Zásadní krize největší veřejnoprávní televize a rádia

Bývalý britský premiér Boris Johnson minulý týden vyhlásil, že přestane platit koncesionářské poplatky za veřejnoprávní BBC. Za poslední rok už tak učinilo 300 tisíc britských domácností, protože ztratila jejich důvěru. Nejstarší veřejnoprávní instituce a jedna z nejvlivnějších mediálních organizací prochází zásadním otřesem, největší krizí od svého vzniku v roce 1922.

BBC, která zastřešuje televizní, rozhlasové i on-line kanály, se stala vzorem pro řadu jiných evropských veřejnoprávních institucí včetně těch českých. Jsou organizované různě, u nás, jak dobře známo, jsou Česká televize i Český rozhlas samostatnou entitou, stejně jako Česká tisková kancelář (ČTK), ta ovšem není placena koncesionáři, ale funguje na komerční bázi, z prodeje licencí a služeb jednotlivým médiím nebo soukromým společnostem a firmám.

Základní premisou veřejnoprávních médií je nezávislost, kterou má zajišťovat, že si ji veřejnost platí sama koncesionářským poplatkem a šéfa instituce nejmenuje vláda, ale rada volená parlamentem. Praxe se, nejen u nás, od původního záměru odchyluje. Eliminace přímého vlivu výkonné moci sice funguje, současně se ale rozvolňuje a eroduje odpovědnost za objektivitu a nestrannost zpráv a informací. Zcela oprávněný je pak dojem, že veřejnoprávní média jsou zodpovědná sama sobě a prosazují své vidění světa, a to bohužel za zjevné manipulace s fakty, kdy se porušují nejen etické kodexy, ale i elementární zásady žurnalistické práce vůbec. Flagrantní porušení těchto základních pravidel se nyní prokázalo právě v televizním vysílání BBC, které vedlo nejen k rezignaci autorů reportáže v pořadu Panorama o Donaldu Trumpovi, ale i šéfky zpravodajství a nakonec i samotného generálního ředitele Tima Davieho.

BBC je dlouhodobě terčem kritiky, mj. za tendenční a zkreslené zpravodajství o dění na Blízkém východu, otevřené stranění palestinským teroristům z hnutí Hamás či nepřátelství a emočně nezvládnutou kritiku amerického prezidenta Donalda Trumpa. To vše ostatně patří už ke standardnímu arzenálu nejen většiny veřejnoprávních, ale i mnoha mainstreamových médií v Evropě i Americe, jež se zcela nepokrytě hlásí k módnímu liberálně progresivistickému pojetí společnosti.

Tím se ale rozcházejí se světonázorem velké části svých diváků a čtenářů, jak potvrzují například data renomované zpravodajské agentury Reuters, která ukazují trvalý pokles důvěry v etablovaná média. Razantnímu odlivu diváků a čtenářů se pak těžko někdo může divit. Vedle toho naopak pozorujeme, opět v Evropě i Americe, jak roste obliba a sledovanost alternativních médií, sociálních sítí, influencerů či velkých digitálních platforem jako např. YouTube.

Ztráta důvěry a odliv diváků přitom nejsou spojeny jen s odlišným pohledem na svět, ale také s dramatickou změnou způsobu šíření a konzumace informací, která se projevuje právě dominancí sociálních sítí. Na nich rozhoduje akcent na emoce a vizualizaci: schopnost lidí číst delší souvislé texty upadá, nahrazují je tak krátké výkřiky a klipy.

Současná krize britské veřejnoprávní BBC povede dříve nebo později k její reformě nebo redefinici a čeká to i ostatní mediální instituce v Evropě i u nás. Vyplývá to už ze samotné logiky uvedených změn, technologických i společenských.