Krize komična: Proč je tak těžké snášet štěstí

Nevěra kdysi bývala komickou zápletkou filmu, dnes však dokáže rozložit celou rodinu, ne-li několik pokolení. Rakouský filozof Robert Pfaller v tom spatřuje symptom širší kulturní proměny: od komediálního paradigmatu jsme přešli k paradigmatu tragickému. Nejde přitom jen o film či divadlo, ale o převládající styl v politice, umění i mezilidských vztazích. Vládne patos, extrém a vážnost – a možná právě tím společnost maskuje svou nedůvěru v sebe samu, svou nejistotu přehlušovanou okázalostí a velkými slovy.

Komedie podle Pfallera není odlehčující zábavou, nýbrž cvičením kultury ve schopnosti unést štěstí. Kdo se směje, ten na chvíli vystupuje ze své sebestřednosti – z onoho sevření, které Sigmund Freud chápal jako projev pudu smrti, vůle k zakrnění. Smích drobnými impulsy vyvazuje člověka z tragické vážnosti, z nutkání hledat smysl právě v ní, a otevírá cestu k radosti.

Komedie je tak pro Pfallera nejen estetickým žánrem, ale i etickým a politickým gestem, možná dokonce formou života. Není útěkem před vážností, nýbrž nejvyšší formou věrnosti životu samému. Ale opravdu jsme dnes společností, která se víc bojí radosti než bolesti?

Kapitoly

I. Úpadek komedie v dobách „multikrizí“ [úvod až 17:00]

II. Společný zrod tragédie a demokracie [17:00 až 37:55]

III. Poprvé Nietzsche o tragédii, podruhé Marx o komedii [37:55 až 57:50]

IV. Komedie a její etika rozkoší [57:50 až konec]

Celý podcast najdete zde

Zkrácenou verzi si můžete poslechnout zde