Stavět až do nebe a Praha jako přístav pro Židy. Rozhovor s mladým kandidátem Spolu Vrecionem

Jáchym Vrecion patří mezi nejmladší pražské kandidáty ODS. V rozhovoru pro Echo24 mluví o tom, co si z marketingu přenáší do kampaně, jak vidí roli Česka a proč by chtěl Prahu otevřít rychlejší výstavbě. Je synem europoslanců Alexandra Vondry a Veroniky Vrecionové, původně se však podle svých slov snažil mířit i jiným směrem než k politice.

Máte hlavně zkušenosti marketingové, určitou kreativitu – jaké poznatky si z toho přinášíte do politiky nebo do kandidatury?

Já vlastně přes deset let, teď je to možná třináct let, dělám pořád totéž: je to PR, public relations, marketing, produkce. Moje první „práce“ byla v šesti letech, když jsem roznášel jablíčka na politické kampani pro Jiřího Oberfalzera v kampani na senátora, kdy jsem to měl přikázané. Následovaly jiné kampaně hlavně pro kandidáty ODS. Někdy kolem roku 2015–2016 jsem trochu vykročil jiným směrem: začali jsme dělat divadlo, s kamarády jsme pořádali mejdany, párty – ať už rapového charakteru, nebo techno charakteru.

No a samozřejmě politika: vzhledem k tomu, že bohužel i bohudík jsem se do toho narodil, tak mě zase vtáhla zpátky. Někdy po covidu, kdy jsem dělal PR a marketing pro byznys, hlavně pro finanční sektor a obranný průmysl. Zapojil jsem se do kampaní, které se tehdy odehrávaly: to byla ta první, když Petr Fiala porazil Andreje Babiše, a potom hlavně magistrát, čili komunální politika, kde koalice Spolu vyhrála volby a pak to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Byla vůbec nějaká šance, že by člověk z rodiny Alexandra Vondry a Veroniky Vrecionové politiku nedělal?

To byl možná právě ten můj únik, zkouška, když mi bylo nějakých šestnáct, sedmnáct, osmnáct, před maturitou, kdy jsme s kamarády zakládali hudební kluby po Praze. Měli jsme asi dva, které velmi dobře dopadly. Akorát u všeho ostatního než politika se nakonec cítím nenaplněný.

Byla ODS či Spolu vždy jediná možnost?

Pošilhával jsem po jiné straně – a bylo to přesně někdy před prvákem na vysoké škole. Vyrůstal jsem na četbě rakouské školy – Mises, Rothbard a další, Friedman a podobně – velmi „tvrdá“ rakouská ekonomická škola. Narodil jsem se v Praze a vždycky jsme bydleli v nějaké vesnici vedle, tam jsem žil nějakých deset let a pak jsem se zase vrátil do Prahy. A tehdy jsem jezdil kolem plakátu nějaké političky z TOP 09. A to si dodnes pamatuji, protože jsem i mámě i tátovi vyčítal určitou „rozevřenost“ naší strany – ale to byl fakt rok, tehdy, když jsem byl mladý a neuvážlivý, jsem opravdu byl anarchokapitalista, minarchista – považoval jsem se nejvíc za minarchistu, myslel jsem si, že nejosekanější stát je správně. Takže jsem kdysi dávno zvažoval volbu Svobodných. A teď, když vidím Svobodné a kde skončili, se za to hluboce stydím, protože tohle vůbec nemá s rakouskou školou nic společného, když jdou s extremisty, fašisty – je to šílené.

Takže jste byl libertarián – a v ODS?

Myslím si, že v ODS je libertariánské křídlo velmi silné. Co se týče ekonomiky a ekonomistů, tam je určitě větší křídlo v čele s Janem Skopečkem. Jsem místopředseda Mladých konzervativců a zároveň působím u Mladé ODS. Celé to ekonomické, libertariánské křídlo je tam velmi silné. V kulturních věcech jsem výrazný liberál a i libertarián a myslím si, že ODS má stále rezervy, ale právě díky mladým se to posouvá k lepšímu, viz třeba legalizace měkkých drog, kdy tato současná vláda udělala nějaký výrazný krok, byť jsou to tři kytičky. Tohle jsou přesně ty drobné věci do rozpočtu, které mohou výrazně pomoct – jako je právě legalizace některých drog a jejich výrazné zdanění. Ale musí to jít ruku v ruce se zdaněním tichého vína.

Tady se s lidovci neshodujete.

Já mám lidovce velmi rád. Obzvlášť, když jezdím po Moravě, kde máme chatu. Mám k tomu regionu osobní vztah. Lidovci jsou velmi systematičtí. Obdivuji jejich organizaci a pracovitost.

