Rating se Česku zatím nezhoršuje. Bude ale třeba rušit některé svátky?
KOMENTÁŘ
Agentura Fitch je ovšem krajně skeptická, že se vládě podaří na dani z mimořádných zisků bank vybrat plánovaných 35 miliard korun.
Foto: Shutterstock
1
Po páteční zprávě o izraelském útoku na Írán zdražují tradiční aktiva jako zlato, ropa, japonský jen, švýcarský frank a americké státní dluhopisy. Oslabují ...
Agentura Fitch Česku v pátek potvrdila jeho dosavadní rating AA-. Výhled ale ponechává negativní. Negativní výhled uplatňuje už od svého loňského květnového posudku. Negativní výhled znamená, že existuje zvýšené riziko zhoršení samotného ratingu. Zvýšenému riziku zhoršení ratingu ze strany některé ze tří světově významných ratingových agentur, vedle Fitch ještě Moody’s Standard & Poor’s, Česko před loňským květnem nečelilo nikdy od konce roku 1998. Fitch se svým novým posudkem přichází v době, kdy se v Česku rozjíždí už poněkud bizarní diskuse, jak rostoucí zadlužení zkrotit. Veřejným prostorem se například rozeznívá myšlenka zrušení některých státních svátků. Bizarní je hlavně v tom, že donedávna se uvažovalo spíše nad omezením pracovní doby, například v podobě kratšího pracovního týdně, někteří si dokonce pohrávali s ideou čtyřdenního pracovního týdne.
Nejen agentura Fitch však nyní takové úvahy utíná. Potenciální důvody možného zhoršení ratingu, které by zvýšilo nákladnost obsluhy českého zadlužení, jsou podle ní dva.
Prvním je nedostatečná konsolidace veřejných rozpočtů, ústící v setrvalý vzestup ukazatele celkového veřejného zadlužení v poměru k HDP. Letos tento ukazatel podle agentury stoupne z odhadovaných loňských 44,6 procenta na 45,6 procenta. To je stále pod úrovní střední hodnoty daného ukazatele v zemích, které Fitch hodnotí srovnatelným ratingem, která odpovídá 48,6 procenta. V tomto smyslu je tedy veřejné zadlužení ČR stále ještě relativně nízké. Fitch ovšem prognózuje, že do roku 2026 daný poměr v ČR naroste na 49 procent HDP, což už může být nad úrovní běžnou ve srovnatelně hodnocených zemích, zejména pokud se jim v souhrnu bude dařit konsolidace veřejných rozpočtů lépe než Česku. I tak je hodnota 49 procent HDP stále citelně pod úrovní takzvané dluhové brzdy, ustavené tuzemskou legislativou na úrovni 55 procent HDP.
Druhý důvod, jenž by potenciálně mohl vést Fitch ke zhoršení ratingu Česka, je trvaleji navýšená inflace, způsobená například vysokými cenami energií nebo domácími inflačními tlaky, která by střednědobě omezovala růst české ekonomiky a nahlodávala její konkurenceschopnost. Fitch prognózuje, že letos v lednu inflace v ČR kulminovala a bude se postupně snižovat kvůli efektu navýšené základny meziročního srovnání. Agentura však upozorňuje, že tento výhled je zatížen zvýšenou mírou nejistoty.
Pro českou vládu je hodnocení agentury Fitch i přes ponechání negativního výhledu spíše pozitivní zprávou. Nedochází totiž ke zhoršení ratingu. Navíc z hodnocení je zřejmé, že Česku během funkčního období této vlády nehrozí náraz na dluhovou brzdu. Česku ovšem, nutno říci, pomůže udržet zadlužení relativně nízko také rapidní inflace. Agentura Fitch je ovšem na druhou stranu krajně skeptická, že se vládě podaří na dani z mimořádných zisků bank vybrat plánovaných 35 miliard korun. To samozřejmě možnost účinné konsolidace veřejných rozpočtů o něco sníží, byť určitě ně fatálně.
Fialova vláda se dlouho zaklínala, že stabilizuje veřejné finance, aniž by zvyšovala běžné daně. Byly to vlastně její dva zcela stěžejní sliby. A nepochybně podle míry jejich splnění či nesplnění bude před dalšími volbami posuzována její úspěšnost. Zdálo by se, že se chytla do pasti: může naplnit první slib, může naplnit slib druhý, ale nemůže splnit oba najednou. A posudek agentury Fitch toto dilema vlastně do značné míry potvrzuje. Fialova vláda má ovšem na své straně čas. Řešení dilematu může přenechat vládám následným, neboť do roku 2025 české zadlužení zůstane citelně pod úrovní dluhové brzdy. Otázkou pak je, jak neřešení dilematu vládním stranám ve volbách spočte volič.
Volič zatím tedy ve veřejném prostoru naráží na různé návrhy, jak růst zadlužení alespoň zbrzdit. Některé z návrhů vládní politici vypouští jako balonky, jimiž testují náladu společnosti. Jiné návrhy uskutečňují – hlavně snížení červnové valorizace penzí. Další okruh návrhů už pak je z ranku těch bizarních, které odráží spíše již určitou rezignovanost části veřejnosti nad nepříliš postupující konsolidací veřejných financí.
Takže Fialova vláda by podle jednoho z těchto návrhů mohla – hypoteticky – přikročit třeba i ke zrušení státních svátků. Vždyť zrušením dvou z nich by letos mohla získat do veřejné kasy až zhruba osmnáct miliard korun. To shodou okolností zhruba odpovídá úspoře ze zamýšleného snížení mimořádné červnové valorizace. Tato úspora totiž má činit necelých dvacet miliard korun. Jestliže by se tedy zrušily dva svátky, důchodci by mohli mít valorizován důchod beze změny, aniž by se přitom stát dále zadlužil.
