Revival bankrotáře. Komu se daří nejlépe z EU
Tipněte si, kdo v Evropské unii, která se možná znovu dostává na hranu recese, bohatne čínským tempem 7,7 procenta ročně? Ne, Německo, které se v posledních letech dává všem ostatním za vzor, to není. Berlín naopak začíná padat, mimo jiné proto, že německým vývozcům ubývá zakázek z jihu eurozóny, kde se zdá být pád italské ekonomiky bez konce a čím dál horší zprávy přichází z Francie. Němcům se sice daří v Číně, ale druhá a třetí největší ekonomika eurozóny pro ně stále zůstávají nejdůležitějšími obchodními partnery.
Tou rekordně rostoucí ekonomikou je Irsko. Země, která se v roce 2010 dostala na hranu státního bankrotu a potupně musela přijmout záchranné úvěry Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Schodek veřejných financí v se v tom roce po prasknutí obrovských bankovních a realitní bublin propadl na těžko představitelných 32 procent HDP. Ty bubliny se v Dublinu nafoukly díky mizerné regulaci a klientelistické symbióze politické a finanční elity. I při všech těchto domácích nešvarech by se ale nemohly nafouknout bez nepřiměřeně levných peněz, k nimž Irům pomohlo euro. Když vám prudce roste ekonomika, máte nezanedbatelnou inflaci, ale půjčujete si za velmi nízké úroky, protože Německo a Francie, pro něž se úroky v Evropské centrální bance nastavují, zrovna stagnují, nemůže to skončit jinak než bublinami.
Irský ministr financí Michael Noonan oznámil, že očekává za celý letošní rok vzestup o 4,5 procenta. S tím se dnes v Evropské unii nikdo nemůže rovnat. Ještě začátkem roku počítali Irové jen s růstem 2,1 procenta ročně. Ekonomiku táhne zvyšování vývozů mimo eurozónu: do Velké Británie, Spojených států a Číny. Když mluvíme o vývozním hegemonovi, platí to spíš na Dublin než Berlín. Irský vývoz dosahuje 108 procent HDP země, německý jen 51 procent. Pro srovnání: náš 79 procent.
Vzestup cen zatím nevybočuje z průměru eurozóny. Je ale otázka, jak dlouho to při takto rychlém růstu může vydržet. Ceny nemovitostí se za poslední rok zvedly o 24 procent. Jistě, dohánějí čtyři roky trvající prudký pád, a třeba investice jsou stále pod úrovní roku 2008.
Dá se také namítnout, že Irové jen dotahují prudký pád. Jenže oni byli i během něj druhou nejbohatší zemi Evropské unie (hned po Lucembrusku, s nímž se nemůže nikdo rovnat.). I dnes po krizi mají Irové HDP na obyvatele 125 procent průměru unie (před pádem to bylo 146 procent). Jsou na úrovni dnes druhých nejbohatších Dánů, těsně o procento před Němci.
Eurozóna je na hraně deflace a Evropská centrální banka přemýšlí, jak napustit peníze o ochablé ekonomiky. Těžko tedy přizpůsobí svou měnovou politiku prudce se zvedajícímu Irsku. V Dublinu už se teď děsí, že se čtyři roky stará historie bude opakovat. Dostat dvakrát v tak krátké době zásah nevhodnou měnou je drsná lekce. Zvlášť, když se vám daří díky obchodu mimo eurozónu.