Spolu od roku 2021 evidentně poztrácelo voliče – kde se staly chyby?

Přiznám se, že v té prapůvodní myšlence jsem zpočátku nadšený nebyl. Nicméně ta teze, že by to mohlo vypadat jako CDU/CSU v Německu, mi nakonec přišla velmi sympatická, velmi dobře strategicky promyšlená. Vnímám, že našemu liberálnějšímu, libertariánskému křídlu nenabízí mnoho, vzhledem k počtu dalších stran. Nicméně si myslím, že se ten projekt velmi osvědčil na nějaké úrovni. Je logické v tom pokračovat i v těchto volbách. Pro mě je stále myšlenka velké CDU/CSU hezká. Česká politika trpí tím, že je roztříštěná – je důležité být schopen to pokrýt a dát do nějaké latě. A zároveň koalice Spolu je asi jediná koalice, která se přiznala, že je jediná z přiznaných, která chce splnit to, co jiní od začátku řekli, že plnit nebudou.

Co konkrétně se ale nepovedlo – státní rozpočet?

Konkrétně považuji za smutné nezdanění tichého vína. Omlouvám se, ale nemůžeme mít jeden druh alkoholu nezdaněný, zatímco jiný ano. Určitě to není volba ODS, je to volba jiného koaličního partnera. Myslím, že je to chyba.

Má Spolu nějaké konečné datum trvání?

Jsem životní optimista. Když se dívám na sociální sítě Petra Fialy – jak jezdí do Děčína nebo do Frýdku-Místku – i místní politici napříč spektrem mají problém vystupovat před davem, kde je to půl na půl. A Petr Fiala tam přijede, uslyší pískot od pár křiklounů, ale zůstane s nimi hodinu a vysvětluje jim věci. A vidíte, jak mu nejdřív nadávají a pak mu začnou říkat: „Pane premiére, asi máte pravdu,“ nebo „Pane premiére, asi jsem to špatně pochopil.“ To je pro mě hrozně emotivní. Není to póza politika, který říká něco a pak něco jiného dělá. Naopak – u Petra Fialy mi to přidává na náladě, že je strana v dobré kondici právě díky premiérovi.

Takže podle vás je síla ve vašem lídrovi?

Líbí se mi, že se nebojí, není to žádný salonní lev. Andrej Babiš objíždí vesnice na Moravě a ve Slezsku. Chodí mu tam zástupy důchodců, dělají tam tanečky, dají to na TikTok – je to trapné. To samé Okamura – ten objíždí s jarmarkem voleb celou republiku, prodává pivo za 15 Kč.

Jste šestnáctý v Praze – je reálné z téhle příčky zabodovat? Čím oslovíte voliče?

Volby vnímám primárně tak, že musíme vyhrát jako tým a musíme vyhrát. Vítězství není jen symbol, je to něco velmi silného. Minulé volby v roce 2021 máme z Prahy 11 mandátů. Ano, táhla to Markéta Pekarová Adamová, která měla v Praze silnou podporu – udělali přes 40 % a získali 11 mandátů. Tím pádem se pro další volby považuje za volitelné místo nejpozději 12. – udělat o jeden mandát symbolicky víc. Průzkumy vidíme; já z pozice toho, že v tom 15 let pracuji, jim nedávám takovou váhu. Jsem šestnáctka. Roku 2021 skočil Hayato Okamura z podobného místa s nějakými třinácti a půl tisíci preferenčních kroužků – je to možné. Já to nechci stavět na svém jménu, chci být týmový hráč. Mám nějaký program, mám ho na svých webových stránkách. Zároveň poslední týden jsem rozjel něco na sociálních sítích, kde mám nejsilnější – bohužel – Twitter. Historicky, i z pozice uživatele, takže tam to funguje extrémně dobře.

Jaká témata byste případně do sněmovny vnášel?

Bavila by mě práce v zahraničním nebo bezpečnostním výboru. Velmi výrazně mě zajímá zahraniční politika, diplomacie. Nemyslím si, že by Česká republika vůbec měla uvažovat o nějakém referendu o NATO. Máme být součástí a vždy musíme být. Můj kamarád říká – „Tvůj táta nás dostal do NATO a tvým jediným úkolem v životě má být, abychom v tom NATO zůstali.“ Rozhodně proamerický a proizraelský přístup – to je další výrazné téma, protože si myslím, že kromě období komunismu má být Česká republika hrdá na vznik státu Izrael, kde jsme výrazně pomohli zajištěním stíhaček a vojenského materiálu i na politické úrovni. Vznikl stát Izrael a Izraelci nám to dodnes nezapomněli.

