„Vypálil na prezidenta. Ten ho vzal holí.“ Atentáty a politické násilí v USA

„Atentát není americkým zvykem ani praktikou a takový zlovolný a zoufalý čin nelze začlenit do našeho politického systému,“ prohlásil v roce 1862 William Seward, ministr zahraničí v administrativě Abrahama Lincolna. A v té době to byla naprostá pravda. Spojené státy nezažily jediný úspěšný politický atentát. Sám Lincoln, přestože země byla uprostřed občanské války, odmítal jakoukoli ochranku. Neexistovala žádná vládní agentura či vojenská služba, jež by měla na starosti bezpečnost prezidenta. To se změnilo 14. dubna 1865, kdy Lincolna zastřelil John Wilkes Booth.

Od té doby se atentáty staly součástí amerických zvyků a praktik. Celkově čtyři prezidenti byli zavražděni, dvanáct jich pokus o atentát přežilo (nebo byl zmařen ve fázi příprav). Zvlášť v 60. a 70. letech se politické vraždy staly součástí politického života. Zavražděni byli například senátor Robert F. Kennedy, aktivisté za práva černochů Martin Luther King a Malcolm X, atentát přežil třeba senátor George Wallace. Nedávná vražda Charlieho Kirka je posledním příkladem této smutné americké tradice.

Jestli všechny tyto atentáty něco spojuje, je to profil jejich pachatelů. Většinou šlo o nespokojené muže, často s nějakými psychickými problémy, kteří sice mohli mít nějaké politické přesvědčení, ale jejich činy byly spíš projevem nějaké vnitřní frustrace.

Částečně do tohoto mustru spadá první (i když neúspěšný) prezidentský atentátník v amerických dějinách. Edward Lawrence byl v Anglii narozený malíř pokojů, přesvědčený, že americká vláda mu dluží peníze.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.