„Čeká Ukrajinu finlandizace? Trump si sám určuje, komu rozbít držku.“ Joch, Zahradil a Landovský pro Echo

Když se dostal na veřejnost nejnovější plán míru na Ukrajině, vyvolalo to zběsilou aktivitu v celém atlantickém prostoru. Není zcela jasné, zda jeho primárním autorem jsou Američané, či Rusové, část expertů ho považuje za ukrajinskou kapitulaci, jiní za nadějný základ. Následná jednání v Ženevě zredukovala původních 28 bodů na 19, ale nová verze nebyla zveřejněna.

O tomto plánu a o tom, co prozrazuje o americké zahraniční politice, jsme diskutovali s bývalým velvyslancem při NATO, nyní vyučujícím na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Jakubem Landovským, Janem Zahradilem, expertem Motoristů na zahraniční politiku, jenž působí na CEVRO Univerzitě, a se znalcem USA Romanem Jochem z Občanského institutu.

Oficiálně za plánem míru na Ukrajině stojí Bílý dům, ale šíří se spekulace, že byl do médií vypuštěn Ruskem. Měnily se zprávy, zda jde v podstatě o ultimátum, či pouze počáteční návrh pro vyjednávání. Podle vyjádření skupiny senátorů jim ministr zahraničí Marco Rubio řekl, že jde de facto o ruský wishlist. Rubio to poté dementoval. Dnes (26. 11.) se objevil přepis telefonátu poradce Donalda Trumpa Stevea Witkoffa s poradcem Putina Jurijem Ušakovem. Co tento chaos říká o zmíněném posledním mírovém úsilí a stavu americké diplomacie? 

Landovský: Chaos k politice patří. V americké zahraniční politice jsou různé názorové skupiny. Vyjednávání nikdy nejde tak, jak chcete. To je prostý fakt. Nejpodstatnější je stanovit si formát, s kým se jedná. Ten je stanovený tak, aby došlo k výsledku, a tím má být mír. Amerika k tomu, jak ten mír bude vypadat, má jiný vztah než Evropa, ale taky má páky, jak Rusko i Ukrajinu k tomu míru tlačit. Samozřejmě když se zveřejňují plány, tak to nedělá dobrou službu mírovému procesu. Ten plán má 28 bodů, některé se nás přímo týkají. Jako Středoevropané, jako Evropané bychom měli být obezřetní k tomu, co se v něm děje, bytostně se nás to týká. Nemáme ale odpověď na základní otázku, jaký je náš zájem při tom jednání. Amerika ten cíl má. Ukončit konflikt na Ukrajině, aby si rozvázala ruce pro větší úkoly, včetně vyvažování Číny, anebo nechat ten konflikt na Evropě. V tom případě já bych se bál „afghanizace“. Radši „finlandizace“ než afghanizace.

Zahradil: Detaily jako tento chaos, že někdo něco řekl, pak to dementoval, že něco řekl ruský poradce a někdo něco leaknul, to mě zase tak moc nezajímá. Důležitá je ta zvěst, že Američané vyjednávají s Rusy o tom, jak to celé ukončit. A Evropa na to kouká. Je tady něco na stole, všichni se k tomu potřebují vyjádřit, včetně Evropy, a najednou Evropa, která vlastně nikdy s ničím pořádně nepřišla, na to musí nějak reagovat. Už slyšíme Macrona a slyšíme samozřejmě hlasy v České republice, že je to nový Mnichov a to nepřipustíme. Jiní západní evropští politici už se k tomu staví konstruktivněji. Někam se to posunuje. Líbí se mi ten termín finlandizace, to pojďme ještě tady trošku rozebrat, co by to znamenalo, ale myslím, že to je jedna z možností, ke které to směřuje.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.