeným domům a kolapsu služeb. Podle údajů OSN je na Ukrajině oficiálně přes 139 000 vnitřních uprchlíků a dalších 188 000 lidí uteklo od ledna do Ruska. Člověk v tísni popisuje místní situaci a přináší příběhy obyčejných lidí, kterým konflikt zásadně změnil život. 

Lidé utíkají jen s minimem věcí a jejich domy jsou po ostřelování často zcela zničené. „Na mnoha místech neteče voda, nefunguje elektřina ani plyn a lidé se ukrývají ve sklepech. Banky jsou navíc zavřené, a tak se lidé nemohou dostat ke svým úsporám,“ popisuje situaci Tomáš Vlach z Člověka v tísni, který na východní Ukrajině působí jako koordinátor humanitární pomoci.

„Z nemocnic utekla většina personálu, dochází léky a pacienti tu často leží jen při svíčkách,“ dodává s tím, že lidé většinou nachází útočiště u svých příbuzných nebo v uprchlických centrech.

Zavalí mě to nebo ne? uvažovala Raisa

„Bylo to krátce před devátou ráno. Výbuch, plno prachu, už jsem myslela, že je konec. Vyběhla jsem z bytu na schody, kolem se různě prohýbaly panely, říkala jsem si – zavalí mě to, nebo ne? Nakonec jsem to riskla a běžela,“ vzpomíná Raisa Jelisjevová na okamžik, kdy její dům v Mikolajevce nedaleko Slavjansku zničil dělostřelecký granát.

Střela smetla velkou část paneláku. Pod troskami zemřelo 12 lidí, jednu ze sousedek se podařilo záchranářům vytáhnout ještě po třech dnech. Náhradní ubytování úřady uprostřed války neřešily. „Pomohli sousedi s malým kamrlíkem kus vedle,“ říká paní Raisa.

Záchranka nefunguje, mrtvé pohřbívají na dvorech

Zatímco na začátku června se počet vnitřních uprchlíků z doněcké a luhanské oblasti podle OSN pohyboval kolem 2600, na začátku srpna už jich bylo 102 600. Jedním z nich je i sedmiletý Maxim, jenž před pár dny utekl z Luhansku do Popasné, kde jemu a příbuzným, kteří přišli z Pěrvomajskoje, přidělil starosta místo v ubytovně jedné z místních továren.

Frontová linie je ale jen pár kilometrů odsud a granáty létají každou noc. Lidé se proto ukrývají ve sklepě. V ubytovně si ale mohou vařit, místní obyvatelé jim nosí potraviny a nocleh mají zdarma.

S životem v ostřelovaném městě se to nedá srovnat. „V Pěrvomajském nefungují obchody. Separatisté i někteří místní všechno rozkradli,“ říká další obyvatel ubytovny Nikolaj s tím, že v městě, odkud uprchl, denně vybuchují granáty a roste počet mrtvých a raněných.

Lidé si přitom musí poradit sami. „Nefunguje záchranka ani hasiči. Když už dojde k nejhoršímu, pohřbívají lidé své mrtvé ve dvorech, protože jakákoli cesta po městě je nebezpečná,“ dodává Nikolaj.

Dostat se z ostřelovaných oblastí přitom není jednoduché. Odvážní taxikáři si za cestu mezi frontovými liniemi berou v přepočtu až 1000 korun. Podle uprchlíků může třistakilometrová cesta z oblasti bojů kvůli objížďkám a zátarasům trvat až 24 hodin. Další možností je utéct přes louky a pole, kde ovšem leží miny. Přesto tudy chodí lidé i s dětmi.

Čtěte také: Na Ukrajině už 2086 mrtvých, denně je zabito či zraněno 60 lidí

Maxim s ostatními proto zůstává v Popasné a stále doufá, že na podzim ještě stihne školu. Neví však kde, podobně jako dalších 20 000 dětí z řad registrovaných uprchlíků. Podle posledních informací je v oblasti částečně nebo zcela zničeno 117 škol.

Jediný granát zničil vybavení celého bytu

Ukrajinka Olga Babrickaja a Ruska Marina Pavličenko prožívaly boje v Semjonovce nedaleko Slavjanska spolu. Marina navíc při bojích přišla o manžela, který pracoval jako údržbář v psychiatrické léčebně. Zabil ho granát. „Zůstaly jsme tu samy. Dvě ženské v jednom domě,“ říká Olga s tím, že všichni z domu odešli buď do Ruska nebo k příbuzným.

Po bojích ženy dům uklidily, natáhly igelit na rozbitá okna a začaly naléhat na úřady, aby obnovily dodávky elektřiny a vody. Na plyn stále čekají, stejně jako na komisi, která by měla určit rozsah škod a případnou kompenzaci, jež by lidé mohli dostat od vlády po ukončení konfliktu.

V tu ale doufá málokdo. Obě přitom berou plat v přepočtu dva tisíce korun měsíčně. „To je jen na přežití, ale nic za to nepostavíme. Co s tím budeme dělat? Prostě necháme dům tak, jak je, a budeme doufat, že ho buď někdo opraví, nebo nám prostě spadne na hlavu,“ říkají svorně.

To Nina Kravets z nedalekého Kramatorsku má štěstí, že jejich zničený dům je na očích, a tak starosta slíbil opravu. „Naštěstí jsme v té místnosti nespali,“ vzpomíná Nina na noc, kdy uslyšeli výbuch a najednou se dívali z obýváku přímo dolů na ulici. Nábytek a vybavení bytu, na které vydělávali celá léta, zničil jediný granát.

Pomoc Čechů na Ukrajině

Česká humanitární organizace Člověk v tísni poskytuje od února na Ukrajině zdravotnickou pomoc, v současné době pomáhá jednorázovými příspěvky na zdravotní péči lidem zraněným při protestech v Kyjevě a také na východě Ukrajiny. Organizace nyní v Kyjevě otvírá svou pobočku a na východ země poslala koordinátora, který na místě zjišťuje konkrétní potřeby a plánuje účinnou pomoc nejohroženějším lidem.

„Člověk v tísni chce pomáhat vnitřním uprchlíkům, ale také lidem, kteří se vracejí do poničených oblastí, opravují poškozené domy a byty a zároveň se musí vyrovnat se složitou ekonomickou situací nebo ztrátou zaměstnání. Budeme se zaměřovat na nejponičenější oblasti, přičemž první kolo asistence plánujeme v nejbližších dnech,“ říká koordinátor ukrajinských programů Člověka v tísni Ondřej Nádvorník.

Pomoc bude třeba také s přípravou na blížící se zimu. Mnoho uprchlíků totiž přebývá v místnostech, které na nízké teploty nejsou připravené. Nejohroženějším lidem organizace pomůže díky humanitárnímu fondu Klubu přátel Člověka v tísni.

Čtěte také: Povstalci: Máme nové posily z Ruska. Do bojů nasadili prý 30 tanků