Perverzní kniha o sexuální výchově dětí. Staví na vědci, který stranil pedofilům

ÚHEL POHLEDU

Perverzní kniha o sexuální výchově dětí. Staví na vědci, který stranil pedofilům
"Děti to chtěj vědět taky není kniha vhodná pro děti. Autoři sexualizují děti, obírají je o jejich dětský svět a nabádají rodiče k podpoře osahávání mezi nezletilými," píše recenzent Mikuláš Tomáš Misterka. Foto: Shutterstock
2
Úhel pohledu
  • Mikuláš Tomáš Misterka
Sdílet:

ÚHEL POHLEDU: Posledních několik let působí v České republice nezisková organizace Konsent, jejíž materiály doporučuje i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jejich hlavním polem působnosti je právě přednášková činnost na školách. Své vystoupení i materiály pro žáky, studenty, pedagogy a rodiče staví na radikálních feministických a progresivních tezích. Rozhodli jsme se proto přečíst jejich knihu s tipy pro dospělé, jak mají učit děti o sexu. Kniha s názvem Děti to chtěj vědět taky předčila i naše nevalná očekávání. Kromě množství scestných tvrzení je totiž značně perverzní a v několika oblastech, jak se domníváme, i dětem nebezpečná.

Kniha staví na dvou mylných premisách. První z nich je, že děti jsou sexuálními bytostmi od narození a tak se k nim má přistupovat. Druhou je teze, že nic jako přirozené lidské charakteristiky v zásadě neexistuje. Podle autorů totiž neexistuje přirozené ženství či mužství, ale vše je pouhý společenský konstrukt. Obvykle udržovaný jako způsob zachovávání dominance jedné skupiny lidí nad jinou.

Nechme děti býti dětmi

Pojďme začít u první chyby. Podle autorek máme začít se sexuální výchovou hned od narození dítěte. Nutno podotknout, že sexuální výchovou zde míní širokou oblast zahrnující např. představy o rolích ve společnosti na základě pohlaví, komunikaci ve vztazích a další. Nejde tedy o úzké zaměření na široké spektrum erotických aktivit jako takových.

I když vezmeme toto široké vymezení v potaz, nejde si nevšimnout, že autorky výrazně předbíhají přirozený vývoj dítěte. Nedávají dětem prostor pro jistou nevinnost a sexualizují je od nejútlejšího věku. Teze, že děti jsou aktivně sexuální bytosti již od narození, tu s námi rozhodně není odjakživa. Jedním z jejích autorů je Alfred Kinsey. Vybíráme si tohoto muže proto, že právě jej organizace Konsent označuje za průkopníka sexuologie.

Alfred Kinsey došel k závěru, že děti jsou od narození sexuálními bytostmi. Jak na to přišel? Nechvalně známá tabulka 34 z jeho díla Sexuální chování muže byla podle Kinseyho institutu vytvořena tak, že Kinsey přebral údaje od pedofila, jejž v rámci své práce zpovídal. Jedná se o tabulku, která označuje počet orgasmů, kterých jsou chlapci schopni dosáhnout za určitý časový úsek. Nejmladšímu zkoumanému dítěti je 5 měsíců. Kdo zkouší a zkoumá, kolika orgasmů může dosáhnout pětiměsíční kojenec?!

Tabulka 34 z díla Sexuální chování muže Alfreda Kinseyho označuje počet orgasmů, kterých jsou chlapci schopni dosáhnout za určitý časový úsek. Nejmladšímu zkoumanému dítěti je 5 měsíců.
Tabulka 34 z díla Sexuální chování muže Alfreda Kinseyho označuje počet orgasmů, kterých jsou chlapci schopni dosáhnout za určitý časový úsek. Nejmladšímu zkoumanému dítěti je 5 měsíců. Foto: Tabulka Alfreda Kinseyho z díla Sexuální chování muže

Evidentně se jednalo o masové sexuální zneužívání dětí s pečlivým zaznamenáváním průběhu těchto aktivit. Kinseyho institut dodnes odmítá jakékoliv pokusy na dětech. Sofistikovanost provedených experimentů, nikoliv pouze tabulky 34, vede některé Kinseyho kritiky k přesvědčení, že Kinsey sám tyto pokusy organizoval. Několik takových lidí, například spolupracovníka Kinseyho či údajnou oběť jeho experimentů, ukazuje dokument The Kinsey Syndrome z roku 2011.

