Otec mučícího programu CIA promluvil: Byl to obrovský úspěch
BOJ S TERORISMEM
Říká se mu architekt „mučícího programu" CIA, který vznikl po 11. září. James Mitchell trvá na tom, že se nemá za co omlouvat. Po sedmi letech prolomil mlčení a ve dvouhodinovém rozhovoru pro britský deník The Guardian brání používání mučících technik a útočí na lidi „s mentalitou Jacka Bauera, kteří nerozumí tomu, jak zpravodajská špionážní služba funguje."
Dr. James Elmer Mitchell byl nazýván válečným zločincem a mučitelem. Dvakrát se stal předmětem etické stížnosti a jeho metody byly kritizovány v několika zprávách vydaných parlamentními výbory a „hlídacími psi" CIA. Mitchell má být významně zmiňován v nové zprávě, kterou připravil Senátní výbor pro zpravodajské služby. Ten strávil studiem výslechových programů CIA pět let a utratil za něj 40 milionů dolarů. Zpráva, která má 6600 stránek, je zatím držena v tajnosti, ale její dvacetistránková sumarizace se zmiňuje o roli Mitchella a dalšího psychologa Bruce Jessena v „mučícím programu".
Člověk, který dělal jen to, co musel
„Ten příběh, který se vypráví, zní, že jsem šel k bráně CIA, zaklepal na dveře a řekl: Pusťte mě dovnitř. Chci mučit lidi a můžu vám ukázat, jak se to dělá," říká Mitchell ve svém prvním komentáři od doby, co byl poprvé spojen s programem CIA na posílení výslechů před sedmi lety. Letecký psycholog v důchodu ale trvá na tom, že není tím monstrem, za které je považován. „Je to mnohem složitější," dodává. „Jsem jenom člověk, který byl lidmi na nejvyšší úrovni vlády požádán, aby udělal něco pro svoji zemi."
Sám Mitchell, který měl osobně provádět waterboarding hlavnímu organizátorovi útoku na New York 11. září Chalídu Šejku Mohammedovi, necítí žádnou lítost.
Zpráva nicméně zjistila, že metody užívané pro výslech, které navrhl Mitchell, byly mnohem brutálnější, než se v té době uvádělo, a nepřinášely užitečné zpravodajské informace. Mučení mělo zahrnovat waterboarding, tzv. „stresové pozice", věznění v krabicích nebo mlácení o zeď.
Sám Mitchell, který měl osobně provádět waterboarding hlavnímu organizátorovi útoku na New York 11. září Chalídu Šejku Mohammedovi, necítí žádnou lítost. „Lidé dole dělali to nejlepší, co mohli, s ohledem na to, jak rozuměli tehdejším zákonům," říká Mitchell.
Podle sumarizace, kterou provedl server McClatchy, jsou zjištění ve zprávě usvědčující. CIA prý uvedla v omyl Bílý dům, Kongres i americký lid. Metody, které používala při výslechu, byly nepovolené. Právní názory, dle nichž uvedené techniky neporušily americké zákony o mučení, byly chybné. A možná nejdůležitější je, že mučení nepřineslo žádnou užitečnou zpravodajskou informaci.
Dle Mitchella byly úspěchy tohoto programu záměrně ignorovány. „Jsem si jistý, že jsou tady lidé, kteří věří, že kdyby USA uznaly, že nátlak fungoval, zvýšila by se pravděpodobnost, že by lidé užívali donucovací prostředky i proti našim lidem."
Osobně vidí „mučící program" jako obrovský úspěch a je zklamán, jak špatné hodnocení dostal.
Mitchell si myslí, že lidé „s mentalitou Jacka Bauera" nechápou, jak zpravodajské špionážní sítě fungují. „Ta myšlenka, že přilepíte chlápkovi ruce k volantu, zlomíte mu palce a on vám pak poví, kde je bomba, a vy ji jdete získat, je fantazie. Tohle vidíte v televizi. Ale to není to, co se děje ve skutečnosti."
Mitchell nicméně neříkal nic o konkrétních detailech „mučícího programu", protože je vázán mlčenlivostí. I přes opakované žádosti ho vláda neosvobodila od jeho slibu. „Byl bych rád, kdybych mohl říct celý svůj příběh. Mám zájem o poctivou diskusi," říká. „Ale bylo mi mnohokrát zdůrazněno, že pokud poruším dohodu o mlčenlivosti, přijdou sankce."
