Oslo je privilegované místo k životu, já vyrůstala na malé farmě

Citová hodnota, komediální drama o hojivé síle umění, přicestovala na závěr festivalu ve Varech v jediné projekci jako jeden z největších hitů z Cannes, kde získala Velkou cenu a také 19minutový potlesk po premiéře. I ve Varech snímek rezonoval: citlivé i vtipné drama slavného dánsko-norského režiséra a scenáristy Joachima Triera přijela spolu se Stellanem Skarsgårdem představit do Varů vycházející herecká hvězda, norská herečka Inga Ibsdotter Lilleaasová, v němž po jeho boku hraje postavu mladší sestry Agnes. I na hloubavější otázky, které obvykle v malých novinářských junketech nepadají, mimo jiné třeba o podstatě síly skandinávského herectví, odpovídala Inga ve Varech soustředěně, vtipně a s nadhledem.

Citová hodnota vypráví příběh zašlé režisérské hvězdy Gustava (Stellan Skarsgård), který se po letech vrací do Osla, aby své odcizené dceři – renomované divadelní herečce Noře (Renate Reinsveová) – nabídl hlavní roli ve filmu, kterou pro ni napsal. Když Nora jeho nečekanou nabídku rezolutně odmítne, obsadí Gustav místo ní horlivou hollywoodskou herečku Rachel Kempovou (Elle Fanningová), čímž ještě více naruší křehkou rovnováhu jejich rodinných vztahů. Zatímco úspěšná Nora trpí depresemi, mladší Agnes (Inga Ibsdotter Lilleaasová) sice není slavná, ale na svět se dívá mnohem pozitivněji a snaží se poctivě o všeobjímající rodinný smír…

Ten film je velice emotivní – jaké emoce film vyvolal ve vás, ať už při natáčení, nebo když jste ho poprvé viděla na plátně?

Natáčení bylo radostné a zároveň smutné. Cítila jsem smutek za postavy, že se nemohou vzájemně setkat, je pro ně těžké komunikovat, porozumět si. Ale zároveň jsem z natáčení měla radost, bylo to zajímavé prostředí, úžasná herecká zkušenost. Všechny tyhle komplexní pocity se ve mně míchaly… Když jsem film viděla poprvé s Renate v malém kině v Oslu, byl to úplně jiný pocit, než jaké jsem zažívala při natáčení. A když jsem pak snímek zhlédla na festivalu v Cannes, najednou jsem jej vnímala zase jinak, víc přes postavu otce. Tato část příběhu mě hodně zasáhla, když jsem film viděla podruhé. A samozřejmě, vztah obou sester je pro mě také emotivní. Sama mám sestru a přesně vím, jak se dětství v jedné rodině může u jednotlivých sourozenců lišit.

Jak je tomu ve vaší skutečné rodině?

Jsem ta nejmladší, uprostřed je bratr a nejstarší sestra.

Ve filmu je to vaše postava mladší sestry Agnes, která se snaží držet celou rozpadlou rodinu aspoň trochu pospolu, spravit, co ještě spravit lze…

Myslím, že jsme o tom s režisérem hodně mluvili: je to tak dobře napsané, že to bylo celé velice přirozené. Jsem možná ve svém osobním reálném životě taky taková, mám tendenci brát na sebe roli diplomata. Být osobou, která se může v rodině měnit dle potřeby, v závislosti na situaci. Je třeba být diplomatický, aby byli všichni šťastní a pospolu – i když ne vždy je to možné.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.