Zcela neoddiskutovatelná je ale nechutnost závěrů, které k pokusům Kinsey zaujal. Kinsey píše:,,... (zneužívané děti) se budou snažit bojovat s partnerem a násilně zabránit vyvrcholení, i když ze situace nepochybně získávají potěšení.“ Vynecháme-li polemiku o vedení pokusu Kinseym, pak Kinsey dospěl na základě zcela evidentní reakce dítěte plné strachu, vzteku a smutku k tomu, že si děti sexuální zneužívání užívají. Proč? Protože mu to pedofil řekl. Všimněme si taktéž, že sexuálního predátora označuje jako partnera dítěte, někoho jemu rovného, kdo dítě miluje. A toto je dle Konsentu průkopník sexuologie.

Označení Kinseyho za průkopníka sexuologie je ale značně dezinformační. Proslul totiž výzkumy, při kterých si vědomě vybíral respondenty tak, aby mu vyšly co nejsenzačnější výsledky. Dospěl například k závěru, že v USA mělo 8 % mužů sex se zvířetem. Dle dnešní populace USA by to znamenalo, že ve Spojených státech žije 13 milionů mužů s touto zkušeností. Jeho cílem nebylo zjišťovat nové poznatky pro vědu, ale dekonstruovat představy o lidské sexualitě.

Proč právě toto monstrum Konsent propaguje, přes všechna brutální morální i vědecká selhání? Protože potvrzuje jejich teze. Protože Konsentu jde o boření mýtů a tabu, jak sami uvádějí. Nestarají se však o to, které věci by tabuizované měly zůstat. A to proto, že tato tabuizace –⁠ v pozitivním smyslu –⁠ dává dětem svobodnější prostředí vyrůst bez neustálého ideového nátlaku na jejich sexualitu.

Jak se tedy Kinseyho teze v knize organizace Konsent projevují? Pravda, jeho tabulky k ospravedlnění pedofilie nepoužívají. Nicméně kniha na tezi o dětech jako sexuálních bytostech stojí. Konsent propaguje vzájemné osahávání prsou mezi nezletilými dívkami jako příklad dobré praxe. Stejně tak za vhodné označují skupinové masturbace u kluků (vzhledem k obsahu knihy je nutné upozornit, že v tomto případě mluví o klucích starších 15 let).

V knize najdeme doporučení pro nasměrování a ritualizaci masturbace u dětí a lidí s psychickým postižením. V případě těžších mentálních postižení jim mají poradit či vybrat místo a čas a signalizovat jim pomocí ,,... předmětu, barvy nebo jiného motivu, který jasně vymezí, že masturbace může probíhat tady a teď“.

Autorky dále bez problému vloží do knihy rozhovor, kde matka vypráví o debatě nad obrázkem milujících se lidí se svou čtyřletou dcerou, kde je ,,vidět penis uvnitř vaginy“. Nevíme, o kterou knihu se jedná, ale zdá se evidentní, že matka ukazovala své čtyřleté dceři pornografický materiál. Kniha taktéž zahrnuje příklady masturbace dětí od dvou let.

Dále zmiňují, že děti mohou projevovat genderový nesoulad (to jest, mohou být trans) už ve dvou letech. I v tomto případě označují děti jako schopné úsudku v oblasti sexuality dříve, než je zdrávo. Děti si ve dvou letech nemůžou komplexní vztahy ke své genderové identitě uvědomovat, a pokud si hrají s hračkami, které jsou obvyklé pro opačné pohlaví, nejedná se o vědomý, pevný projev nesouladu s genderovou rolí. Označit takové dítě za trans může pouze dospělý, který chování dítěte interpretuje na základě genderové ideologie. A jak jsme již dříve několikrát varovali, předčasné označení lidí jako těch s poruchou genderové identifikace je extrémně nebezpečné.

Rodina je sociální konstrukt

Druhou chybou je, že Konsent staví své závěry na tezi, že náš život neřídí lidská přirozenost, ale společností vystavěné smyšlenky. Těchto smyšlenek se musíme zbavit, abychom byli skutečně šťastní a svobodní. Vysvobodit se z okovů útlaku.

Zajímavý je vztah knihy k rodině. Tedy skutečné, ideální rodině, vystavěné na dlouhodobém závazku mezi mužem a ženou, ze kterého vznikají děti. Autorky nikde přímo neřeknou, že takový vztah je špatný. Zneužívají ale jakékoliv příležitosti k tomu, aby rodinu podrývaly.

