Kádrujeme zemědělce
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
POČASÍ V ČESKU
Česko čeká podzimní týden s převážně polojasnou oblohou a od úterý jen s minimem srážek. V polovině týdne se oteplí, v pátek se nejvyšší odpolední teploty ...
Ve čtvrtek se na hranicích bude konat správný, symbolický protest prima zemědělců, zatímco předevčírem v Praze se konal špatný protest zemědělců dezolátů. Vzhledem k tomu, že leitmotiv obou akcí je stejný – kritika politiky Evropské komise –, je soud, jaký tu vynesla politická reprezentace, většina médií a s nimi značná část veřejnosti, poněkud uspěchaný.
Některým předákům pětikoalice, od premiéra Petra Fialy po europoslance Alexandra Vondru, se podařilo, a to zcela bez důkazů, označkovat pondělní protesty v Praze jako proruskou akci. Druhý motiv, který v českém juste milieu rezonoval, je pobírání dotací ve velkém (neboli kdo inkasuje, ten ať vyšlapuje). Což je pravda a je to slabina tváře pondělních protestů, velkopodnikatele Zdeňka Jandejska. O dotace jde však oběma proudům v českém zemědělství, „proruským agrobaronům“ stejně jako „farmářům“ kolem Asociace soukromého zemědělství (ASZ).
Pro jednoduchost si vezměme příklad tzv. nárokových dotací, vyplácených na hektar zemědělské půdy. Na těchto základních dotacích na zhruba tři miliony hektarů přitéká ročně do České republiky asi 30 miliard korun. Před nástupem Fialovy vlády byl systém jeden hektar – stejná platba výhodnější pro „agrobarony“ s mnoha tisícovkami hektarů. Toto prostředí mělo za předchozích vlád na ministerstvu rozhodující vliv. Jenom Babišův Agrofert přes tuto základní dotaci čerpal hodně přes miliardu korun ročně.
Fialova vláda toky v zemědělství pootočila. Začala výhodami zahrnovat soukromé „farmáře“ a od 151. hektaru v každém podniku přesměrovává 23 procent základní dotační platby od velkých k malým. Udělala tu chybu, že při tom byly postiženy vedle velkých také střední podniky, vesměs právnické osoby, bývalá JZD. I ministr zemědělství Marek Výborný dlouho před aktuálními protesty uznával, že na střední podniky, které mimochodem zaměstnávají většinu českého zemědělského lidu, se při reformě zapomnělo. Ale juste milieu, plně zaměstnané svým pobouřením nad proruskými silami, na takové detaily nebere zřetel.
Pro samou třídní nenávist vůči „jezeďákům“ nám ale uniká téma, které je z pohledu zemědělců stejně důležité jako dotace a pro nezemědělce snad ještě důležitější. To je samozřejmě Green Deal, zcela monstrózní plán, jak do roku 2050 přeorganizovat chod společnosti, naše životy, ekonomiku a v ní právě i to zemědělství. Když loni Evropská komise k metě bezuhlíkové budoucnosti do roku 2050 navrhla doplnit ještě etapový cíl, rok 2040, k němuž mají emise v zemědělství klesnout o 90 procent, experti jí v podkladech vypočítali, že do té doby se stav hospodářských zvířat v EU musí snížit na polovinu. Máme jíst méně pravého masa a víc umělého masa, hmyzí moučku, klíčky.
Akutní nechuť veřejnosti k čerpačům dotací není doprovázena povědomím o tomto novému kolektivismu.
Česká vláda není mentálně způsobilá, aby na radách ministrů, nebo dokonce na Evropské radě vzdorovala, takže pro nějaké dramatické záběry masivních blokád a protestů doma by při unijních jednáních stejně neměla využití. Operuje v kategorii okamžitého politického zisku, kdy je nalezen a označkován vnitřní nepřítel. Na víc nemá.
ESEJ PETRA PIŤHY