Co mi MF Dnes odmítla otisknout aneb Tohle je prostě tabu

BLOG

Co mi MF Dnes odmítla otisknout aneb Tohle je prostě tabuBLOG 1
Blogy
Petra Hůlová
Sdílet:

„Je to tak, jako kdyby bylo na paštice, že je nezdravá“, vysvětloval mi po telefonu redaktor MF Dnes, proč mi následující text nevyjde v MF Dnes ani žádné další v rubrice „spisovatelé v MF Dnes“, kam mě vyzvali ke spolupráci. Prý, že problém není má kritika Andreje Babiše, ale mé „kydání“ na MF Dnes jako takovou. Přitom novináři MF Dnes jsou v pasti právě proto, že vlastník jejich listu je v politice, to je z textu zřejmé. A i kdybych kritizovala samotný deník. Čeká od spisovatelů loajalitu?

Když mně majlem přišla nabídka publikovat v MF Dnes v rubrice „spisovatelé v MF Dnes“, potěšilo mě to. Vzápětí jsem zvažovala charakter média. Z vrstevníků, co znám, dnes tištěné noviny moc nikdo nečte, myslím si. Takže: má to vůbec cenu? A není to pýcha myslet si, že nemá? A láká mě to. No a peníze potřebuju. Takhle nějak to krystalizovalo. O čem jsem nepřemýšlela vůbec, nepochybně vinou mé zabedněnosti, bylo, kdo noviny vlastní a co to pro věc samou vlastně znamená.

Andreje Babišovi nepřeji nic než volební fiasko a co nejrychlejší výpar z veřejného dění. Pro jeho faleš, kauzu Čapí hnízdo, imrvére vykalkulovanost, podlézavé koblihy a ikonu překabátění z režimu do režimu, tu kluzkost kluzkou jako kluziště. Píši do novin, které vlastní, a je super, že jsou zároveň svobodné, což znamená, že mi to otisknou. Má to ale zásadní háček. I já osobně se tak svým článkem podílím na tom, aby Babišovo mediální impérium prosperovalo. A to klidně i článkem, který Babiše kritizuje. I takový text prodává. A navíc Babišovi vytváří alibi. Jeho otištěním deklaruje: „podívejte, jaká svoboda panuje v mém listu“, a takový argumentem se lze účelově ohánět a kdykoli jej pragmaticky využívat.

Noviny jsou suma článků. Kdo je píše? Teď zrovna i já. Lidé jako já. Společně pracujeme na tom, aby Babišovy noviny nadále vycházely, aby svému majiteli generovaly zisk. Fandíme ANO a vážíme si osobnosti Andreje Babiše? První, kdo by to s zpochybnil, by byl nejspíš Andrej Babiš sám.

„Mí novináři jsou naprosto svobodní a názorově se mnou nijak nesouvisí”, řekl by pravděpodobně. V skutečnosti jsme rukojmí a na příkladu novinářky Jany Machalické z Babišových Lidovek vysvětlím proč.

Machalická ve svém nedávném článku kritizovala chování lídra ČSSD Zaorálka. A hned nato se stala terčem kritiky ona sama. Prý Zaorálka kritizovala, protože se to Babišovi hodilo před volbami. Machalická může tisíckrát říkat, že jí Andrej Babiš do ničeho nehovoří, a stejně má smůlu. Všichni, kdo píšou pro Babiše, mají tuhle stejnou smůlu. Každý může jejich názor šmahem zdiskreditovat odkazem na jejich chlebodárce a oni jsou proti tomu dočista bezbranní. Navíc není vyloučené, že podle sebe tak úplně nepíšou.

Novináři Babišova mediálního impéria zkrátka nejsou důvěryhodní. Důvěra totiž je, nebo není vůbec, neboli v našem případě není vůbec. A to je ponižující. Tím spíš, že třeba kdekdo z nás píše doopravdy tak nějak svobodně. Tím spíš, že dost z nás Babiše nevolí. Nicméně jsme napadnutelní a Babišovi generujeme zisky. Jako koňové dřeme v Babišových novinách. Proč? Aby bylo na složenky. Právě kvůli téhle odpovědi, kterou u většiny z nás čekám, mi nás není líto. Je to smutné a stejné jako za totáče. A chabá námitka, že i další média jsou soukromá, je skutečně chabá. Bakala a další totiž na rozdíl od Babiše nekandidují ve volbách a nevedou politickou stranu. Patří to k elementární slušnosti: tomuhle střetu zájmů se obloukem vyhnout. Ne tak u nás.

Babišovi střet zájmů nicméně prochází. Asi proto, že „má vyděláno a proto nemusí krást“, jak v této rubrice shrnul podstatu jeho popularity ve svém posledním textu David Zábranský

Babišovo impérium vzkvétá a „jeho“ žurnalisté mají na složenky. A k tomu si navzájem pláčou na rameni a opakují alibistickou koledu: „A kam jinam máme jít?“ A je to smutné a ještě horší než za totáče, protože dneska skutečně mohou skončit bez práce. A vzhledem k tomu, že Babiš vlastní dva podstatné celostátní deníky a počet míst je omezený, se pocit, že „není kam jít“, zdá být oprávněný.

Co je to za prapodivnou situaci a co s ní? Co je to za veřejný prostor, kde je významná část novinářů právem odsouzena k podezření z podjatosti, protože majitel jejich novin je v politice a je tak bezskrupulózní, že současně podniká i v médiích?

Zajímalo by mě, jestli to Andreji Babišovi dochází. Jestli je mu líto, že své zaměstnance takhle diskredituje. Je to řečnická otázka. Ta skutečná zní: jak si obhájím svůj příští článek v tomto periodiku? A lze to vůbec?

(Redakce MF Dnes za mě ono dilema vyřešila sama. Na protest proti jejímu rozhodnutí končí i David Zábranský.)

Sdílet:

Hlavní zprávy

We´re all living in Amerika

KOMENTÁŘ

Žijeme už jako v Americe. Ne tím, že u nás s jen malým časovým zpožděním mohou vyjít knihy autorů, jako je Abigail Shrierová. Ale tím, že i u nás mohou takzvaně ...

00:08