Manželé se tak s překvapením dozví, že jejich vztah není založen na lásce. Monogamní vztahy se totiž zakládají kvůli ekonomickým výhodám. Otevřené vztahy jako například polyamorie a další jsou podle autorek z hlediska lásky ty autentické. Láska výhradní, zavázaná k jednomu partnerovi, je prý společensky mladý, ekonomický výmysl.

Samozřejmě se dozvíme, že muži a ženy neexistují. Přesněji řečeno prý neexistují univerzální mužské a ženské vlastnosti. Existence dvou pohlaví je nesmysl. To totiž omezuje lidi s jiným genderem. V knize se tak dočteme o nebinárních, agender, genderless či genderfluid lidech. Ironicky, o několik stran později, přináší Konsent příběh člověka, který si stěžuje, že nebinarita pro mnohé sexuology neexistuje. Možná by si měl Konsent uvědomit, že jsou to právě nové genderové identity, které jsou smyšlenými konstrukty, a držet se skutečného a většinově snadno poznatelného a prokazatelného faktu, že existují jen muži a ženy. Že lidé, kteří se označují jako příslušníci jiné kategorie, jsou absolutní výjimky či podléhají výmyslům takových demagogů, jaké zaměstnává právě Konsent.

Výchova dětí stejnopohlavními páry je prý stejně prospěšná jako výchova muže a ženy. Mužské a ženské vzory děti nepotřebují. Opět podporují v dětech myšlenku, že na rodině nezáleží. Že matka a otec nejsou pro dítě důležití. Důležité je, aby se o ně starali „milující lidé“, což v překladu znamená kdokoliv, kdo dítě chce a je schopen ho získat, nehledě na způsob, jakým ho získá. Konsent nám samozřejmě radí, že máme své potomky se všemi „rozmanitými možnostmi“, jak si můžou stejnopohlavní páry pořídit dítě, bezodkladně seznámit.

Několikrát Konsent zmiňuje, že tlak na dlouhodobé vztahy a na orientaci vztahů na děti je pro děti špatný, někdy dokonce až zraňující. V tomto kontextu musíme zmínit další zajímavý fakt z knihy. V knize se nikde nepíše, jak se mají děti na rodičovství připravit. Konsent absolutně nepočítá s tím, že by se na něco takového měly děti v sexuální výchově připravovat. Mimo to, že se mají děti dávat i stejnopohlavním párům. Příprava na rodičovství se pojí s tím, že jejich zmiňování je součástí nemístného, škodlivého, sexistického tlaku na děti. A to v době problémů s porodností skutečně není myšlenka, která by si zasloužila státní podporu. Podporu, kterou kniha prostřednictvím Visegrádského fondu obdržela.

Konsent by neměl vychovávat děti. Zvláště ne o sexu

Děti to chtěj vědět taky jednoduše není kniha vhodná pro děti. Smýšlí o dětech jako o sexuálních bytostech, propaguje podvodníka, který k této tezi došel na základě výpovědí pedofilů ve stylu ,,ale jim se to líbilo“. Sexualizují děti, obírají je o jejich dětský svět a nabádají rodiče k podpoře osahávání mezi nezletilými.

Autorky cíleně podrývají důležitost rodiny a stabilního zázemí. Opakují jakýkoliv neprokázaný či vyvrácený konstrukt ohledně lidské přirozenosti, ohledně nepřeberného množství pohlaví (či genderů). Jejich cílem není přinést dětem lepší sexuální výchovu, ale sexualizovat děti od mládí a zmást jejich myšlení tak, aby nevěřily ani základním prokázaným pravdám o prospěšnosti rodinného zázemí, o přirozené komplementaritě muže a ženy. A to je pouze špička ledovce. Kdybychom chtěli dát do článku všechny informace, které Konsent mylně označuje za nutné k výchově dětí, byl by tento text mnohonásobně delší.

Konsent předává tyto myšlenky dětem ve svých kurzech určených pro školy. Mimo to pobírá finanční podporu z veřejných zdrojů a dle exministra školství Balaše se tato organizace má podílet na tvorbě sexuální výchovy na školách. Ani s veřejnými financemi, ani se sexuální výchovou žáků nemají mít co do činění. Rodiče by měli pozvání Konsentu do školy, již navštěvují jejich děti, rozporovat u vedení školy (třeba s poukázáním na tuto analýzu), případně zajistit, aby se jejich dítě programu nezúčastnilo.

Protože Konsent dětem nepomáhá. Konsent je pro zdravý vývoj dětí přímo nebezpečný.

Autor je spolupracovníkem Aliance pro rodinu.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články