Hajlující hvězda

KOMENTÁŘ

Hajlující hvězda
Světoznámý rapper Kanye West (v současnosti vystupuje pod jménem Ye) vydal osmého května, kdy se v západních zemích slaví porážka nacismu, novou skladbu. Jmenuje se Heil Hitler, v až euforicky znějícím refrénu nacistický pozdrav zpívá mužský sbor, do cody skladby zní úryvek Hitlerovy řeči. Foto: wikimedia commons, Phil Romans
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Hajlující hvězda

KOMENTÁŘ

Světoznámý rapper Kanye West (v současnosti vystupuje pod jménem Ye) vydal osmého května, kdy se v západních zemích slaví porážka nacismu, novou skladbu. ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Světoznámý rapper Kanye West (v současnosti vystupuje pod jménem Ye) vydal osmého května, kdy se v západních zemích slaví porážka nacismu, novou skladbu. Jmenuje se Heil Hitler, v až euforicky znějícím refrénu nacistický pozdrav zpívá mužský sbor, do cody skladby zní úryvek Hitlerovy řeči. Píseň byla zveřejněna na sociální síti X, jiné platformy ji zakázaly. I tak se ale virálně šíří, jenom na X klip zhlédly miliony uživatelů, potenciální posluchači se k Westově skladbě dostávají i jinými způsoby.

 

Od autora toho díla se kvůli četným Westovým hrubě antisemitským výrokům (a dalším věcem) už dříve distancovaly velké nahrávací společnosti a obchodní i další firmy. Jeho dosah to ale moc neovlivnilo a i tahle jeho novinka se „chytla“ – na sociálních sítích koluje video z thajského baru, v němž si mládež, když v písni nastoupí refrén, radostně zahajluje. Působí to dost strašně. „Strážci bran jsou mrtví a ani ty brány už neexistují,“ komentoval to pro The Wall Street Journal specialista na hudební průmysl Bill Werde. A skutečně to tak může působit. Hranice přípustného se dnes už dají jenom velmi těžko uhlídat, jejich někdejší strážci přicházejí o svou moc – aspoň na celospolečenské úrovni, uvnitř jednotlivých názorových táborů je situace jiná. Tabu přestávají existovat, všechno je možné a nic nemá váhu, ze všeho se stává jakási pohonná hmota pro mašinu globálního „těžení pozornosti“.

Příběh Kanyeho Westa má ovšem i nějakou medicínskou dimenzi. Ten člověk trpí vážnou duševní chorobou – bipolární poruchou. Na Netflixu je možné zhlédnout třídílný dokument Jeen-yuhs, jeho závěrečná část zachycuje také nástup Westovy nemoci, je to dost smutný pohled. Jistě je možné vést spor o to, co se dá považovat za autentický Westův projev a co jsou chorobné bludy a jestli je možné na ty chorobné bludy uplatňovat běžná měřítka morálky a vkusu, jestli by jeho symptomy byly jaksi přijatelnější, kdyby místo o Židech mluvil třeba o mimozemšťanech. Jenomže člověk si svoje symptomy nevybírá. Publikum ale jeho skladby i různé bizarní, někdy i děsivé veřejné projevy nebere jako součást lékařské kazuistiky. A především – kolem Westa je hodně lidí a i na té skladbě a klipu k ní se podílelo hodně lidí, nemuseli, zjevně to byla jejich volba. Pomáhají Westovi jeho nemoc jaksi globalizovat a těží z ní.

Někteří lidé tvrdí, že podobně extrémní projevy jako Westova píseň nebo různá alarmující tvrzení na sítích je pomýlené brát úplně vážně. Je to podle nich často jen forma trollingu, projev snahy šokovat okolí. Vidí v tom také reakci na dusivou atmosféru doby vzestupu cancel culture, kdy se pedanticky kontrolovalo vyjadřování na nejrůznější témata a pod mikroskopem se ve vyjádřeních lidí hledaly známky rasismu, sexismu a dalších nepřípustných -ismů. Stylizovat se do „nácka“ se pak dalo chápat jako nejzazší provokace, nejsilnější možný políček do tváře pokryteckého a dohlížitelského mainstreamu. U někoho to tak třeba bylo. Nakonec i ten Kanye West v té písni víc než o Hitlerovi mluví o sobě – jako o oběti, která, zoufalá a odstrkovaná, přijímá roli padoucha. Jenomže mezi člověkem, jeho já a rolí, kterou na veřejnosti z nějakého důvodu hraje, není nějaká neprostupná zeď. Člověkovo já, jeho vnitřní ustrojení není nijak fixně dané, vyvíjí se a proměňuje se, taky kvůli rolím, do nichž se před druhými stylizuje. Tím, co hrajeme, se můžeme nakonec stát. Třeba tím „náckem“.

 

×

Podobné články