Jak se díváte na to, že takřka všichni už nyní říkají, že je třeba situaci v Gaze trochu uklidnit?

V této otázce si myslím, že jsem konzistentní. Nesmíme relativizovat, co se stalo 7. října 2023. Přes tisíc Izraelců, včetně dětí, bylo zavražděno – mimochodem nebyli to jen Izraelci, byli to i dělníci z Thajska. Doteď se důkazy zajišťují. Byla to velká červená linie, překročená ze strany Hamásu. Mám kamarády Araby – i z Palestiny, i izraelské Araby. A odlišnost mezi tím, jak to vnímají izraelští Arabové a palestinští Arabové, je diametrálně odlišná. Zde není prostor pro relativizaci. Byl jsem vždy skeptický k nějakému dvoustátnímu řešení. Klíčové je, jak se dohodne Palestinská autonomie a Izrael – nikdo jim do toho nemá mluvit. Jsou to sousedé, musí si to vyřešit. Ale z pozice reality si nemyslím, že současný stav může mít perspektivu pro budoucí generace. Myslím si, že je možné, aby vedle sebe existoval Západní břeh a Izrael. Opravdu si nemyslím, že je možné nechat teroristickou organizaci ovládat úzký pás pobřeží de facto nezávisle. Chápu, že tam umírají civilisté, ale nemůže za to Izrael, může za to Hamás.

Ve svých propagačních materiálech se věnujete i bydlení. Tam máte jaký plán?

Moje zájmy jsou zahraniční a bezpečnostní výbor, ale i místní rozvoj nebo regiony. Jsem z Prahy. V Praze je velké téma bytová politika. Piráti řeknou, že jediné, co pomůže, je pořádně zdanit všechny – ale to říkají na všechno. Je teze, že by Praha skrze Pražskou developerskou společnost stavěla obří projekty – to si nemyslím. Jsem bytostně přesvědčený, že problém je doba výstavby. „Developer“ není sprosté slovo. Pokud chceme pro dostupné bydlení něco udělat, musíme zvýšit nabídku bytů, zrychlit povolovací řízení, snížit limity. Mimo historické centrum bych stavěl opravdu do výšky. V Bohnicích jsou paneláky třinácti, čtrnáctipatrové. Kolem Jižního Města jsou čtrnácti, patnáctipatrové domy. To stavěli komunisti. A my to musíme umět napodobit. Nemyslím si, že 20–30 pater je problém, když to nebude někomu bránit ve výhledu do parku. Když se kácí les, létají třísky – a tím, že budeme stavět do výšky, budeme zachraňovat strategickou koncepci. Myslím si, že bydlení v Praze má být postaveno na stejnou úroveň jako liniové stavby. Nemá to stavět město, ale má umožnit developerům stavět do výšky. Praha vznikala tak, že jsme vedle hezké staré stavby mohli postavit novou moderní.

Byl byste pro vystoupení z UNESCO, které nám občas takové vzkazy zanechává?

Nejsem člověk, který řekne „zrušme UNESCO“ nebo naši účast. Ale myslím, že je čas vyvolat společenskou debatu o tom, co nám přináší být v UNESCO a co naopak my dáváme UNESCO. Za mě, velmi soukromě: myslím si, že nic. Celý svět ví, co je Praha. V Asii má Praha velké renomé. To, že jsme v UNESCO, nám marketingovou přidanou hodnotu nedává. A co nám tedy přidává? Nevím. Pojďme se o tom bavit. Myslím si, že nám to spíš bere. Pojďme tu debatu vést v širším kolektivu.

Když se poví vaše jméno, co by si s vámi měli voliči spojit?

V Praze stavět až do nebe – a to, co se děje na španělské Vueltě, nesmíme dopustit, aby se dělo Izraelcům a Židům u nás. Česká republika má být bezpečným přístavem – a Praha obzvlášť – pro Židy a Izraelce z celého světa. Antisemitismus, který probíhá třeba ve Španělsku, nesmíme připustit. A stavět až do nebe. Aby tu žili hasiči, policisté, zdravotní sestry, mladé rodiny – aby tu zůstávali a budovali město. Pro ně potřebujeme zajistit dostupné bydlení. Neudělá to město, neudělá to stát – udělají to developeři. A developeři to chtějí dělat. Ale my musíme jednak usnadnit podmínky a jednak říct: pojďte a stavte. To jsou dvě věci, které chci zdůraznit.