Osobně vidí „mučící program" jako obrovský úspěch a je zklamán, jak špatné hodnocení dostal. "Jsem naštvaný na způsob, jakým byly některé jeho dobré části pohaněny. To mě frustruje."
Guantánamo? „To jsem nebyl já"
Dlouho před tím, než bylo zahájeno vyšetřování Senátního výboru, se Mitchell objevil ve zprávě generální inspektora CIA z roku 2004. Mitchell a Jessen měli zkoumat účinnost „mučícího programu" a inspektor odhalil, že pravděpodobně zkreslili výsledky expertíz. Mitchell se opět obhajuje. Zpráva inspektora je podle něj „prošpikována" chybami. „Devadesát procent toho, co je o mně napsáno, není pravda. Jsou za to částečně zodpovědní tlustí kluci ve sklepě, co o mně blogují," dodává.
Mitchell dokonce obvinil jednoho nejmenovaného člena Senátního výboru ozbrojených služeb z šíření lží o jeho osobě. V roce 2009 výbor vydal zprávu o zacházení se zadrženými osobami v Guantánamu, Afghánistánu a Iráku. „Celý problém Guantánamo...všechna ta zneužití, která se stala v Guantánamu, se pokusili hodit na mě a Bruce (Jessena)," řekl Mitchell. "To jsme ale nebyli my." Druhý psycholog Bruce Jessen na žádost Guardianu o komentář nereagoval.
„V roce 2002 jsme neustále slyšeli, že další útok přijde brzy. Všechny řeči a indikátory ukazovaly v tomto směru," řekl Mitchell. „Přemýšlejte, jak jste se cítili ráno po 11. září a při představě, že se to bude opakovat."
SERE: program přežití
Mitchell také hovořil o svém bývalém kolegovi plukovníkovi Stevenu Kleinmanovi, který se účastnil vyšetřování v Iráku a znal Mitchella a Jessena z SERE programu (program přežití), kde pracoval jako instruktor. Mitchell tvrdí, že ho Kleinman kontaktoval v roce 2005 s žádostí o práci. Mitchell ho odmítl a za 6 měsíců se v televizi objevily zprávy o tom, jak hrozný je.
Kleinman byl zmíněn v senátní zprávě zejména s ohledem na whistleblowing. Měl ohlásit hrubé vyšetřovací metody, které byly užity na zadržených v Iráku. Také varoval své nadřízené před užíváním technik z programu SERE během vyšetřování, protože mohou vést k falešnému přiznání.
„Byly ustanoveny Ženevské konvence a když viděl, že se užívají techniky, které nejsou těmito úmluvami povolené, nahlásil to,“ řekl Mitchell. „Ale já nevím, jak je možné, že šel do Senátního výboru a řekl, že já s tím mám něco společného. Nedělal jsem pro ně žádné školení.“
Standardní techniky užívané třeba při výslechu Abú Zubajdy nepřinášely výsledky. Mučení ano.
Kleinman v interview pro Guardian popisuje celou událost jinak. Podle něj ho s nabídkou práce kontaktoval Mitchell. Během pracovního pohovoru se ho prý zeptal, zda by ohlásil, kdyby byl svědkem zneužívání vězňů. Kleinman odpověděl, že by to nahlásil.
Podle Kleinmana byli Mitchell a Jessen páteří národního SERE programu. Osobně nemůže pochopit, jak mohli uvěřit tomu, že metody užívané k výrobě propagandy a falešných doznání mohly vést ke spolehlivým, přesným a včasným zpravodajským informacím. „Proč by si někdo myslel, že model, který produkuje takové výstupy, by mohl efektivně přinášet opak?"
Ale přesně v tohle Mitchell věří. Standardní techniky užívané třeba při výslechu Abú Zubajdy nepřinášely výsledky. Mučení ano. Mitchell mluvil s novinářem z Guardianu po telefonu v pátek. Byla to podle něj „nejdelší konverzace, kterou kdy s reportérem vedl". Mimo jiné obhajoval politiku boje proti terorismu a Bushovu administrativu. Také kritizoval Obamovu zdravotní politiku a nazval ji "shit sandwich". Podobně se staví i k jeho administrativnímu přístupu ke globálnímu oteplování. To je podle něj mýtus.
