Vláda připouští vydávat 5 % HDP na obranu. Kde je vzít a za co je utratit

Vláda si dovede představit, že by vydávala ročně na obranu kolem pěti procent HDP, jak požaduje americký prezident Donald Trump. Navýšení ze současných dvou procent bude zřejmě hlavním tématem červnového summitu NATO. Šéf aliance Mark Rutte navrhuje vydávat 3,5 procenta na obranu a 1,5 procenta na položky s obranou související. Pro státní rozpočet by však takový nárůst znamenal obrovskou zátěž a je tak otázkou, kde na tyto výdaje vzít. Česká opozice zároveň kritizuje neefektivitu takových výdajů, kterou nicméně experti odmítají.

Závazek vlády Petra Fialy (ODS), která před časem avizovala navyšování obranných výdajů postupně na tři procenta HDP do roku 2030 jsou podle prezidenta Petra Pavla dobrým východiskem pro debaty o obraně na summitu. Generální tajemník NATO Mark Rutte navrhuje, aby je členské země zvýšily na 3,5 procenta HDP a aby dalších 1,5 procenta dávaly na položky s obranou související.

Premiér Fiala uvedl, že Česko je na alianční debatu o navyšování výdajů na obranu připravené. Když se bude postupovat po trajektorii nastolené vládou a do roku 2030 se dostanou výdaje na tři procenta, je podle něj reálné dávat 3,5 procenta HDP v roce 2032. „Dovedu si představit, že se na summitu stanoví tyto cíle a bude záležet na tom, jaké budou nastaveny parametry na těch 1,5 procent výdajů, která podporují bezpečnost,“ uvedl.

ECHO PORADA: Kdo nejvíc oslabuje důvěru ve společnosti a kdo nejvíce pomáhá Rusku?

Podle něj by se požadavek na výdaje 3,5 procenta HDP vázal k roku 2032, což by Česko dokázalo splnit, protože plánuje navyšovat výdaje zhruba o 0,2 procenta HDP ročně. Zbývajících 1,5 procenta HDP na výdaje s obranou související označil Fiala za rozumné, podle něj by mohly být použity například na infrastrukturu, vzdělávání nebo kyberbezpečnost.

Opozice se nicméně vůči navyšování výdajů na obranu vymezuje s tím, že ani současná 2 % HDP není stát schopen efektivně vynakládat. Na tom se shoduje jak hnutí ANO, tak SPD.

Podle bezpečnostního experta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěcha Bahenského je dost obtížné najít něco, co by armáda v tuhle chvíli vůbec nepotřebovala. „Analýzy, co armáda potřebuje, samozřejmě existují. Jsme v situaci, kdy nám chybí tolik věcí, že máme minimálně tak na dekádu věci co nakupovat i při navýšeném rozpočtu. Zároveň bych zmínil, že na něco sedá prach ve skladu často není negativní. To je logická součást přípravy na potenciálně krizovou situaci,“ uvedl pro Echo24 Bahenský.

„Tímhle přístupem k efektivitě jsme si za let nízkého rozpočtu na obranu prakticky eliminovali sklady, jejichž primární rolí je přesně, aby na věci v nich sedal prach, pokud možno navždy protože žádnou válku nechceme. Stejně tak by dávalo smysl mít techniky i více než přesně tolik kolik potřebujeme – Ukrajina i Rusko jsou stále schopni vést konvenční konflikt díky skladům vytvořeným do značné míry za studené války kde ‚na věci sedal prach‘,“ dodal Bahenský.

Stejně tak podle něj nikdy nelze vyloučit nějakou míru rizika při pořizování schopností, vzhledem k tomu, že nějaký technologický vývoj je může ukázat jako zastaralé/méně užitečné než jiné schopnosti. „Reakcí na tohle riziko je ale uvažování míry rizika, ne paralýza ve snaze vyhnout se jakémukoliv riziku,“ říká expert.

Otázka efektivity je podle něj relativní napříč různými prioritami. „Binární vnímání – něco je, nebo není efektivní – mi přijde minimálně neužitečné a spíše zavádějící a potenciálně paralyzující. (...) Když dám příklad, může být otázka jestli kupovat dneska systém, který není úplně ideální ale je dostupný a existují pro něj výrobní kapacity, nebo čekat až budou dostupné výrobní kapacity/vyvinutý ideální systém. Někdo řekne, že je neefektivní kupovat neideální systém, když můžeme počkat na ideální. Stejně tak ale může být neefektivní čekat na ideální systém, který se může vůbec neobjevit, nebo může být dodán až po momentu, kdy ho, nedej bože, budeme v nějakém konfliktu potřebovat,“ řekl Bahenský s tím, že posouzení efektivního řešení je podle něj hodně technická otázka vycházející z posouzení celého spektra rizik, možností, pravděpodobností a stěží z toho lze vygenerovat binární odpověď.

Zrušit dekarbonizaci, nebo utrácet na dluh?

Vláda opakovaně říká, že lze financovat pouze obranu, nebo „šílené výdaje na obranu“, oboje ale prý nejde. Šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl pro Echo24 řekl, že autorem této myšlenky je on. „Já jsem od začátku říkal, že pokud jsou výdaje, které nejsou úplně elektorátu sympatické a zároveň jsou velké, což je třeba právě zbrojení, tak jediný způsob, jak je ufinancovat bez excesivního zdanění nebo zadlužení, je varianta výměny za jiné výdaje, které nejsou občanům příliš milé, což je podle mě dekarbonizace. Zbrojení je moc velká výdajová položka na to, aby se dalo ufinancovat tak, že si toho nikdo nevšimne. Je to čistě cynická a pragmatická úvaha, čeho se lidé raději vzdají, jestli dvanáctého důchodů, nebo rekonstrukce domu po babičce. Já myslím, že toho druhého. Je to mnohem pravděpodobnější, že to všichni přijmou,“ uvedl Hampl.

„Já nebudu ten, kdo bude navrhovat, aby senioři dostali pouze jedenáct důchodů a že nemocnice mají dostat jedenáct plateb místo dvanácti, aby to tomu odpovídalo. Jsem odvážný, ale ne takhle odvážný. Dekarbonizace je prostor, se kterým jde pracovat,“ dodal Hampl.

Naopak například předseda výboru pro rozpočtové prognózy a analytik České spořitelny Michal Skořepa už dříve pro Echo24 řekl, že zvýšení rozpočtových výdajů na obranu je zejména ve světle chování Ruska v poslední dekádě určitě na místě, nicméně „v duchu takzvaného zlatého pravidla je určitě žádoucí, aby toto zvýšení bylo financováno do značné míry na dluh“. „Skrze splátky dluhu po mnoho dalších let se na úhradě nákladů na vyšší bezpečnost české ekonomiky budou podílet i budoucí generace daňových poplatníků, které budou z této vyšší bezpečnosti profitovat stejně jako ti dnešní. Podmínkou ovšem je, aby šlo o investice efektivní, tedy efektivně rozmyšlené a efektivně realizované,“ uvedl Skořepa.