Zastávky na znamení jsou výraz důvěry v cestující a v lidi
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
PENÍZE PRO PRVNÍ DÁMU
Pražský hrad po veřejné kritice couvl a přiznal, že dosavadní debata o penězích navíc pro první dámu vycházela ze špatně napsaného návrhu. Kancelář prezidenta ...
Začaly letní prázdniny, což obvykle znamená, že ve velkých městech budou mít šoféři dva měsíce jakžtakž pré. Dopravě totiž díky absenci řidičů a řidiček vozících své ratolesti do školy znatelně odlehne. Navíc kdekdo vyrazí na zaslouženou dovolenou, což zaručuje další úbytek jinak všudypřítomných vozů. Je to vlastně jistý paradox: zácpy se z center Prahy a Brna přestěhují do jejich okolí, než se s prvním školním dnem zase osudově vrátí do metropolí.
Prázdninové dopravní pořádky přirozeně zasahují také hromadnou městskou dopravu – proluky jsou delší, výluk kvůli opravám také přibývá. To vše je každoroční standard. Letos však pražský dopravní podnik přichystal novinku, která platí od včera: všechny autobusové zastávky jsou nyní na znamení. Neznamená to, že musíte mávat, stačí na zastávce stát, tedy viditelně stát, a řidič musí zastavit. Mávání ale jistě ještě nějaký čas nezmizí, protože je to naučený reflex, který působí jako zdvořilé a přátelské gesto vůči druhým, v tomto případě především řidičům.
Nové je ale vystupování: každý teď zodpovídá sám za sebe, a chce-li vystoupit, musí včas zmáčknout tlačítko Stop. Líbí se mi, že novinka – taková titěrná drobnost! – de facto předpokládá větší zodpovědnost a spoluúčast všech účastníků dopravy na přepravě i jejich větší vzájemnou komunikaci. Na kolik drobných a zpětně viděno očividných zlepšováků jsme ještě nepřišli? Vždyť i tahle změna by dle zkušeností odjinud měla pomoct zlepšit plynulost pražské dopravy, zejména v časech mimo špičku.
Z předešlého plyne, že systém zastávek na znamení bez výjimky není pražský nápad, ale že už funguje jinde. Takto v tuzemsku fungují městské autobusy například v Jihlavě nebo v Liberci. Na Praze oproti jiným českým městům patrně děsí představa četnosti: linek i cestujících je samozřejmě násobně víc (sto padesát linek v Praze prý ročně přepraví čtvrt miliardy lidí). Škarohlídi se novince samozřejmě vysmívají a věští katastrofu a chaos. Leč to jsou nářky těch, kteří chtějí svět vyhlížet negativně a věřit, že lepší už byl.
Přitom se dopravní podnik naopak patří pochválit: novinka se pokouší zlepšit život, přináší potenciální zvrat v chování všech, což je vždycky vzrušující, a zaváděna je ohleduplně: ve slabém provozu, aby cestující měli čas si na ni zvyknout, než začne zářijový nápor.
Abychom nezůstávali jen v hlavním městě: brněnský dopravní podnik naopak zrušil předpis, který jeho řidičům zakazoval pouštět si v průběhu jízdy rádio. To je taky prima posun: někdo zodpovědný si zjevně uvědomil, že lepší je lidem věřit než je preventivně podezírat. Že se i bez vyhlášky spolu svedou dohodnout a dokážou sami vyhodnotit, co kdy druhého obtěžuje. A obráceně: že dovedou slušně druhému vysvětlit, když už jim něco vadí.
Místo negace přišli naopak v Brně s pozitivní motivací: řidič, který se půl roku vyhne nehodě, dostane odměnu deset tisíc korun. Takže když si to shrneme: začaly prázdniny a dvě největší česká města vyslala signál, že se tu žije dobře a může ještě líp a že stojí za to se o to pokoušet. To je krásný začátek léta.