Motoristé dostávají českou sodu

Bažanti to nikdy neměli lehké, na gymplu nebo na vojně. Dostávali pěknou sodu z principu, jen za své nováčkovství. Pokud měli třeba přidrzlý výraz, odrbanou džísku, reakční názory, provokovali nejen svazáky v modrých košilích a dobrovolně šli vstříc šikaně, mazácké vojně.

Nebývalou mediální sodu nyní dostávají Motoristé, nováčci v Poslanecké sněmovně. Nepatří zrovna mezi oblíbence středově naladěné veřejnosti a mediálně mocné a hlučné progresivistické klice jsou pak vyloženě trnem v oku.

S drzostí a neomaleností sobě vlastní, přitom jako člen v zásadě marginální politické síly, si o post ministra zahraničí řekl Filip Turek, který jako ikona Motoristů loni vítězoslavně vstoupil do Evropského parlamentu. Možná v naivní bláhovosti nováčka spoléhal na to, že mu to vyjde, jako když před čtyřmi lety vítězná koalice Spolu přenechala tento post tehdy neznámému a nevýraznému pirátu Janu Lipavskému, členovi nejslabší strany tehdejší koalice, proti němuž tenkrát ostře vystupoval i prezident Miloš Zeman. Koalice Spolu Petra Fialy tehdy tím, že si tento post neuzmula pro sebe, dala najevo, že ho nepovažuje za strategický a důležitý. To ovšem bylo před invazí Ruska na Ukrajinu a dalšími geopolitickými změnami, které přineslo zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Lipavský se jako dokonalý chameleon přeměnil z piráta v kandidáta Spolu a podle preferenčních hlasů v posledních volbách se mu tato proměna v úspěšného politika podařila. Z funkce ministra zahraničí se náhle stal významný, reprezentativní post, který získal pro českou veřejnost důležitou symboliku. A to Motoristé ve své bohorovné drzosti jaksi přehlédli a zcela také podcenili sílu ve volbách poražených stran, výrazně podporovaných českým deep statem (který je u nás stejně jako jinde), čímž jen potvrdili svou roli zelenáčů, bažantů na politické scéně.

Filip Turek je sice nejvýraznější tváří Motoristů, ti jsou ale zároveň nejslabším článkem nově se rodící vládní koalice a on sám svým dosavadním veřejným vystupováním především na sociálních sítích nepotvrdil, že by diplomacie byla jeho silná stránka. Nemůže být tudíž vhodným kandidátem na nejvyšší diplomatickou pozici ve státě – ta je ze své povahy nekontroverzní a vyžaduje větší a jemnější kompetence než jen zálibu v motorismu a provokacích.

To je jedna samostatná kapitola. Druhá stejně podstatná ale je, že Motoristé se stali terčem dobře zorchestrované diskreditační kampaně, ve které to schytávají i jejich další adepti na vládní posty včetně předsedy Petra Macinky, který aspiruje na ministra životního prostředí, a Oty Klempíře jako adepta na ministra kultury. Motoristům se paradoxně dostává ještě horší pověsti než dosud ostrakizované SPD Tomia Okamury, který se asi sám nestačí divit, že je pro establishment najednou přijatelnější a že černého Petra teď drží právě Macinkovi Motoristé.

Za mnohé si můžou samozřejmě sami – i vlastním přispěním se dostali do role otloukánků a zatím vůbec netuší, jak z toho ven. A nakonec záleží jen na nich, co si uhrají nebo jestli budou muset dál jako na té mazácké vojně vytírat podlahu. Andrej Babiš vyrazil na dovolenou, protože ví, že jsou i jiné možnosti, a také ví, jaká je moc deep statu, které nemá sílu se postavit.