Česko by v tom navíc v rámci EU nebylo samo. Vždyť Dánsko zrušilo svátek „Velký den modliteb“, což jeho rozpočtu zajistí v přepočtu přibližně deset miliard korun.
Odkud se vlastně bere závěr, že by to české veřejné kase vyneslo osmnáct miliard? Uvažme navíc, že – jak ještě uvidíme – tento závěr má svůj podstatný háček.
Když se v roce 2016 zaváděl nový státní svátek, Velký pátek, ministerstvo financí tehdy v příslušné důvodové zprávě uvedlo, že den volna navíc připraví ekonomiku o 0,4 procenta hrubého domácího produktu.
Nominální hrubý domácí produkt činil v roce 2016 celkem zhruba 4800 miliard korun. Podíl 0,4 procenta z této sumy odpovídá 19,2 miliardy korun. Nutno ovšem uvést, že zmíněný odhad ministerstva financí patřil k těm vyšším. Například společnost Deloitte tehdy odhadla ztrátu ze zavedení dalšího svátku na 11,4 miliardy korun. To odpovídá přibližně 0,24 procenta tehdejšího nominálního HDP.
Předpokládejme, že skutečná ztráta se nachází někde mezi těmito dvěma hodnotami, a odpovídá tak 0,35 procenta HDP. V letošním roce má podle nejnovější prognózy ministerstva financí činit nominální HDP přibližně 7310 miliard korun. Z této částky odpovídá podílu 0,35 procenta suma 25,6 miliardy korun.
V případě zrušení dvou svátků – včetně třeba právě jen nedávno zavedeného volna na Velký pátek – samozřejmě hovoříme naopak o zisku pro ekonomiku, a to v rozsahu nejen 25,6 procenta, odpovídajícím efektu zrušení jednoho svátku, ale až 51,2 miliardy korun, pokud by se rušily svátky dva. To je tedy zisk pro celou ekonomiku. Jenže kolik z toho, z této „sumy navíc“, by připadlo veřejné kase?
Rating se Česku zatím nezhoršuje. Bude ale třeba rušit některé svátky? Složená daňová kvóta, která vyjadřuje celkovou daňovou zátěž, včetně odvodů, letos podle návrhu rozpočtu na rok 2023 činí 34,5 procenta HDP. Pokud tuto procentní částku vztáhneme k uvedenému údaji 51,2 miliardy korun, získáváme 17,7 miliardy korun. Tolik by tedy veřejná kasa mohla získat na daních a odvodech v případě zrušení dvou svátků.
Jak již bylo řečeno, částka zhruba osmnáct miliard korun by přibližně pokrývala výdaje, které chce nyní vláda ušetřit snížením červnové valorizace. Z hlediska letošního roku by tak mohlo být „vystaráno“. Pracující lidé by zkrátka zřeknutím se dvou svátků důchodcům vydělali na „řádné“ uskutečnění mimořádné červnové valorizace. Penzisté by si rozdělili takřka dvacet miliard korun navíc, jež by jim zajistili pracující vyšším pracovním úsilím – a tedy většími daněmi a odvody.
Zmíněný háček tkví v tom, že vystaráno by bylo jen pro letošní rok. Už v příštím roce důchody dále porostou. A porostou rychleji, pokud se neomezí letošní červnová valorizace. Takže v příštím roce by pak bylo třeba rušit další svátky, nad rámec dvou zrušených letos, aby bylo možné navýšené důchody pokrýt bez dalšího nárůstu zadlužení.
Důležité je také zvážit, který svátek by se vlastně rušil. Ekonomická ztráta totiž plyne z toho, že lidé mají ve sváteční den, v den pracovního klidu, zpravidla volno, a nejsou tedy ekonomicky aktivní. Jenže dopad této jejich neaktivity do HDP může být částečně tlumen tím, že mají více volného času, třeba i na nákupy, tedy na spotřebu. Takže ztráta ekonomiky ze svátku, při němž zůstávají obchody otevřené, je menší než ze svátku, při němž jsou zavřené. Největší efekt by tedy mělo rušení těch svátků, během nichž lidé ani nemohou nakupovat.
Ze třinácti svátků jsou však letos obchody (s plochou nad 200 metrů čtverečních) zavřené pouze během osmi z nich. Z nich si lze hypoteticky představit zrušení Dne české státnosti (připadá na 28. září). Pokud by se rušily svátky, při nichž zůstávají obchody otevřené, zisk ekonomiky, a tedy i veřejné kasy, bude o něco nižší, než je uvedený odhad osmnácti miliard.
Ne, rušení svátků rozhodně není ten nejlepší způsob, jak dát do pořádku veřejné finance. Ovšem ani případné snížení červnové valorizace nepostačí. Zdaleka ne. Vláda bude muset přikročit k dalším nepopulárním krokům. Buď k řadě menších nepopulárních kroků typu zrušení státního příspěvku ke stavebnímu spoření. Nebo k nižšímu počtu velkých nepopulárních kroků, jako je navýšení zdanění zaměstnanců zpět na úroveň před takzvaným zrušením superhrubé mzdy koncem roku 2020. Anebo vláda může problém nechat „vyhnít“ a hodit ho na kabinet, který přijde po ní. Netřeba připomínat, že pokud by se jednalo o kabinet populistický, ani ten by zadlužení neřešil. A v takovém případě by pak, v druhé polovině 20. let, už vážně hrozil náraz na dluhovou brzdu.
00:01
