Kdo na nás nejvíc vydělává?

Vláda s historicky nejsilnějším zastoupením agrární a potravinářské lobby, v níž se podle potřeb potkávají či střetávají zájmy velkozemědělce Andreje Babiše s malozemědělcem Mariánem Jurečkou, se pustila do nepřímé regulace cen potravin a ochrany domácích agrárníků. Že něco takového dřív nebo později přijde, dával tušit už souboj o ministerstvo zemědělství a rozsáhlá kapitola agrárního programu ve vládním prohlášením, volající po potravinové soběstačnosti. Jejím autorem je pravá ruka Andreje Babiše, dlouholetá hlava zemědělské části Agrofertu, toho času předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek.

Výsledkem ochrany před dumpingovými dovozy budou dražší potraviny pro zákazníky. Předchází jim přestřelka mezi obchodníky a potravináři, na koho se ty vyšší ceny hodí. Obě strany chápou údernost tvrdých dat, takže se do ní vyzbrojily čísly. Nejdřív na sebe strhla pozornost Potravinářská komora s prohlášením, že marže (rozdíl mezi tím, za kolik kupujete nebo vyrábíte a prodáváte) jsou u některých potravin v obchodních řetězcích až 100 procent. Nechme teď stranou, že už chyběla informace, jaká je marže samotných výrobců potravin.

U některého jídla určitě na takovou marži narazíte. Podstatnější ale je, jakou marži necháte obchodníkům za celý běžný nákup. A ta podle Českého statistického úřadu dosahuje v průměru nikoliv 100, ale 22,9 procenta. Jsou branže, kde ochotně oslněni značkou a módou necháváte ochotně násobně vyšší marže. Podle různých srovnání se vůbec nejvyšší marže platí za luxusní oblečení a elektroniku. Takový Apple, na jehož novinky se stojí fronty, má marži přes 60 procent. Masové i luxusní oděvní řetězce od 40 procent výš.

Obchodníci zase vytáhli relevantní statistiku Eurostatu, podle níž jsou u nás potraviny čtvrté nejlevnější v Evropě. Ceny dosahují 84 procent průměru Evropské unie. Chudší Slováci platí o čtyři procenta víc. Dá se dlouho debatovat, proč je naše jídlo levné. Velmi podstatnou roli ale bude hrát to, že cena je tím hlavním, podle čeho se zákazníci rozhodují. Všechny řetězce, které sázely spíš na pestrost a kvalitu (Delvita a Carefour) už Česko opustily. Ze statistik vychází, že řetězce mají celkově nižší marže než některé menší obchody lákající spíš na kvalitu.

Právě evropské srovnání ale dobře ukazuje, kdo na nás nejvíc vydělává. Jsou to obory, kde kvalita nehraje podstatnější roli. Za to jsou do značné míry regulované a podstatnou roli v nich hrají silné firmy s dominantním postavením na trhu. Nejvíce je to vidět v cenách telefonů, internetu a energií. České ceny za telefonování a připojení na internet jsou na 105 procentech průměru EU. Pro srovnání: podstatně bohatší Němci za ně platí 84 procent. Finové 78 procent. Zdaleka nejbohatší Lucemburčané 94 procent. Poláci 68 procent. Za elektřinu a plyn platíme 87 procent unijního průměru, ale Poláci jen 69 procent.

Do cen má výraznou moc promlouvat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Bohužel o něm není moc slyšet. Zvlášť v branžích, kde spíš než silná konkurence dominuje kumulace moci.