„S Charliem jsme probírali hrozby násilí. Překročilo to kritickou hranici“

Jonathan Turley, významný americký právník a profesor na Univerzitě George Washingtona, napsal knihu o svobodě projevu v současném kontextu, který nazývá „věk hněvu“. Rozhovor jsme domlouvali dlouho dopředu, neboť do Prahy, kde se uskutečnil, se často nedostane. Netušili jsme, že v předvečer našeho setkání dojde k události, jež bude zosobňovat přesně ony jevy, o kterých píše – k vraždě Charlieho Kirka, vůdčí osobnosti mladé konzervativní pravice ve Spojených státech. Kirk se proslavil tím, že jezdil po amerických univerzitních kampusech, kde otevřeně diskutoval se svými oponenty. Ve středu 10. září zemřel krátce poté, co ho na venkovní debatní akci na univerzitě v Utahu zpovzdáli střelil do krku atentátník Tyler Robinson.

Vy jste Charlieho Kirka znal osobně. Mohl byste čtenářům přiblížit, kdo to vůbec byl a co atentátu předcházelo?

Víte, atentát na Charlieho je pro mnohé z nás obzvlášť bolestný. Byl to fascinující člověk. V mnoha ohledech byl nenáviděn americkou levicí víc než kdokoli jiný kromě Donalda Trumpa. Důvodem bylo to, že levičáky zpochybňoval přímo v baště liberální ortodoxie – na vysokých školách. Ty se staly dogmatickými a netolerantními. Nikdy bych si nedokázal představit, že to zajde až tam, kde to je dnes. Většina fakult se zcela zbavila konzervativců nebo libertariánů, nenajdete tam jediného republikána a v nedávném průzkumu téměř devadesát procent studentů přiznalo, že v učebnách nevyslovuje své skutečné názory, protože se bojí odvety ze strany vyučujících. Charlie to otevřeně konfrontoval a proslul tím, že vyzýval k veřejné debatě.

Jeho organizace Turning point USA stavěla stánky na univerzitních kampusech s nápisem „Dokaž, že se mýlím“. To byla brilantní kampaň, jež přiváděla některé lidi k úplnému šílenství, protože poslední věc, kterou chtěli, byla diskuse nebo dialog. Stánky byly opakovaně ničeny, studenti napadáni. A v mnoha ohledech tím Charlie dokazoval svůj argument – nastavil levici zrcadlo a ukázal, kam až se netolerance dostala. To bylo nesmírně cenné a samozřejmě za to byl démonizován. Mnohým zároveň otevřel oči a možná právě za to zaplatil svým životem. Když jsem s ním mluvil naposled, probírali jsme hrozby násilím, kterým čelil on i jeho organizace. Já dostávám pohrůžky smrtí pravidelně, ale nikdy ne v takové míře jako on.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.