Kdo vydělal na politické korupční vlně
Společenské nálady přicházejí a odcházejí v pravidelných vlnách, jejichž zákonitosti se dají z delšího pohledu do historie docela spolehlivě vystopovat. Když začne stagnovat nebo padat životní úroveň, a to zvlášť po letech silného růstu, přichází frustrace. Když ten pád trvá déle, prohlubuje se do nihilismu. V něm se hledá kanál, jímž frustraci uvolnit. Velmi často to končí (i v zemích s objektivně nízkou mírou korupce) vlnou antikorupčního tažení až hysterie.
My jsme si tento politicko-korupční cyklus zažili koncem devadesátých let. Z hospodářské krize roku 1997 se na vlně hlášek o „spálené zemi“ a umisťování politických prominentů „do tepláků“ vyvezl k moci Miloš Zeman. Synonymy dnešního Palerma a Matrixu byly „ekonomické mafie“, na něž se chystala monstrózní „akce čisté ruce“. Další vlna přišla až s další recesí po roce 2009. Kulminovala někdy kolem roku 2011, kdy vláda Petra Nečase uvolnila ruce policistům a žalobcům, kteří ji vzápětí smetli. K moci vyvezla Andreje Babiše.
Neexistují žádné jasné a přesvědčivé důkazy, že by tady míra korupce, propojení politiky a byznysu nebo provize z veřejných zakázek byly v té době vyšší než za Špidlovy, Grossovy, Paroubkovy nebo Topolánkovy vlády. I Andrej Babiš tvrdí, že se to jen povídá po hospodách a žádné důkazy nemá. Máme tady jen hodiny policejních odposlechů, z nichž vidíme, kdo se s kým znal a stýkal. Ale zatím z nich nepadají žádné konkrétní důkazy, jaké zakázky, kdo ovlivnil, a co za to získal.
Nečasova vláda už ale má image nejvíc zkorumpovaného kabinetu. V nihilismu, který to vyvolává, zapadá, v jak dobrém stavu předala zemi koalici Bohuslava Sobotky. Stačí jen pozorně číst hlavní ekonomické zprávy tohoto týdne. V pondělí zastavil Brusel proti České republice vůbec poprvé od vstupu do Evropské unie řízení kvůli nadměrnému schodku veřejných financí. Navzdory recesi jsme stáhli deficit na nejnižší laťku. A Brusel rovnou upozorňuje, že od nové vlády hrozí jeho zvyšování, přestože přichází doba slušného hospodářského růstu.
Dnes statistický úřad potvrdil, že ekonomika se už opravdu zvedá. Bez toho, aby jí k tomu na rozdíl třeba od sousedního Slovenska nebo Polska vláda na dluh pomáhala.
V první čtvrtině roku rostlo hospodářství o 2,5 procenta. Není to nejvyšší růst v Evropské unii. Polsko, které se jako jediné nedostalo po roce 2009 vůbec do recese a neztratila na rozdíl od nás nic ze svého někdejšího výkonu, rostlo o 3,4 procenta. Maďarsko sílí o 3,2 procenta. My stoupáme stejně jako náš největší obchodní partner Německo, což je také hlavní důvod, proč se nám daří. Naše ekonomika má zdravější základy než polská, maďarská a slovenská. A to nejen proto, že máme podstatně nižší nezaměstnanost než všechny tři sousední země.
České hospodářství táhne hlavně vývoz. Přebytek v zahraničním obchodu se zbožím a službami se za rok zvýšil o 46,6 procenta. Ve srovnání s předchozím čtvrtletím byl vyšší o 23,4 procenta. Oživení pomohlo i to, že lidé začali utrácet. Proti předchozímu roku nakoupili o 1,5 procenta víc. Poptávka domácnosti u nás samozřejmě ani zdaleka nehraje takovou roli jako v Polsku.
Neplatí ani skuhrání prezidenta Miloše Zemana, jak se tady neinvestuje. Veřejné investice se opravdu propadají, ale bohatě to vynahrazují soukromé společnosti. Takže celkové investice v ekonomice se proti předchozímu roku zvedly o 5,2 procenta. Známe dost příběhů zemí, kde se masivně investovalo z veřejných peněz, aniž by to přispělo k prosperitě. Španělská letiště, kde nikdy nepřistálo jediné letadlo a luxusní paralelní portugalské dálnice jsou jen nejkřiklavějšími příklady. Silné soukromé investice (pokud nejde o umělé dotace nebo zvrácené bankovní úvěry) jsou spolehlivějším signálem delší prosperity.
Sobotkova vláda, která se o návrat prosperity zatím vůbec ničím nezasloužila, na ní samozřejmě získá politické body. Snad hospodářské oživení ukončí nihilismus, který už pomalu kulminuje do zmatení společnosti, kdy nezanedbatelný počet lidí začíná věřit, že jsme šli roky špatným směrem, a jsou ochotni kývnout na obrat k východní kumulaci moci a vládě pevné ruky.
