Dědečkové Born a Císařovský byli zajímaví pánové, říká režisérka filmu Její tělo

Natálie Císařovská je filmová režisérka, dokumentaristka a scenáristka. Pochází ze skrznaskrz umělecké rodiny, její dědečkové byli Adolf Born (1930–2016) a kunsthistorik Josef Císařovský (1926–2017), rodiče jsou výtvarníci. Ona studovala režii na FAMU a také historii na FF UK, v čemž pokračovala na pařížské Sorbonně. Pro televizi natáčí sociální dokumenty na různá civilizační témata: odkládané mateřství, paliativní péče, manipulace s tělem. Ve svém celovečerním filmovém debutu zpodobnila osud úspěšné české skokanky do vody Andrey Absolonové, která se po sportovním úrazu dala na dráhu pornoherečky. Tu ukončila rakovina mozku a smrt v roce 2004. Natálie je ovšem povahy veselé, ba až radostné. Stav světa ji však trápí, zajímá, fascinuje…

Pro film o skokance do vody a posléze pornoherečce Andree Absolonové jste zvolila název Její tělo. Je to opravdu film, kde tělesnost hraje velkou roli: tělo je nejprve trénováno pro sport, pak je používáno pro vyvolání rozkoše – opět tělesné. Je to vlastně film o dominanci těla, těla jako nástroje, předmětu, objektu vášně či řekněme to přímo – chtíče. To její tělo je dokonalé, ale… Ale co se stalo s duší? Je tam někde?

Myslím, že její duše byla potlačená. Bylo to dáno výchovou v rodině, ale i společností, tlakem na úspěch, na výkon…

A existuje duše?

Myslím, že určitě. Tedy měla by existovat…

A projevovala se nějak u vaší hrdinky?

Asi se projevila tou nemocí. Ale to už bylo pozdě. Vlastně až ta nemoc jí umožnila spočinout, vypnout, zastavit se a pustit tu duši k sobě. Ale to už bylo pozdě, jen na pár chvil. V jejím případě byla nemoc velmi rychlá, zemřela tři měsíce po zjištění nádoru na mozku.

Chtěla jste tím filmem dát najevo, že duše existuje?

Jednoznačně. Byla bych moc ráda, kdyby to takhle lidi pochopili.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.